Já, Daniel Blake

Z traileru to vypadalo na solidní drama, jenže film si díky necharismatickému obsazení a nepřirozeným střihům nedokáže vybudovat takovou atmosféru, na jakou by rozhodně mohl mít. Stále to ale mohl zachránit výborný příběh, troufám si tvrdit, že hlavně díky němu snímek vyhrál v Cannes, jenže z mého pohledu konec filmu uškodil a celkem vyšuměl do prázdna. Věřím, že kdyby se snímek zabýval hlavním problémem kreténských daňových zaměstnanců, tak by to mohlo být rozhodně lepší, než neustálé utíkání do vedlejších dějových linií (černošký prodejce a manželka). Dost fajn by bylo, kdyby to Dan dal dohromady s Chinou, takovou nekonvenční podívanou, ještě třeba okořeněnou humorem z šálku Nedotknutelných bych si užil. (02.03.2017)

Tak na pracáku v UK to je teda asi slušnej bizár. Ani se nedivim, že někdo radši dělá kurvu, než se tam plazit před úředníkama po zemi a prosit o podporu. Jinak toto je moje druhý setkání s režisérem Loachem a opět mě to bavilo. Akorát mi připadá, že v těch jeho filmech jsou třeba sice jiný postavy a jinej příběh, ale v podstatě je to jak přes kopírák. Hodnotim to stejně jako Pardon, nezastihli jsme vás. (29.12.2021)

Ohromně silný film, který mnou hluboce otřásl. Silný, věrohodný a rozhodně neplatící pouze pro Británii, ale pro tento kapitalistický systém jako celek. Brečel jsem od konce filmu ještě pět minut po jeho skončení, jak jsem byl dojatý, že je něco takového v buržoazní společnosti možné natočit. Holt, Británie je větší demokracií než Česko. Tato společnost se stává nepřímým vrahem mnoha drobných poctivých nešťastníků, kteří mají jen tu smůlu, že si nedovedou vyšlapat svými ostrými lokty cestu k právu. Zvlášť starý člověk s nemocným srdcem, který nikdy neseděl u počítače, se ve chvíli, kdy se odvážil domoci práva na příspěvek v nouzi, dostává do byrokratické mašinerie systému, který má tisíc předpisů, formulářů a procedur, kterými žadatel musí projít. A na konci je smrt snad milosrdnou. Paralelní příběh svobodné matky není o nic méně deprimující, takových u nás máme také stovky a možná tisíce. Výborně sehráno, tleskám. (07.10.2017)

Hlavním hrdinou je šedesátiletý truhlář Daniel Blake (výborně ho hraje britský stand-up komik Dave Johns), který se po utrpení infarktu ocitne v bizarní situaci, kdy se kvůli nařízení doktorů za žádných okolností nesmí vrátit do práce, leč na úřadech mu odmítají vyplácet podpůrné dávky, protože je „práceschopný“. To odstartuje nesmyslný kolotoč podávání žádostí a obcházení pracovních míst, během něhož se Daniel seznámí s mladou matkou dvou dětí, jimž začne vypomáhat v nelehké životní situaci. Na jednu stranu lze snímku vyčítat, že Ken Loach už filmů na podobné téma natočil víc, a že se něco takového, jako je Já, Daniel Blake, od něj víceméně dalo čekat. Že v něm v podstatě jen smíchal osvědčené motivy a vytvořil citově manipulativní kritiku státní byrokracie, v níž si diváky obmotává kolem prstu prostřednictvím postav sympatického, férového a nezištně obětavého proletářského vdovce a svobodné matky tak chudé, že nemá ani na jídlo pro své děti a musí na něj stát fronty před charitativními potravinovými bankami. Jistě, vyčítat mu to lze. Ale proč to dělat, když to přitom tak báječně funguje? Já, Daniel Blake je rozhodně manipulativní film, jemuž ale nelze odepřít upřímná snaha o průrazné sdělení něčeho zásadního, co je obecně srozumitelné i mimo Anglii (na úřady se zřejmě nadává všude). Ale není to film jen o kritice úřadů, je to i film o generačních rozdílech a o problémech starších lidí s životem v moderním světě, zahlceném novými technologiemi. Je to film o významu jedince ve společnosti a o důležitosti jeho slova, o lidské důstojnosti a o pomoci (14.12.2020)

Loach je stále pevně vlevo a ví, jak snadno se člověk ocitne dole a jak je téměř nemožné vyhrabat se zase zpět. Dokud vám budou lhát, že pokud nejste nahoře je to jen vaše vina, odvrátíte vždy tvář studem od natažené pomocné ruky a dokud budou přehlíženy myšlenky jako basic income, můžeme se jednou za čas dál třást o to, zda sami nejsme Daniel Blake. Važte si toho, co máte rádi a držte to za ruku. (15.06.2017)