Kruh

Rozhodně nejsem hororově založený a doháním to až po letech. Můj seznam rozhodně musel doplnit Kruh, ekvivalent hororu a symbol toho, jak se na počátku tisicíletí točily filmy, potažmo horory. Japonskou předlohu neznám vůbec, ale příběh již tak nějak znám z potrhlých komedií Scary movie a přesně to, co jsem čekal, jsem i dostal. Tedy až na strach a ono pověstná potřeba rozsvícení si lampičky či něčeho podobného. Gore Verbinski měl filmařinu tenkrát v malíku, to se mu musí rozhodně nechat. Již od začátku si Kruh zachovává svou temnou a ponurou atmosféru, občas nabídne nějakou tu lekačku a několik překvapení nejrůznějšího rázu. Od začátku až do konce skvělá podívaná, ovšem bohužel u mě bez hororového přesahu. Atmosféru jsem si užíval naplno, ale zřejmě jsem už natolik otupělý, že si zřejmě u lecčeho rozsvěcovat nepotřebuji...90% (26.04.2015)

No, je tu pár děsivých záběrů. Takových těch hrůziček, co pak čekáte pod postelí nebo za skříní, když si jdete po zhlédnutí filmu lehnout. Ovšem ten film sám o sobě mě nijak neoslovil, neděsil ani nerozesmál (jako třeba o několik stupňů béčkovější Hlas smrti). Chyběl mi příběh, napětí, nevěděla jsem, čeho se mám bát. Ale po vizuální stránce se mi to docela líbilo. (03.02.2006)

Originál má výrazné tendence unudit mě k smrti. Remake je vyšlechtěnější po všech stránkách, stále však nejde o žádné veledílo. Až na jednu věc! Tou je obsah oné slavné videokazety. Jde o malý klenot : krátký, surrealistický a pořádně děsivý film ve filmu. Už jen kvůli němu (a možná právě kvůli němu) stojí The Ring za zhlédnutí. O japonské předloze bych se to samé tvrdit neodvážil. Jsem si však dobře vědom faktu, že spousta fanoušků je poněkud jiného názoru. Význam originálního Ringu spočívá zejména v tom, že víceméně odstartoval celé to vítězné tažení asijských horrorů a příbuzných bizarností, jež bylo pro žánr jistě nemalým přínosem. Naproti tomu na Verbinského Kruhu bude už navždy lpět hořká pachuť vědomí, že jeho úspěch (společně s následným úspěchem Snyderova Dawn of the Dead) způsobil ničivou vlnu horrorových remaků, jež pod záplavou zbytečného svinstva pohřbila všechny naděje fanoušků, čekajících (po peckách jako Ti druzí, Session 9 nebo Dead End) něco jako druhá 80. léta. (01.09.2007)

Opravdu napínavé bez přehnaných efektů. Klasická hororová témata – kazeta s nebezpečím (Smrtelné zlo), opuštěná chata, malé dítě mluvící s duchy atd. jsou udělána opravdu působivě. Mám rád hrátky s technologiemi – přehrávání záznamu na lepších přístrojích. Závěr mi přišel trochu nedotažený. Nejlepší scény: začátek, samotný záznam kazety a pozdější vzpomínky na něj, popř. technické hrátky s ním, kůň na trajektu, závěr. Mistrovská hudba HZ, skvěle navozuje tajemně neurčitou hororovou atmosféru. (07.06.2003)

Pro hodnocení horrorů asi nejsem ten pravý ořechový, protože jsem se mockrát přesvědčil, že to co děsí mě, nechává všechny ostatní chladnými a naopak. Tak jako se já snažím systematicky vidět všechny komedie, moje matka je zase posedlá horrory, thrillery, kriminálkami a jinými odnožemi hrůzy. Když jsem jí před lety pustil Záhadu Blair Witch, předem jsem ji varoval, že je to možná nejděsivější film, jaký kdy viděla. Když se dodívala, zívla a řekla: "Tak se ztratili v lese. No a co?" :-) Tak tohle do smrti nepochopím. No a s Kruhem to bylo podobně. První polovina, kde je k vidění obsah videokazety, scéna s mouchou a drnčící telefon, v němž skřehotavý hlásek zašeptá "Zbývá sedm dní", mě děsila strašně. Zrychlený puls, oči navrch hlavy atd. No a pak už to začalo být slabší, protože hrdinka se na vše snaží přijít racionální dedukcí, to nejasné temné "cosi" je čím dál víc konkrétní a hmatatelné a to je podle mě chyba. Jakmile vím, čeho se mám bát, všechen strach mě přejde. To je asi důvod, proč pokaždé usnu u Vetřelce. Ale když jsem Kruh promítl máti, bylo to přesně naopak: během první, nejasné poloviny filmu poklimbávala, ale když se začaly vyjasňovat věci kolem studny, hleděla na to s vytřeštěnými zraky. Tak nevím. 70% (28.12.2005)