Kruh

No, je tu pár děsivých záběrů. Takových těch hrůziček, co pak čekáte pod postelí nebo za skříní, když si jdete po zhlédnutí filmu lehnout. Ovšem ten film sám o sobě mě nijak neoslovil, neděsil ani nerozesmál (jako třeba o několik stupňů béčkovější Hlas smrti). Chyběl mi příběh, napětí, nevěděla jsem, čeho se mám bát. Ale po vizuální stránce se mi to docela líbilo. (03.02.2006)

Po tom všem, co jsem o Kruhu slyšel, jsem čekal něco jiného. Ale bohužel v negativním slova smyslu. Čekal jsem více lekaček, více strachu, více odhalené Naomi… :-) Ne, teď vážně. Nebudu zapírat, že Kruh měl skvělou atmosféru. Lhal bych. Bohužel, tady zůstalo JEN u atmosféry a na nějaký větší strach, leknutí, či scénu si za týden asi nevzpomenu (ani ten kůň na lodi nezapůsobil, zřejmě jsem divný). Co ale filmu musím přičíst k dobru je Naomi a fakt, že některé otázky film nechává na divákovi, aby si je zodpověděl. Proto dávám 4 hvězdy. P. S. A pokud se u některých scén nechcete smát, tak si nepouštějte Scary Movie 3. :-) (28.01.2010)

Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. (17.12.2007)

Filmy tohoto typu podle mě není vhodné vidět v kině. Aby byl totiž zážitek ze sledovaní v kině dokonalý, je potřeba naprosto ukázněné publikum, což je dnes větší vzácnost než špatný Spielbergův film. Takže filmy jako Kruh (např. Šestý smysl, Oko, Ti druzí nebo Záhada Blair Witch) je nejlepší pustit si doma, osamote, v tichu a ve tmě. Teprve potom, když není nic než vy a film, dochází k tomu pravému spojení a intezita prožitku graduje s každou minutou. Americký Kruh je lépe provedený než jeho japonská předloha, má totiž detailněji propracovaný příběh a obrazové filtry s Zimmerovou hudbou jsou dalšími silnými nosníky atmosférické sítě. Precizní režie spolu s výše uvedeným z něj dělá téměř dokonalý film. (13.07.2003)

Uprostřed filmu se jeden z klíčových hrdinů Rachel ptá: CO SI MYSLÍTE, ŽE VÍTE? Nevěděl jsem nic. Po všech komentářích i osobních zážitcích jiných lidí, kteří snímek viděli přede mnou, jsem vlastně čekal cokoli, JEN TOHLE NE. Čekal jsem, že se budu často klepat, jenomže to byl ÚPLNĚ JINÝ druh strachu, strach, jaký jsem vlastně u žádného filmu nezažil. Je to horší i z toho důvodu, že se to špatně popisuje. No a dál? Výtvarná stránka, hudba na jedničku. Nicméně se nevyhnu určitému srovnání a napíšu, že lekačky nebyly zas až tak hrozné a ty nejlepší zatím zůstávají v Signs. U tohoto filmu jsem si ale snad poprvé přál přijít všemu na kloub a zároveň to, aby to bylo co nejrychleji. O snímku budete dlouho přemýšlet. Neobsahuje žádné závažné myšlenky, o to víc je podmanivější. (07.05.2003)