Hrůza na jevišti

Decentne rozohraná zápletka, pri ktorej sa síce ani sekundu nenudíte, no ktorej finálna pointa funguje akosi na pol plynu. V porovnaní s najlepšími filmami Alfreda Hitchcocka Stage Fright režijne pokryvkáva, no v rámci žanru a svojej doby je slušným nadpriemerom. Príjemný herecký výkon Jane Wyman. Marlene Dietrich príliš afektuje. (12.11.2003)

Na Hitchcockův standard absolutní slabota. Scenáristická hříčka, kterámnohem víc preferuje „sranda-tón“ vyprávění než drcení dusnou atmosférou. Finále možná stylové, ale i to by si v případě zájmu zasloužilo temnější režijní přístup. Nudný Hitchcock. Od Sabotéra pro mě první a snad i poslední. (15.10.2005)

Klasická detektivka, což je pro Hitchcocka jev vcelku netypický, neboť tato povětšinou v průbehu děje postrádá napětí, ale Hitch vymlátil i z detektivky napětí vcelku bravurní. A ta lživá retrospektiva je cool. (08.07.2002)

Ten film skutečně není nijak grandiózně zrežírovaný. Chybí mu pořádný padouch a nemáme důvod některé z postav držet palce, navíc hned v úvodu ošklivě podráží nohy divákovi. Problém není v tom, že by nás ponoukal věřit lži, on nám lže! Hodně nefér přístup. V rámci objektivity nemohu napsat, že to byla hrůza, ač zažívaná nuda tomu odpovídala, proto bych zůstal u neutrálního „průměrný film“. (Hitche můžete vidět na ulici za – pro sebe si povídající – Jane Wymanovou). 60% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Mahalik (08.09.2007)

Průměrný thriller, který ani kapku mysteriózní jako zde tvrdí udávané žánry. Atmosféra je na mistra Alfreda trochu moc jednoduchá, nezajímavá a nepůsobivá, ale své kouzlo snímek má. Přes překvapivě původně jednoduchou dějovou linii se dočkáme i jednoho malého překvapení, které nebude tak úplně čitelné od začátku, což je jedině dobře. Přesto sledovat 110 minut hledání pravdy, která ve výsledku není vůbec daleko od vašeho prvního nápadu po dvou minutách, je trochu zbytečné a chvílemi až příliš natahované. Už tu byly lepší kousky... (23.07.2008)

Je to docela zajímavé, ale tento film je jedinou spoluprácí Mistra s Marlene Dietrich, které si tak vážil a která byla snad jedinou herečkou, jíž trpěl odmluvy a vlastní hlavu. Naproti tomu se Hitchcock ne a ne dohodnout s Jane Wyman, které nebylo zrovna po chuti dělat Marlene křoví. No a minimálně podle POMA to dopadlo tak, že Wyman je tou hlavní. Já si to tedy nemyslím, ale názory mohou být různé. Film potěší především tím, jak Hitchock znevážil pravidlo o pravdivých pohledech do minulosti, na což mu skočili snad všichni. (23.04.2005)

Směle se řadím k početné skupině diváků, která neprokoukla Hitchův skvělý úhybný manévr a nechala ze sebe udělat pitomce. Já se mu však za to nebudu mstít ubíráním hvězd, protože jsem se bavil, zároveň jsem byl přiměřeně napnut, užíval jsem si skvěle odlehčené role pašeráckého otce a tradičně obdivoval výkon úžasné, i když stále nehezké, Marlene Dietrich. (11.03.2014)

Stage Fright se po skvělém úvodu rozjíždí trochu ztuha, ale jakmile definitivně přejde do romanticko-komediálně-detektivní polohy, šlape výborně. Velmi dobrá Wyman, klasicky dramatická Marlene a moc fajn obsazení vedlejších rolí. Hitchcockovská druhá liga, ale pořád prima zábava. (17.05.2009)

