Ernelláék Farkaséknál
It's Not the Time of My Life
Rodinné šťastie
Režie:
Szabolcs HajduScénář:
Szabolcs HajduHrají:
Erika Tankó, Orsolya Török-Illyés, Szabolcs Hajdu, Domokos Szabó, Lujza Hajdu, Imre Gelányi, Zsigmond Hajdu, Ágota SzilágyiVOD (1)
Obsahy(1)
Když vás okolnosti donutí ubytovat příbuzné u sebe doma, nebývá to žádný med. Stačí chvilka a jeden je podrážděný, druhý ukřivděný a třetí vám závidí auto. S přibývajícím počtem dní strávených v jednom bytě graduje tahle výbušná situace do sledu vtipných, dramatických i absurdně banálních historek, až se nakonec ukáže, že toho, kdo vám nejvíc leze na nervy, máte vlastně hrozně rádi. Živě a autenticky vykreslené rodinné setkání natočil maďarský režisér Szabolcs Hajdu, který si ve snímku zahrál i se svou ženou a dětmi a z 51. MFF Karlovy Vary si po právu odvezl jak cenu za nejlepší herecký výkon, tak hlavní cenu festivalu za nejlepší film. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (85)
To je tak, když máte od maďarského filmu vysoká očekávání a pak Vás srazí jeho průměrností. Já sice chápu, že to byl záměr samotného filmu, ale onen záměr na mě neudělal žádný výraznější dojem, že bych dokázal říct, na jak kvalitní film jsem koukal. Náhled do života dvou rodin zajímavý, ale to si můžu s někým pokecat na chodbě bytovky a vyjde to na stejno. ()
51. MFFKV: Soutěžní sekce v Karlových Varech zpravidla nebývá místem, kde by divák narazil na ty nejlepší filmy, letošní ročník byl alespoň v jednom případě výjimkou. Maďarský snímek Rodinné štěstí, který si následně odnesl také Křišťálový glóbus za nejlepší film, je dokonalou ukázkou toho, jak na malém, omezeném prostoru odvyprávět generační drama, jež se určitým způsobem dotýká základních lidských otázek. Szabolcs Hajdu, režisér ceněných Bílých dlaní nebo Bibliotheque Pascal, ve svém vlastním bytě natočil konverzační drama o střetu dvou rodin, v němž se (ne)příjemně zhlédne snad každý divák, a přitom nesklouzává k lacinému moralizovaní či křečovitě napsaným a over-the-top scénám. Kamera, která se v dlouhých záběrech ladně a úsporně proplouvá okolo nábytku, spíše nechává vyniknout přirozené a povědomé konverzace postav, než aby se utápěla v konvenční struktuře. Díky tomu vyniknou subtilní, ale o to silnější emoce, které ale pozitivně naladí jako přesně zvolená závěrečná píseň. ()
Komorní zfilmování vlastní participativní divadelní hry, ve vlastním bytě, s plakáty na vlastní filmy, s sebou a svou rodinou v hlavních rolích. Všední a mírná, zároveň jasně a pevně vedená a odvedená exhibice emocí a hodnot, která se sice občas snaží otevírat až příliš mnoho dveří, ale v jádru se nakonec mile dotýká opravdovosti. Jsem naprosto šťastný, jen si to asi někdy úplně nepřipouštím. ()
Je to dobře načrtnuté, ale bohužel to nefunguje. Navzdory povedeným civilním hereckým výkonům a docela slušné kameře. U takové konverzačky je úplně nejdůležitější jedna věc - uvěřitelné dialogy. A hned po tom uvěřitelné a promyšlené postavy. A Rodinné štěstí bohužel nemá pořádně ani jedno. Ty dialogy totiž většinou dost skřípou a uvěřitelně na mě skutečně nepůsobily, spíš moc strojeně. Stejně tak na mě působil i celý vývin vztahů mezi postavami, který sice nějaký byl, ale vůbec jsem mu nevěřil. Postavy jsou sice představené dostatečně, ale i tak to na mě většinu času působilo moc uměle. Když to srovnám se Sierounevadou, tak ta je mnohonásobně lepší snad ve všem. Rodinné štěstí je sice dobrý, ale nedotažený pokus. Navíc ve finále to nikam moc nedospělo a ta rádobyfilozofická scéna s čtením dětské knížky o lidském těle mi přišla strašně umělá. A když tak nad tím přemýšlím, vlastně ani moc netuším, co mi to vůbec chtělo říct. Třeba mi jenom něco uniklo, ale nějaká jasnější výpověď by se tu šikla - teda pokud to nebylo celé o tom, že děti jsou střed vesmíru (pro rodiče) a že i dvacetiletý manželský vztah může mít problémy, což jsou hrozně hluboké myšlenky, že... 3* ()
"To si vůbec nedokážu představit." Jestliže jsem byl prvním zážitkem z tvorby režiséra Hajdu, jménem "Bibliotheque Pascal" poměrně nadšen, tak z tohoto komorního rodinného dramatu s úsměvnými chvilkami jsem poměrně zklamán a zdejší všeobecné nadšení tedy opravdu sdílet nemohu. Musím však uznat, že se režisérovi doopravdy podařilo vytěžit z minima maximum. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
- Za kamerou stáli studenti posledního ročníku oboru kamera, které Hajdu učil na Budapešťské metropolitní univerzitě. Režisér jim vyznačil systém souřadnic, v němž se mohli pohybovat, a protože se děj odehrává v jednom bytě, jejich možnosti determinoval i omezený prostor. Všichni pracovali jako kameramani jediný den, dalších pět dní se starali o světla. Díky tomu zůstal film obrazově jednotný, ačkoliv ve způsobu snímání lze najít rozdíly. Když režisér zjistil, že dojde i k dotáčkám, požádal o záskok kameramana několika dokumentů Csabua Bántóa, aby nemusel „vyzdvihovat“ jen některé studenty. Tak se stalo, že má film nakonec 13 kameramanů, což je podle všeho maďarský rekord. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Hajdu a jeho tým ukázali, že filmová tvorba a úspěch dnes už nemusejí být otázkou peněz. Rozpočet celého filmu, jenž ani nežádal o grant Maďarského národního filmového fondu, se zastavil na třech milionech forintů (asi 256 tisíc Kč). Štáb točil 18 dní, všichni pracovali z čirého nadšení, utrácelo se jen za zvukovou techniku a catering. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Režisér Hajdu, který si zde zahrál postavu Farkaše, obsadil do role své manželky Eszter svou zkutečnou manželku, herečku Orsolyu Török-Illés známou z jeho filmu Bibliotheque Pascal (2010), vlastní dceru Lujzu, která hrála jeho sestřenici Lauru a svého syna Zsigmonda, jenž si zahrál sam sebe, ale jako Brůno. (EKLEKTIK)
Související novinky
51. MFF Karlovy Vary
51. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlednout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 tisíc… (více)
Reklama