Hostinec U létavého draka

Už ten samotný fakt, že Sadková natočila v době nastupující normalizace adaptaci Sheridana Le Fanu, je kulervoucí. Výsledek sice není dokonalý, ale pořád je to zajímavé české setkání s žánrovou klasikou. Povídka The Room in the Dragon Volant původně vyšla ve slavné sbírce In a Glass Darkly (1872) společně se slavnější Carmillou, a i když je to jen napínák bez hororových prvků, atmosféru má hutnou. (23.07.2023)

Hostinec U létavého draka mi byl doporučen, že prý se mému cynickému já bude líbit. Jednak důrazně popírám, že bych měla cynické já. Druhak nevím, jak vysvětlit, že se mi to líbilo. Jinak cynismus tu je ve všech variantách, od vypočítavého, přes patetický až k pragmatickému, na což je třeba pěti postav, hloupost tu je ve všech svých odstínech, na což stačí postava jediná, ale zamilovaná. Plyne z toho poučení, že romantika není slučitelná se životem, jsme-li obklopeni cyniky. (24.02.2017)

Příběh není špatný a zajímalo by mne, zda je tak skeptický už u samotného Sheridana Le Fanu. Ale strašně mne rušily chyby skriptu, dekorací, stínů zvukaře na zdi. Klepající se dveře, které jde jako šperhákem jedna z postav otevřít, nestabilní zdi, to, že jednu dekoraci využili pro jako dvě hospody, přitom všechny prvky včetně schodů a dveří jsou stejné... Snad jen kostýmy Ester Krumbachové patřily k poctivě odvedené práci. Co se samotného příběhu týče, příjemně mne překvapil Karel Šebesta, ale i ten, stejně jako ostatní, hraje na půl plynu. Ale aspoň nepřehrává jako Hanzlík nebo Brejchová, která tady s tím příčeskem fakt nevypadá jako osudová žena. Jo, hrát místo ní Klára Jerneková, mělo by to jinou šťávu, ta tyhle nejednoznačné postavy uměla. A stejně tak Adamíra se směšnými licousy, skutečně nijaký Šmeral... Jako by se to celé sfouklo za pár dní, nikoho to nebavilo, honem, ať to máme za sebou. Přitom zpětně mi ten příběh přijde dost dobrý, i když mne ta zápletka a zvrat napadly docela brzy, vše do sebe zapadne, starý případ se vyřeší, záhada objasní, ale ta atmosféra a zaujetí tomu prostě chybí. (20.10.2019)

Já to pořád říkám, že největší horor na světě je lidská blbost. Ovšem romantická zaslepenost Richardova, ta doslova třískala okny, až by si zasloužil konec, jaký pro něj vychytralí podvodníci uchystali. S jeho naivitou naopak krásně kontrastuje realistická a sarkastická skepse policejního komisaře Carmaignaca. Příběh pohybující se na hraně gotického románu, společenské satiry a thrilleru je pěkně vyvedenou maskírovkou, která obstojí i v dnešní době. Ostatně Le Fanu je klasikem a vedle Poea jedním ze zakladatelů hororového žánru. Což mi připomíná, že si budu muset Zelený děs oživit, četl jsem jej naposledy v pubertě (Carmillu dokonce několikrát). (21.02.2017)

Romantické dobrodružství ve skromném podání televizní inscenace. 1) 23letému Jaromíru Hanzlíkovi (Richard Beckett) to slušelo._____ 2) Doslovnost inscenace, o níž ve svém výstižném komentu hovoří gudaulin****, stejně jako očividný nedostatek zaujetí tvůrců (honajz***) mi brání ocenit dílo lépe. (24.04.2021)