Neubráním se srovnání se snímkem Laura, který jsem viděl téměř ve stejnou dobu, a který má s tímto filmem mnoho společného. Tak jednak jako detektivka podle mě Stage Fright funguje lépe než výše zmíněný Premingerův počin, byl chytřejší (včetně té finty na diváka), napínavější a jeho velkou devízou byl velmi chytlavý humor, který mě opravdu bavil a také sympatický tandem dcera-otec (Alastairovi Simovi sedla jeho role dokonale). Vlastně jediným důvodem pro neudělení plného počtu (kromě trochu zbytečně riskující hlavní hrdinky) je v mém případě tendenční vykreslení vraha, které možná odpovídalo dobové představě, ale mně se příliš nelíbí. Jinak spokojenost a více než solidní 4*. (06.11.2012)

Hitchcock klasicky vsádza na zamotaný príbeh, postavy s dvojakou tvárou a nežnú romantickú líniu, ktorá dodáva pomerne chabej detektívke melancholický rozmer - scéne s klavírnou skladbou som takmer neodolala :-) Marlene Dietrich je pre mňa veľmi zvláštna herečka, no Jane Wyman sa strácala v tých protichodných úlohách, ktoré jej režisér naservíroval a do jej role by som rozhodne obsadila výraznejšiu Ingrid Bergman. V podstate temný, ale aj zábavný thriler na hitchcocovský spôsob, ktorý však neočarí a ani nesklame. (04.08.2010)

Začínám mít zpětně dojem, že Mistr Hitchcock byl stejně rozjařený a nad věcí filmu vysoko postavený pán jako třeba Jacques Tati, jenom ho na rozdíl od JT neskonale bavilo to rafinovaně vzavinovávat a schovávat do různých pater samotné stavby filmu. Zřejmě mě čeká přehlédnout a přehodnotit celou jeho tvorbu novýma, pronikavějšíma očima. *** Tady dává další rozmarnou lekci ze svého semináře Filmové umění vs. realita (více v mém komentáři k Muži, který věděl příliš mnoho) a tentokrát si před závorku vytknul samo herectví, zastávání rolí, až se pro samé role na (filmovém) jevišti i ve (filmové) realitě málem vytratí příběh, který jste chtěli sledovat. Film je od počátku pomotaný, téměř každá postava zastává více rolí, než je možné naráz zvládnout, a uděluje více rolí ostatním postavám. Role se nezřízeně množí - pomáhá tomu nejen okolnost, že mladá herečka Eve se rozhodne předstírat, že je asistentkou slavné divy, aby přišla na kloub okolnostem vraždy, z níž je obviněn její milý. Nesmírně tomu přispívá skutečnost, že její tatínek má zálibu v detektivkách a v hlavě se mu rojí nápady, do nichž okamžitě všechny kolem sebe obsazuje, právě jako fakt, že její maminka má potíže s pamětí a každý v jejím světě vystupuje v nekonečně mnoha rolích tak vůbec. Čehož její manžel hojně a potěšeně využívá a identity se množí jako houby po dešti. Ale nikdo není jednoduše sám sebou, role se násobí a kumulují a také nazvájem vyvracejí, zmatky rostu a přitom hraní rolí a předstírání je prvotní příčinou katastrofy, k níž došlo, i klíčem k jejímu rozřešení. K pointě budiž dodáno, že je stejně nekompromisní jako nutná. Ačkoli celý film je královsky zábavnou rozjařenou filmovou radovánkou a rafinovaným, vesele filosofujícím komentářem k podstatě, povaze, svobodám i nesvobodám obsazování se do rolí , guilotinově břitký závěr je jediným možným východiskem - z příběhu, v němž se role tak nekontrolovaně rozbujely, že to člověka dohnalo až za okraj sebe, tam, kde se přestává sám chápat a poznávat, za hranice srozumitelné postavy, se nelze v úplnosti vyvázat jinak než smrtí, uštváním. Fanfarónsky zkonstruované dílo, které se pod pláštíkem rozmarné a převelice zábavné etudy dotýká samotné podstavy osobnostní zpronevěry, šílenství a zániku člověka, který propadne kouzlu unikání z role do role, jakmile mu na pokračování v rozehraném příběhu nestačí síly. Čím víc se tu Hitchcock zaobírá herectvím a filmovou/divadelní tkatikou, tím víc toho odkrývá o slabošské povaze člověka obecně. (25.08.2015)

Ten převratný vypravěčský postup, který tu všichni tak mohutně spiolerují, byl podle Hitchcockových vlastních slov jeho druhým největším režisérským omylem, kterého si údajně všiml až na premiéře. Vida, jak podnětné může být, když se i mistr tesař utne. (29.01.2009)

