Bakaláři - Série 4 (1975) (série)
Obsahy(1)
Krásu světa jsem jaksi nepobrala... Povídka z oblíbeného cyklu Bakaláři 1975. Mladá dívka Alena Brázdová (I. Janžurová) si myslí, že je ošklivá, a má problém si najít chlapce. Ti s ní totiž zacházejí, jako by ani nebyla holka... Nešťastná sleduje svoji hezčí kamarádku Janu (J. Gýrová), jak ji mladíci obdivují a točí se jen kolem ní. Nechce si dělat zbytečné naděje, že se najde kluk, který se nad ní smiluje. A tak nakonec přestane s kamarády chodit na volejbal a začne se sama doma učit šachy. Jednou, když Janě a jejímu příteli Pavlovi (P. Čepek) půjčí na večer svůj byt, navštíví Alena náhodně šachový kroužek. Tam se seznámí s mladým, hezkým mužem Petrem Vodičkou (P. Štěpánek), kterému se vůbec ošklivá nezdá... (Česká televize)
(více)Recenze (8)
Naprostá nuda, předvídatelné až běda, herecky nikde nic, Petr Štěpánek v obvyklé šarži, paní Janžurová nikde nic, Jana Gýrová nemá prostor, stejně jako Petr Čepek. Takže to není k ničemu a ta hvězdička je že mám rád šachy. Pan Dietl to asi napsal v pauze mezi dvěma gamy na kurtu a pan Dudek natočil ke svačině. Ve vrcholné formě, jak zde píše kolega? WTF? Asi mají v Hradci jiná kriteria. ()
Na bakalářských historkách mě často irituje, s jakou lehkostí a povrchností líčí skutečné osobní bolesti. Nehierarchizované vyprávění k sobě nerozlišeně přiřazuje zlomové okamžiky s nekonečnými bezobsažnými záběry na kolorit životů postav – zde především šachové partie doprovázené stereotypními pokusy mimických svalů zúčastněných hráčů působit zamyšleně apod., což se nadto ústřednímu páru vyloženě nedaří – a ponechává zcela zásadní scény nereflektované, nezvýznamněné. Jakmile chlapec s dívkou vykročili nocí k jejímu domovu, mlčíce (jako by byli němí), vybavil jsem si hned zdrcující a ničivou němotu potenciálních milenců v Leighově silném debutu Bleak Moments, němotu vyřízených slov. Zde jen slepá kamera eviduje účelný pohyb, z něhož nelze vyvodit, zda mlčí nesmělost, hloupost, touha či jazyk ztuhlý kolektivizovanou (a normalizovanou) mateřštinou. To, co se nakonec strhne po tom nepravděpodobném „Já jsem tady doma“, neutěší ani nedojme, ale vzbudí úzkost. ()
My oškliví hlavní hrdince povídky rozumíme. Problém je lehká předvídatelnost konce a prakticky jakákoli absence humoru. A pak také zbytečná hysterie Ivy Janžurové společně se zbytečně dlouhou stopáží. Iva Janžurová určitě nebyla tehdejší vyhlášená krasavice, ale rozhodně ji nelze zařadit mezi ošklivky, takže její zařazení na listinu herců také nebylo nejšťastnější. Ocenit lze jen výborného Štěpánka. A šachy taky neumím. ()
Prostinká bakalářská povídka, která alespoň ve mně vyvolala docela pozitivní náladu. Nic velkolepého ani vtipného, což ovšem také všechny bakalářské povídky nejsou, a tento filmeček i mezi nimi spadá do průměru. Trochu ovšem nechápu výtku směrem k prý nepřekvapivému obsahu. Téma Hezké holky to mají těžké, ale ošklivé ještě těžší a úvod, v němž o hrdinku nikdo nestojí, dává přece už dopředu jasně najevo, kam bude směřovat vývoj a jaký bude závěr. V romantických filmech je také od počátku jasné, že ten a ta se dají dohromady a divák už jen sleduje jakým způsobem. Dostane přesně to, co očekává, a kdyby ne, byl by rovněž nespokojen. Příjemná Janžurová, dobrý Čepek, fešný Štěpánek. Ač znám řadu mnohem lepších bakalářských povídek, tak je to milá záležitost. ()
Bakalářský příběh na téma Hezká holka to má těžký... A ošklivá prý ještě těžší... Já nevím. Já tomu nerozumím, protože já jsem krásná a navíc inteligentní. Akorát ty šachy neumím. Na rozdíl od Janžurky, která na ně sbalila Štěpánka. Tohle není spoiler, ten už obsahuje oficiální text distributora, kterej nám tím, že víceméně vykecal pointu, dává pomyslný šach mat. ()
Reklama