Kruh

Opravdu napínavé bez přehnaných efektů. Klasická hororová témata – kazeta s nebezpečím (Smrtelné zlo), opuštěná chata, malé dítě mluvící s duchy atd. jsou udělána opravdu působivě. Mám rád hrátky s technologiemi – přehrávání záznamu na lepších přístrojích. Závěr mi přišel trochu nedotažený. Nejlepší scény: začátek, samotný záznam kazety a pozdější vzpomínky na něj, popř. technické hrátky s ním, kůň na trajektu, závěr. Mistrovská hudba HZ, skvěle navozuje tajemně neurčitou hororovou atmosféru. (07.06.2003)

Originál má výrazné tendence unudit mě k smrti. Remake je vyšlechtěnější po všech stránkách, stále však nejde o žádné veledílo. Až na jednu věc! Tou je obsah oné slavné videokazety. Jde o malý klenot : krátký, surrealistický a pořádně děsivý film ve filmu. Už jen kvůli němu (a možná právě kvůli němu) stojí The Ring za zhlédnutí. O japonské předloze bych se to samé tvrdit neodvážil. Jsem si však dobře vědom faktu, že spousta fanoušků je poněkud jiného názoru. Význam originálního Ringu spočívá zejména v tom, že víceméně odstartoval celé to vítězné tažení asijských horrorů a příbuzných bizarností, jež bylo pro žánr jistě nemalým přínosem. Naproti tomu na Verbinského Kruhu bude už navždy lpět hořká pachuť vědomí, že jeho úspěch (společně s následným úspěchem Snyderova Dawn of the Dead) způsobil ničivou vlnu horrorových remaků, jež pod záplavou zbytečného svinstva pohřbila všechny naděje fanoušků, čekajících (po peckách jako Ti druzí, Session 9 nebo Dead End) něco jako druhá 80. léta. (01.09.2007)

Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. (17.12.2007)

Po tom všem, co jsem o Kruhu slyšel, jsem čekal něco jiného. Ale bohužel v negativním slova smyslu. Čekal jsem více lekaček, více strachu, více odhalené Naomi… :-) Ne, teď vážně. Nebudu zapírat, že Kruh měl skvělou atmosféru. Lhal bych. Bohužel, tady zůstalo JEN u atmosféry a na nějaký větší strach, leknutí, či scénu si za týden asi nevzpomenu (ani ten kůň na lodi nezapůsobil, zřejmě jsem divný). Co ale filmu musím přičíst k dobru je Naomi a fakt, že některé otázky film nechává na divákovi, aby si je zodpověděl. Proto dávám 4 hvězdy. P. S. A pokud se u některých scén nechcete smát, tak si nepouštějte Scary Movie 3. :-) (28.01.2010)

Nebýt japonského umění strachu, tak by americká filmová kultura a po ní tedy i ta evropská postrádala jakýkoliv pořádný horor. Nebaví mě americké předělávky úžasných japonských filmů. U tohoto filmu mě spíše nějaké scény rozesmály, jak jsou absurdní. Pocit po shlednuti tohoto filmu (bohužel v kině) je spíše odpudivý. 5% (04.08.2008)