Zpovídám se

Přepsáno v červenci 2018. Zpovídám se je hitchcockovské filmové melodrama. Cynicky rezonuje, moralisticky provokuje, staví mohutné dubové pylony z klišé a zohledňuje potřeby spořádané společnosti. Uhlazenost a běloskvoucí čistota hrdiny, zmítaného zlomyslným osudem soukromým očistcem, je dodržením prvního zákona. Dozvuky národního nepřítele chytře znetvořují obraz k potřebě napětí a forma všehoschopného strachu v ústraní nahání děs. Formálně kruté, prakticky zjednodušující, morálně znepokojující, přesto všeobecně uspokojující. Větší psychologické hlubině brání potřeba komerčního úspěchu. Hlavní postavou melodramatického cynismu je Michael William Logan (sympatický Montgomery Clift), mladý katolický kněz kanadského Québecu, válečný hrdina a vzor veškeré lidské poctivosti a mravnosti. Zkázonosná síla společenských pomluv je výstražným mementem. Morální provokace si vychutnává podstatu svaté zpovědi a hrdinu nevybíravě předhazuje morálnímu hněvu spořádané masy. Střet má své podmanivé chvíle, ale je zkrocen potřebou uhlazenosti. Hlavní ženskou postavou je Ruth Grandfort (zajímavá Anne Baxter), manželka prominenta se soukromým srdečním tajemstvím. Intimita je projednávána veřejně ve frontálním útoku prudérní ochrany mravní počestnosti, pocit je zveličen do monumentálních rozměrů základního prvku zla. Cynismus nikdy nedopustí naplnění. Výraznou postavou je Larrue (zajímavý Karl Malden), schopný policejní inspektor. Skrývané tajemství je lákavou stopou k pronásledování podezřelé kořisti. Oltář k usmíření morálního skandálu se slavnostně připravuje na svou oběť. Důležitou postavou je Otto Keller (pozoruhodný O. E. Hasse), správce farnosti s pocitem ublíženosti. Je zdrojem efektně působivého psychického nátlaku. V silovém postoji se nachází zalíbení. K výraznějším postavám patří také Willy Robertson (příjemný Brian Aherne), hlavní prokurátor, který si užívá každou převahu při soudním přelíčení. Profese je rolí, se kterou se slaví velkolepé společenské úspěchy. Nasvícená efektivita. Z dalších rolí: Ottova manželka a farní hospodyně s morální rozpolceností Alma Keller (Dolly Haas), politicky významný Ruthin manžel Pierre Grandfort (Roger Dann), Loganovi kněžští kolegové ze stejné farnosti otec Millars (Charles Andre) a otec Benoît (Gilles Pelletier), či nenáviděná oběť vraždy právník Vilette (Ovila Légaré). Zpovídám se je filmové melodrama s dávkou napětí, cynismu a morality. Možnosti jsou spoutány uhlazeností k uspokojení řádu společenské spořádanosti. (08.09.2009)

Potencionálně silný námět, který je však na Hitchcocka zpracován až nezvykle průměrně. Není špatný v žádném ohledu, ale také není v žádném ohledu výjimečný. Všechny klasické Mistrovy postupy zde jsou, dobří herci také a nechybí ani napínavé scény - obvzláště soudní přelíčení se vydařilo. Ovšem celkově je zde, především na začátku filmu, pomalé tempo a málo napětí. V Hitchcockově filmografii se jedná o průměrnější, byť stále dostatečně kvalitní počin. (11.08.2007)

