Lemonade
Obsahy(1)
Lemonade je druhé audiovizuální album americké zpěvačky Beyoncé, a zatímco to předchozí obsahovalo samostatné videoklipy pro každou skladbu, Lemonade doprovázel při jeho vydání 23. dubna 2016 stejnojmenný hodinový film, který byl premiérově uveden na HBO. Album je věnované hnutí Black Lives Matter. Matky Trayvona Martina (Sybrina Fultonová), Michaela Browna (Lesley McFaddenová) a Erica Garnera (Gwen Carrová) jsou ve filmu zachyceny držíce fotografie svých zesnulých synů. Film představuje širokou škálu obrazů, většinou se samotnou Beyoncé, od studiových tanečních čísel, přes poetické přírodní sekvence z amerického jihu a noční záběry měst, až k Beyoncé domacím videonahrávkám. Jak lyrické a poetické záběry plynou, objevují se komplexní, občas šifrované úvahy o rasové diskriminaci, rovnosti pohlaví, manželství, nevěře, rodičovství, o moci a zkušenostech černošských žen v Americe. (HBO Europe)
(více)Recenze (7)
Beyoncé svým hodinovým skoro-rozchodovým dokumentem (kde exkluzivně představila pravděpodobný rozchod či hlubokou krizi a nové album) trhá internety. Bylo by snadné ji zkritizovat, třeba srovnat ji s PJ Harvey a s tím, jak málo PJ strká sama sebe a své tělo před kameru. Ale ona holt černošská a RnB kultura je založena na té sebeprezentaci. Na tom egu a pozlátku, a tak to tam asi patří, ačkoliv není někdy jasné, zda Beyoncé používá svůj vliv a kariéru k boji za lepší práva černochů, anebo rasismus a rovnoprávnost slouží umělkyni Beyoncé jako žhavé téma zajištující větší kontroverzi a prodejnost. A co možný rozchod? Není to jen uměle vyvolaná a nafouknutá krize, která taktéž pomůže prodeji? Beyoncé se taky nevyvarovala kýče, stejně jako Kanye W ve svých filmových opusech. Přesto je to strhující hudební, filmová a překvapivě i poetická (deklamace textů a veršů) jízda, která rozhodně není blbá. Texty skvělé a ty prachy jsou cítit v každém záběru. Má obrovskou kreativní svobodu a moc si ji užívá. Ostatně, kdyby byla Beyoncé jen hloupoučká popová hvězdička, těžko by třeba k jejím novému videoklipu (právě z této desky) vzniklo hned analytické video vysvětlující každou třetí sekundu záběru. Na kroucení zadkem před kamerou (což je styl většiny jejích popových souputnic) takové rozbory nepotřebujete. Reference a citace: New Orleans, policejní násilí, otrokářství jejích předků, módní stylizace- do začátku století, do role bílé otrokářky či naopak otrokyně, vzpomínky na 90.léta atd. Člověk by si musel vzít v práci na 2 dny volno, aby stihl vyhledat všechny ty odkazy. Názvy kapitol sledují Kübler-Rossův model (psychologie-viz wikipedia) vyrovnávání se zármutkem z rozchodu či úmrtí. Některé fáze jsou asi navíc nebo vychází z jiné pozdější teorie: Intuition (intuice), Denial (popírání), Anger (hněv), Apathy (Apatie), Emptiness (Prázdnota), Accountability (odpovědnost), Reformation (reformace-zde však narážíme pravděpodobně i na odkazy církevní reformace, která měla na černošskou populaci v Americe velký vliv), Forgiveness (odpuštění), Resurrection (vzkříšení, zmrtvýchvstání), Hope (naděje), Redemption (spása). Mně osobně se nejvíc líbil Anger. Výborný rapový text, kytara Jacka White a skvělý temný videklip. Celkově je to ale opravdu povedené dílo, je vidět, že dáma oslovila ty nejlepší talenty na jednotlivá řemesla (plus její vize a talent) a to je potom radost sledovat výsledný produkt. ()
Pouhá exhibice s efekty a písničkami. ()
Beyoncé nikdy nebyla mojí nejoblíbenější zpěvačkou ani interpretkou, ale věřím tomu, že díky této audiovizuální dokonalé výpovědi jedné duše se jejím fanouškem stanu. Lekce umělecká, příběhová i marketingová. Queen B for a reason. ()
Že je Beyonce excelentní zpěvačka vím dávno, ale tady jsem dostala možnost nahlídnout ji do duše a byla jsem překvapená. V dobrém slova smyslu. Jedna hvězda navíc za tak osobní zpověď. ()
Když vyjde najevo, že Vás manžel podvádí, očekávám vztek, pláč, zoufalství, depresi... Pak je tady Beyoncé. Život jí naservíroval citróny, ona z nich udělala Lemonade. Ha, limonádu... udělala sakra dobrý koktejl plný emocí, barev, kvalitní muziky a surrealismu. Je mi jasné, že Beyoncé řekne světu jen to, co chce aby slyšel a aby si myslel. Víte co, mě je to jedno, sežrala jsem jí to i s navijákem. ()
Beyoncé je psychopatka. Ale brr brr, klidek. Ved to je kazdy umelec tak trochu, alebo CEO nejakej spolocnosti. A obcas aj manazer v McDonaldovi, ktory sa tvari, ze komanduje armadu a pritom len sekiruje decka. Ale nie o tom sme chceli. Lemonade. Vizualny album je koncept, ktory nie je zase az tak bezny a pritom, ta hranica, kedy je uplne zbytocny a naopak, kedy je dolezitejsi, nez samotna hudba, je velmi velmi tenka. Bavi ma, ze tato hranica je v Lemonade prekracovana obomi smermi a to je v poriadku. Film je akymsi procesom vyrovnavania sa s neverou, hnevom, potom odpustenim, potom nejakym uvedomenim si ... A ano, niektore songy bez obrazu funguju, niektore nie a pri niektorych je obraz uplne zbytocny. S cim ja mam ale trochu problem je to, ze Beyoncé neverim ani jednu mihalnicu. Je to vyprodukovany, dobre sa pocuvajuci, niekedy zaujimavo vyzerajuci ... produkt. Nic viac, nic menej. A obavam sa, ze je prezity viac na efekt, nez v skutocnosti. Ak je niecim mne film sympaticky /okrem par vizualnych stvarneni/, tak je tym, ze je sucastou Black Lives Matter. Resp. ze je sucastou diskusie o tom, kde je spolunazivanie afroamericanov a belochov v US v tychto rokoch. To je vsetko. ()