Provaz

Zářný důkaz toho, jaký byl Hitch skvělý a ve své době nedostižný řemeslník. Kdo jiný by také dokázal v roce 1948 na prostoru jediného středně velkého bytu formálně takhle zaujmout? Nejen originální práce se střihem, kdy je scéna na chviličku přerušena nájezdem kamery přímo do smokingu některé z postav, načež vše pokračuje zdánlivě bez přerušení, ale i úroveň osvícení a barev s trochou nadsázky bere dech. Scénář sice není úplně stoprocentní, jako tomu bylo u Vraždy na objednávku, a postavy určitě mohly (a měly) jednat lépe, ale 80 minut precizně gradované režie a Stewartova výborného herectví to přesto nemá sebemenší nárok výrazněji pokazit. Klobouk dolů.. 85% (08.07.2014)

Hitchockovo divadlo smrti je lákadlom pudovej obsesie a magického žriedla krvavých predstáv. Divadelná hra Rope (alebo aj Rope's End) Patricka Hamiltona z roku 1929, ktorej býva prisudzovaný žáner thriller, stála na rovnakom princípe - javisková opona padla až v samom závere. Vo filme sa musel Hitchcock podriadiť technickým podmienkam a natočil ho ako zdanlivo celistvý neprerušovaný záber (David Bordwell si určite nenechal ujsť možnosť upozorniť na to, že ním v skutočnosti nie je). Jednota deja, miesta a času je dodržiavaná s rovnakou pedantnosťou, ako na divadelných doskách. Leitmotívom je pokus o dokonalú vraždu, ktorý je taktiež experimentom, vykonaným postavami z akademického prostredia. Príbeh obsahuje viacero chýb, no je zaujímavé naň hľadieť v porovnaní s detektívnymi príbehmi z pera sira Arthura Conana Doylea. Akt vraždy je sprevádzaný až okultnou posadnutosťou predstavami umeleckého činu, inzerovaného Brandonom, ktorý v mnohom pripomína Sherlocka Holmesa. Je inteligentný, má asociálne sklony, vášeň pre praktické aplikovanie teoretických problémov a sofistikovanosť v ich prevedení. Sám seba považuje za čosi viac, nadčloveka, no ako každý, i on má svoje chyby. Profesor Rupert Cadell zdieľa titul s Moriartym, Holmesovým nemesis a je tiež človekom, ktorý sa drží v úzadí a na scénu vstupuje až neskôr; predovšetkým je však inšpirátorom zločinu, ktorého vplyv pohltil jeho vykonávateľov. Philip je naopak tou rozbuškou, ktorá v Hitchcockových filmoch vybuchuje pri zrážke racionálneho a iracionálneho konania postáv a bortí rafinované plány uhladených antagonistov. Film pôsobí na diváka podvratne až perverzne centralizovaním na sledovanie udalostí z pohľadu antihrdinov, pričom prvý záber z "miesta činu" zobrazuje samotnú vraždu, a ich úvahami nad zločinom. Ešte experimentálnejšie sa javí film z toho dôvodu, že je prvým Hichckockovým farebným zárezom a prakticky bez nondiegetickej hudby. 90% (17.12.2014)

Stejně si myslím, že Hitch byl jen obyčejný filmový fanoušek a i když tolikrát popřel zájem o hvězdy a práci s nimi, tak například jeho kolekce filmů s Jimmy Stewartem hovoří naprosto za všechno. To je čirá láska evropského filmaře, který si smí dirigoval All-American Star (a navíc v oslnivých barvách glorious Technicoloru!), nic víc, nic míň. A vy si v tom klidně hledejte ty formální experimenty, počítejte cívky a tvařte se, že ten výhled není naivně namalovaný a studiový. Ty dialogy jsou docela mazlivé, ale jak to bylo doopravdy s hrou Hamiltona (například s homosexualitou těch dvou vrahů), to už těžko soudit, neb na českých scénách se hraje jen výjimečně (naposledy v Redutě v Brně), to už je častěji k vidění variace na Plynové lampy... (20.01.2019)

Velmi zaujimavy scenar, kde divak hned od zaciatku vedel, kto je vrahom, avsak zaujimave bolo divat sa na postavy, ktore netusia, kam sa podel mrtvy David, ktory je vzdy presny a ak by sa zdrzal, urcite by zavolal. Nikto z nich netusil, ze mrtvola sa nachadza iba par metrov od nich. Film sa drzi na skvelych dialogoch, ale i velmi dobrych hereckych vykonoch vratane Jamesa Stewarta, kde mi tentokrat vobec nevadilo, ze sa cely film odohraval v jednom byte. Podla mna ako stvoreny pre divadelne predstavenie s par hercami. Este trosku dotiahnut scenar a mozno by to bolo uplne dokonale, ale kedze bol film inspirovany skutocnou udalostou, tak Hitchcock zrejme nechcel napachat nejake zmeny v scenari... 21.05.2010 ______ James Stewart - (Rupert Cadell) +++ John Dall - (Brandon Shaw) +++ Farley Granger - (Phillip Morgan) +++ Cedric Hardwicke - (Pán Kentley) +++ Constance Collier - (Pani Atwaterová) +++ Douglas Dick - (Kenneth Lawrence) +++ Edith Evanson - (Pani Wilsonová) +++ Dick Hogan - (David Kentley) +++ Produkcia: Alfred Hitchcock +++ Hudba: David Buttolph +++ (21.05.2010)

Zabít kamaráda není moc milé, zvlášť pokud se za chvíli má konat párty, na kterou byl pozván i bývalý profesor. Že by se mu to řeklo? Alfred Hitchcock se tentokrát spíše než na příběh soustředil na technickou stránku filmu, který bral v době vzniku jako náročnou výzvu. Rozhodnul se jej totiž točit zdánlivě jedním záběrem (cívky tehdy byly schopny pojmout jen deset minut materiálu, takže se muselo skrytě navazovat) a film je dodnes formálně fascinující, třebaže podobných experimentů od té doby vznikla celá řada. Jenže s přibývajícími minutami se pohled na nepřerušenou jízdu kamery omrzí a pozornost se obrací především k postavám, na kterých je celý film postavený. Výborní herci v čele s Jamesem Stewartem ženou slabší scénář kupředu až do vybroušeného finále, přičemž mezitím dojde i na typicky hitchcockovské scény napětí. Mistr nezklamal ani tentokrát, třebaže opustil vyzkoušenou montáž a vydal se úplně jiným směrem. (08.07.2002)