Tohle je (samozřejmě během mnoha let) můj 25 Hitchcock (a to určitě jsou "tu" lidé, kteří viděli všechny), a cítím, že si od něj musím odpočinout, alespoň nějaký ten rok. Matty *** zde píše: "Typicky hitchcockovské téma..." Samozřejmě, všechno je tu hitchcockovské do té míry, že je třeba opustit loď se všemi jeho vlajkami. Kdyby se člověk nedíval na filmy s očekáváním, že uvidí něco nového, vystačil by s jeho čtyřmi pěti filmy. Ale to bych zase neviděl "Případ Paradineová", který mě jak tématicky, tak zpracováním, zaujal natolik, že v něm bezmála spatřil jádro pudla - Hitchcocka, chcete-li. Navíc H. dobře zná své diváky a taky ví, jak na ně. Dalo by se přímo říct, že s nimi pracuje (manipuluje). Všechny jeho filmy mají skoro stejnou strukturu, v níž jsou obratně rozloženy místa napětí a uvolnění. Pozn: Hitchcockovu manipulaci s diváky uvádí (spíš pod čarou) např. i Martin Scorsese. (30.01.2017)

Typicky hitchcockovský příběh o nespravedlivém obvinění, zaslepených policistech a zákeřném padouchovi si tentokrát jako hlavní prostředek k vytvoření napětí přizval kontroverzní téma zpovědního tajemství. Hlavním hrdinou je totiž právě kněz. Tomu se vyzpovídá vrah, jenž v sutaně zavraždil muže, který jej přistihl při krádeži. Problém je, že páter Logan v tu chvíli přijde o jakoukoliv možnost obhajoby, kterou by zatraceně potřeboval, protože všechny stopy směřují právě k němu. Alfred Hitchcock buduje napětí s obvyklou bravurou, ale filmu přece jen chvíli trvá, než se rozjede, navíc v jeho polovině dojde na dlouhý flashback, který je sice zásadní, avšak tempo zase trochu zdrží. Vynikající Montgomery Clift v hlavní roli a brilantní soudní sekvence ale silný nadprůměr filmu stále zaručují. (15.11.2005)

"In nomine Patris..." Montgomery Clift praví: "Břímě slov přebírám, neporuším pečeť zpovědnice, nesoudím, sám jsem vězněm pozemské mlýnice. Zavázán jsem slibem prostým, opatruji ticho božích hostí, mlčení je odpověď má..." Otevřeným oknem, směr vraždy, oběť leží na zemi, je pár minut po činu. Osudná to noc, soudný den. Nad propastí, nehroutím se, ne/vy/zradím. Zločin v konfrontaci se svědomím, zpověď v konfrontaci s oddaností úřadu. Zločin tíží, krade charakter. Zločin kněžské roucho poskvrnil. Obrození dávné lásky vývěsním štítem k vydírání. Vraždou volní, ubráněni, oproštěni. Monty Clift se přibližuje pohledným šepotem, zadumaností, důstojností, přemýšlivostí, ctihodností a... mlčí, mlčí hrdě, mlčí pokorně, mlčí slibem. Objímá tu dosažitelnost tajemství pevnou vůlí, zrcadlí se v chůzi poklidné. Vzor kázání mravů, dobra a naděje přijímá úděl dehonestace, úděl obžaloby soudu. Ochránit jeho čest před lynčem lidského tribunálu je povinností. Kdo vinen, nevinen, odsouzen. Všichni pijeme ze stejného poháru, vodu dobrou i špatnou. Odpuštění vyslovené, vírou rozhřešené. Nepromluvil, duše odrazem čistoty, zproštěn viny podezření. Samotný ďábel - pokušitel se zlými skutky přiznal, potrestal sám sebe pouhým naznačením, podezíravostí. Silný postoj nepolevil. Katarze myšlenky, která se stala zkázou. Světlo a tma zločinu a trestu, svoboda a hřích, hrdost a zbabělost. Váha zločinu, tíha viny. Želízka zpovědi, želízka svědomí. Až příště půjdu kolem kostelních zdí, zastavím se a nahlédnu do jejich nitra. Samo denní světlo mi bude svědkem, já stočím svůj zrak k oltáři i ke zpovědnici, zasním se a budu ve svých představách očekávat přítomnost plachého elegána Montgomeryho Clifta. :-) (03.06.2015)