Tenhle film doslova udělaly dvě písně v interpretaci Marlene Dietrich The Laziest Gal in Town (slova Cole Poter) a La vie en rose (slova Édith Piaf), ať se vám to líbí anebo ne. Filmy Hitche nejsou zdaleka protkány jen jeho osobností. Nebo takovými těmi zlepšováky typu nespolehlivý vypravěč. Ale i ve své době se omylem doufalo, že se vedle Marleny dokáže prosadit Jane Wyman. Inu, naivní představa. It's not 'cause I wouldn't / It's not 'cause I shouldn't, honey / And, you know, that it's not 'cause I couldn't / It's simply because I'm the laziest gal in town... (13.02.2009)

Pominu-li nadčasový šarm Marlene Dietrich a lživý flashback, jedná se o standartní detektivku s malinko prošlou lhůtou. 60%. (28.07.2007)

Keď človek spomína na minulosť, takmer vždy niečo primaľuje, alebo farby stlmí, podľa toho, ako sa to práve hodí. Alebo príhodu jednoducho prekreslí. A vytvorí tak nový obrázok. Práve to pán režisér Alfréd bravúrne využil, prihodil bábiku - hračku pre úbohé detské siroty a zakrvavil jej sukničku, a viedol príbeh istým smerom. Takým, až na konci nečakaným spôsobom sklapla opona. A bolo vymaľované. Za mňa vydarená klasická krimi s neodolateľne direktorsky manipulatívnou a predsa zvodnou Marlene vo vedľajšej a predsa hlavnej úlohe. A so zopár skvele vystrihnutými postavičkami v epizódnych miniroličkách (príliš "starostlivý" okuliarnatý postarší plešivý tučko v bare, horlivá ženská, obsluhujúca jarmočnú strelnicu a jej zákazníci). (04.05.2021)

Zbytečně dlouhý snímek, který má s hrůzou společného asi tolik, co fotbalisté Sparty Praha s Ligou mistrů. Hitch byl evidentně narcis, který se rád nechával vidět ve svých filmech a ani zde si neodpustil krátké, několikavteřinové intermezzo, které je bohužel nejsvětlejším bodem filmu. Fakt nevím co pochválit, je to kýč jako hrom, který neví zda být romancí, thrillerem či nedejbože hororem. Není to ani jedno - jde jen o ukecanou nudu s úsměvným koncem. Sorry, pane Hitchcock, radši toho necháme a příště sáhneme do klasiky, kterou už máme nakoukanou. Snad nám po letech nevybledla... (14.08.2014)

Príjemná klasická detektívka a navyše celkom vtipná. 3,5* (28.07.2007)

Nemôžem si pomôcť, no pre mňa, opätovne len priemerná skúsenosť s “pánom”, ktorý bol bezpochyby vo svojej dobe, “kráľom” vo svojom obore. Teraz už na mňa tieto snímky, poväčšine pôsobia ako kabát zo “second handu”. Príliš ošúchané nato, aby ich človek mohol vnímať, ako “novú vec” vo svojom šatníku. Jediné, vďaka čomu udržím pozornosť pri sledovaní týchto filmov, je zvedavosť zo záveru. (22.10.2018)

Na můj vkus místy až příliš překombinovaný film, navíc myslím, že také o něco delší než bylo nutné, nicméně pořád je to zábava a překvapivý konec je opravdu působivý. Úžasná Marlene Dietrich a výtečná hudba (nevědět, že ji složil Leighton Lucas, tipoval bych raného Bernarda Herrmanna). (11.02.2017)

Zrovna dneska jsem měl náladu na nějaký starší nebo postarší film. Ne na hrůzy typu Madla zpívá Evropě, ale na něco decentnějšího. A když bylo v programu napsáno jméno Alfred Hitchcock, nemohl jsem jinak. Můj největší problém byl, že jsem televizi zapnul, když už film 15 minut běžel, takže jsem měl mezi postavama docela bordel. Naštěstí orientace se rychle zlepšila a film se mi i docela líbil. Byť budu mít ještě týden noční můry ze vzhledu Marlene Dietrich, určitě to stálo za to. Hitch jako kolemjdoucí rulezzz. (28.07.2007)