Kruh

I po více než deseti letech od vzniku filmu mě překvapuje, jak moc má publiku zafixovaný Kruh jako zničující horror. A přitom daleko lépe funguje ve své thrillerově napínavé rovině. Verbinskiho tah s nekonečným oddalováním veškerých lekavých momentů tak očividně slavil úspěch. Diváka pak vede díky k smrti napínavým scénám (zhlédnutí kazety, objevování jejích obrazů v reálném světě, kůň, starý Morgan) až na doslovný okraj studně. Nechceš nikomu ubližovat, viď? - Ale ubližuju (29.01.2006)

Na horory, jakožto společně se sci-fi mým nejoblíbenějším žánrem, jsem vždycky o něco přísnější v hodnocení ( i když parodoxně právě u sci-fi jsem většinou značně benevolentní). Americký Kruh narozdíl od japonského verze je mnohem srozumitelnější a koukatelnější, což spolu nese ale i břemeno menší mysterióznosti a strachu. Samotný hlavní námět není nijak světoborný, je na pomezí nadpřirozena a halucinace, což ale dává určitý malý pocit uvěřitelnosti. Napětí je chvílemi slušné. Strachu odolávám v podstatě vždy, takže jediný moment, kdy mě trochu mrazilo, bylo ve scéně "servání tapety" ve stodole. Při té bídě, patří Kruh mezi nejpovedenější horory v tomto tisiciletí. Ringu je, i při mírné odlišnosti, v podstatě na stejné úrovni, uznávám jej více, líbil se mi méně. Mam obrovskou chuť dát za tři, 4 s odřenýma očima... (29.01.2006)

Napoprvé zjevení & cca roční trauma ze dvou zohavených obličejů - modří (v xichtě) vědí (kamarád si zas dlouho užíval klasiku se zrnící televizí), napodruhé sice už jen jako kulisa k PC, ale stejně jsem se radši moc neotáčela k TV. Slušná (občas až hutná) atmosféra, herci nic moc, vizuál básnička. (21.10.2006)

Neuvěřitelně chytlavá a strašidelná záležitost. Zažíval jsem velice zvláštní pocity - tak moc jsem chtěl odejít a přitom jsem tak moc chtěl vědět jak to celé dopadne. Zvědavost pochopitelně zvítězila a já můžu s klidným svědomím prohlásit, že The Ring je určitě jeden ze tří nejlepších hororů, které jsem ve svém životě viděl. Brilantní scénář, atmosféra, že by se dala krájet a navíc velice nekonvenční audiovizuální stylizace v čele se skřeky z pera Hanse Zimmera. Nejvíc však oceňuji úplný závěr - v okamžiku, kdy film končí happyendovou americkou scénou s udýchanou hlavní dvojicí a policejními auty všude kolem, teprve nastává pořádné peklo... (29.01.2003)

Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. (17.12.2007)