...a neuveď nás v pokušení

Hitchcock je prostě mistr psychologizace a kompozice. Umí vytěžit maximum z hereckých výkonů (už jen to - pro herce nesnadné a netypické - hraní přímo na kameru - absolutní zrada, rozervanost a smutek z očí do očí). Ok, má to mouchu, Carl Brisson mi nesedl, ale to je šmouha na skle, kterou jde vidět jen proti světlu. (28.12.2010)

Už jenom při pohledu na množství reakcí ve zdejší db k tomuto filmu a k Blackmailu, je jasné, že nám Manxman kapánek zapadnul. A to nikoli právem, jen ho zastínil fakt, že je "ještě němý", přitom je to film brilantní a v určitém plánu i s neodolatelnou ironií. Pravda, například v Kinorevui psali, že je dobře, že už Anny nedělá v Anglii takové zbytečné sladkobolné filmy, ale což. Dnes se Hitch nosí a když už jsme v tom nošení, občas i zjistíme, že na tom něco je :) Takže objevování kompletních filmografií zdar. Odměnou může být i Ring. (13.02.2009)

Milostný trojúhelník v němém melodramatu pozdějšího mistra napětí. Formálně povedené a na diblíka Ondrákovou byla radost pohledět, ty její ksichtíky byly neodolatelné, schopnost pro amanta opustit své dítě už tedy míň. Holubičí povaha jejího nešťastného nápadníka i jistá distingovanost její pravé lásky pak hezky v téhle rané vztahovce kypí a misí se a špatný konec nad všemi visí jako Damoklův meč, Místo jeho hrotu ale nakonec udeří zodpovědnost. A bez mravokárných nuancí, překvapivé nejen na svou dobu.  Silnější, ale trojka. (29.02.2024)

Už keď postavy na začiatku zvolali „chlapi, do krčmy!“, pochopil som, že sir Hitchcock bol frajer nemý i ozvučený, čierno-biely i farebný, hororový i komediálny. Keď to vo vás je, tak to vo vás je a keď to vo vás nie je, tak to vo vás nie je. Prejaviť city bez slov, maximálne s použitím hudby, tak sa to robí. Ktohovie, či má Bay s PEARL HARBOROM čisté svedomie. (24.11.2007)

Přepsáno v červnu 2018. ...a neuveď nás v pokušení je na prvním místě melodramatem. Obrazové kompozice rámují náladu okamžiku, prodloužená gesta melancholie se srdceryvně loučí s němou érou ve fascinaci gest. Puritánská mravokárnost je trnem v oku filmovému poselství. Dotýká se sexuality, nerovnosti třídní i genderové. Důvěřivost cudnosti se shlíží v ideálu romantismu a úděl je přijímán s vnitřním přesvědčením osudové předurčenosti. ...a neuveď nás v pokušení je morálním dilematem s patetickým prožitkem. Hlavním vrcholem milostného trojúhelníku je Kate Cregeen (zajímavá Anny Ondráková), okouzlující dcera hostinského přístavní krčmy. Věneček se odevzdává v romantickém světonázoru v moc osudu. Zaznamenání pozornosti vlnění flirtu se mísí s tělesným chtíčem v rozechvěném mravenčení a vyvolenému osudu se kráčí vstříc navzdory všemu. Vnímá se pouze světlo na konci tunelu. Dopad tíže vlastního svědomí, dobrovolná zřeknutí se všech hodnot a beznaděj v pokrytectví morálního očekávání ztrácí v prázdnotě duše poslední zbytky sil lidské vůle. Druhým vrcholem je Philip Christian (zajímavý Malcolm Keen), kultivovaný mladík se společensky významnou předpokládanou budoucností. Romance je morálním dilematem přátelství, předsudků a společenských dogmat. Třídní nerovnoprávnost je zhoubou společenského uznání, osobní rovina je cynicky drásavější pro vlastní intimitu. Třetím vrcholem je Pete Quilliam (příjemný Carl Brisson), dobrosrdečný chudý rybář a Philipův nejlepší kamarád. Bezelstnost je odzbrojující ve své bezbranné otevřenosti. V hlavě je místo pouze na jediný životní sen a za ním se kráčí s úsměvem na rtu a s neochvějnou vytrvalostí. Z dalších rolí zaujme ochraňující otec Kate a zachmuřený krčmář Caesar Cregeen (Randle Ayrton), ...a neuveď nás v pokušení se sice otírá o prostředí společenské morálky, ale nejvýraznější tváří filmu je stále melancholické melodrama. Hitchcockovo rozloučení s dobou němého filmu. (17.08.2009)