Kruh

Napoprvé zjevení & cca roční trauma ze dvou zohavených obličejů - modří (v xichtě) vědí (kamarád si zas dlouho užíval klasiku se zrnící televizí), napodruhé sice už jen jako kulisa k PC, ale stejně jsem se radši moc neotáčela k TV. Slušná (občas až hutná) atmosféra, herci nic moc, vizuál básnička. (21.10.2006)

Filmy tohoto typu podle mě není vhodné vidět v kině. Aby byl totiž zážitek ze sledovaní v kině dokonalý, je potřeba naprosto ukázněné publikum, což je dnes větší vzácnost než špatný Spielbergův film. Takže filmy jako Kruh (např. Šestý smysl, Oko, Ti druzí nebo Záhada Blair Witch) je nejlepší pustit si doma, osamote, v tichu a ve tmě. Teprve potom, když není nic než vy a film, dochází k tomu pravému spojení a intezita prožitku graduje s každou minutou. Americký Kruh je lépe provedený než jeho japonská předloha, má totiž detailněji propracovaný příběh a obrazové filtry s Zimmerovou hudbou jsou dalšími silnými nosníky atmosférické sítě. Precizní režie spolu s výše uvedeným z něj dělá téměř dokonalý film. (13.07.2003)

Rozhodně nejsem hororově založený a doháním to až po letech. Můj seznam rozhodně musel doplnit Kruh, ekvivalent hororu a symbol toho, jak se na počátku tisicíletí točily filmy, potažmo horory. Japonskou předlohu neznám vůbec, ale příběh již tak nějak znám z potrhlých komedií Scary movie a přesně to, co jsem čekal, jsem i dostal. Tedy až na strach a ono pověstná potřeba rozsvícení si lampičky či něčeho podobného. Gore Verbinski měl filmařinu tenkrát v malíku, to se mu musí rozhodně nechat. Již od začátku si Kruh zachovává svou temnou a ponurou atmosféru, občas nabídne nějakou tu lekačku a několik překvapení nejrůznějšího rázu. Od začátku až do konce skvělá podívaná, ovšem bohužel u mě bez hororového přesahu. Atmosféru jsem si užíval naplno, ale zřejmě jsem už natolik otupělý, že si zřejmě u lecčeho rozsvěcovat nepotřebuji...90% (26.04.2015)

I přes některé žánrové schematismy (videokazeta se Zlem, opuštěná chata, rámcový závěr celého příběhu...) výborný horor s podmanivou atmosférou a také důkaz toho, že i remake se může Američanům dosti povést (což je ovšem výjimka potvrzující pravidlo). Výborné scény s archetypálním přesahem (kůň na trajektu, studna...), děsivost vystavěná ne na krvavých efektech či bizarnostech týkajících se mučení a perverzit či sadismu, ale spíše na principu diváckého očekávání něčeho děsivého... Hodně podmanivé, hodně působivé, hodně symbolické... (30.05.2007)

Pro hodnocení horrorů asi nejsem ten pravý ořechový, protože jsem se mockrát přesvědčil, že to co děsí mě, nechává všechny ostatní chladnými a naopak. Tak jako se já snažím systematicky vidět všechny komedie, moje matka je zase posedlá horrory, thrillery, kriminálkami a jinými odnožemi hrůzy. Když jsem jí před lety pustil Záhadu Blair Witch, předem jsem ji varoval, že je to možná nejděsivější film, jaký kdy viděla. Když se dodívala, zívla a řekla: "Tak se ztratili v lese. No a co?" :-) Tak tohle do smrti nepochopím. No a s Kruhem to bylo podobně. První polovina, kde je k vidění obsah videokazety, scéna s mouchou a drnčící telefon, v němž skřehotavý hlásek zašeptá "Zbývá sedm dní", mě děsila strašně. Zrychlený puls, oči navrch hlavy atd. No a pak už to začalo být slabší, protože hrdinka se na vše snaží přijít racionální dedukcí, to nejasné temné "cosi" je čím dál víc konkrétní a hmatatelné a to je podle mě chyba. Jakmile vím, čeho se mám bát, všechen strach mě přejde. To je asi důvod, proč pokaždé usnu u Vetřelce. Ale když jsem Kruh promítl máti, bylo to přesně naopak: během první, nejasné poloviny filmu poklimbávala, ale když se začaly vyjasňovat věci kolem studny, hleděla na to s vytřeštěnými zraky. Tak nevím. 70% (28.12.2005)