matka!

Výtečně rozjetý absurdní thriller, který funguje zároveň jako portrét nezdravého vztahu dvou osob, ale i třeba jako podobenství vztahu lidstva a matky / planety Země, se v druhé polovině utopí v doslovně vyřvaných biblických alegoriích, aby to pochopil i úplný retard. Čímž bohužel dost zásadně upadla myšlenková podnětnost snímku. Jasně, bůh je samolibej šmejd, Písmo je dezinterpetovávaný blábol, životodárná matka Země chudák a lidi jsou idioti ... ale co dál? V detailech i v závěru působivé, ale dojem chytrého snímku, který má co říct, vyprchal. Nicméně záměr chvályhodný, to jo. 7/10 (17.10.2017)

Byl bych na Darrena pyšný, kdyby mu bylo 12 let a tohle byl za víkend spíchnutý úkol z literárního kroužku na téma "nacpi bibli do baráku". Klidně bych mu za to koupil i balík Bonpari. Ale jako seriózní alegorie mi to přijde až směšné svou banální mechaničností, kdy jsem po upřímném zaujetí v prvních minutách pochopil, že následovat bude prostě scéna za scénou toho nejjednoduššího a nejvíc doslovného převádění biblických motivů do nastaveného formátu. A to až k "explozivnímu finále", které bylo jasné cca od páté minuty. Vůbec ona doslovnost, která je jediným hmotným prvkem matky!, mě zcela minula. Fakt se nerozsypu při požívání těla páně, zvlášť když ho očekávám asi dvacet minut, protože najít nějaké nečekané východisko u Darrena nehrozí. Úplně nejvíc nesnáším právě to, když na začátku scény vím, jak skončí, jak bude vypadat a co jí bude následovat. matka! je stejně hloupá jako nabubřelá a já od ní dávám ruce pryč. Z filmu jsem si odnesl jen to, že bůh je retardovaný, protože zjevně opakuje stejné a velmi snadno řešitelné chyby znova a znova. Ze současných zábavných hříček narušujících archaickými motivy a postupy očekávání upřednostňuju rozhodně Zabití posvátného jelena, které s antikou pracuje živě a nápaditě - oproti tomuhle statickému šumu jde o poklad. (13.10.2017)

"Byl jednou jeden / a ten se nemohl zbavit své matky / jako by byl její vrcholovou větví. / A tak do ní bušil a sekal / čísly a rovnicemi a zákony / které sám vymyslel a nazýval pravdou. / Vyšetřoval ji, obviňoval / a trestal, zrovna jako Tolstoj, / zakazoval, ječel a odsuzoval, / vrhal se na ni s nožem, / zahlazoval ji odporem / buldozery a saponáty / rekvizicemi a ústředním topením / puškou a whisky a znuděným spánkem. // Umřela, / za příšerného pláče, se všemi dětmi v náručí. // Jeho hlava odpadla jako suchý list." Ted Hughes, Bajka o pomstě (09.12.2017)

Bylo by snadné poslat tento Aronofského počin jak do odpadu, tak i k plnému hodnocení. V prvém případě bych si to obhájil tím, že jde o šílenou slátaninu, která se tváří jako něco víc a pokouší se o přínos nějakého sdělení. V druhém případě bych se tu rozplýval nad nápaditostí, skrytými metaforami a odkazy na Bibli, poselstvím atd. Bezprostředně po zhlédnutí jsem skutečně matku! ohodnotil odpadem, avšak stále mi právě viděný počin ležel v hlavě, nutil mě přemýšlet, dohledávat si o něm informace a přijít na to, proč se mé hodnocení tak moc liší od hodnocení mých oblíbených uživatelů. Naťuknutí v mnoha recenzích či vysvětleních děje mi otevřelo oči ke zcela jinému nahlížení na zpracovanou látku. Musím uznat, že nejrůznější odkazy na Starý i Nový zákon jsou perfektní a osobně by mě zajímalo, kolik uživatelů, co hodnotí film tak vysoko, pochopilo skryté vazby či metafory, aniž by si o snímku dopředu cokoliv zjišťovali, zajímali se o něj a případně se někde dočetli, o co tvůrcovi šlo. První část snímku mi zaváněla celkem solidní podívanou, v níž spousta nelogičností v chování postav srážela dojem. Druhá, kde dochází k prezentaci brutality a násilí, byla natolik absurdní a šílená, že jsem byl odhodlán zůstat u nejhoršího hodnocení. Stále jsem čekal, jaké bude rozuzlení, zda se dozvíme něco, co nás naprosto odrovná. Neříkám, že tu něco takového nebylo, ovšem nejsem si jistý, zda to bylo zcela srozumitelně podané. Filmy, o nichž je potřeba si nejprve něco zjistit, aby mohly být správně a pořádně pochopeny, filmy, o nichž si po zhlédnutí musíte dohledávat jejich vysvětlení, které se navíc strašně různí a je těžké se dopídit něčemu oficiálnímu, nejsou v několika posledních letech mým šálkem kávy. Vzhledem k tomu, že mě však matka! donutila dlouze o příběhu přemýšlet, nemohu ji dát odpad. Pocitově se nedostanu nad 1*, avšak nechci Aronofského počin zcela zatratit. (25.02.2018)

Je to divný a naprosto chápu zděšení spousty diváků. Aronofsky servíruje další ze svých velkolepých děl, které se snaží uchopit širokou paletu témat v líbivém kabátku. Na mě to ale fungovalo. Archetypální postavy rodičů, specifika mužsko-ženského pohledu na svět, politické náznaky… je tam prostě tak moc všechno, až je dost obtížné si z toho vyzobat něco pro sebe. Což ostatně i sám Aronofsky zhruba ve dvou třetinách tematizuje. Chvílemi si nelze nevzpomenout na Fontánu, tentokrát však v mnohem sevřenějším pojetí, kdy většinu času sledujeme skrz vyděšenou Jennifer Lawrence okolní dění. To je zprvu hodně poklidné, přesto se daří budovat atmosféru, že něco je ve vzduchu. Závěrečná půlhodina je naopak neuvěřitelně nakopnutá a přepálená a jistě spoustě lidí nesedne. Já mám ale Aronofskyho styl i vzletnou poetiku rád, takže jsem se na téhle vlně těžko uchopitelného podivna svezl moc rád. (27.12.2017)