Que Dios nos perdone

Dve absolútne odlišné osobnosti po boku, v honbe za sériovým vrahom, ktorý brutálne znásilňuje a následne vraždí staré ženy. Samotná, hlavná story sa pomerne reálne prelína s prezentovaním súkromných životov dvojice detektívov. Divák očakávajúci akciu či temnotu moderných thrillerov bude zrejme mierne sklamaný. I keď sa nejaké to násilie dostaví, ide prevažne o stránku vyšetrovania za "svetla", čiže žiadne temné kúty, dážď, noc, či nebodaj "šermovanie" formou rituálnych vrážd. Ja osobne som spokojný, lebo debilita bola potlačená na minimum, a to je v takýchto prípadoch skrátka základ. Jedinou výtkou sa tak v mojich očiach stáva príliš skoro odhalená identita vraha, čím sa značne vytráca pocit prekvapenia. Ale inak, solídny snímok ... (17.05.2017)

Ta představa působí v krimi žánru strašně směsně a archetypálně. Plešatějící ranař v rozevláté košili a koktající uhlazený intelektuál v obleku pátrají po sadistickém vrahovi. Jenže Alfaro je i přes zbrklé pěsti charakterní dobrák a Velarde naopak lehký sociopat, kteří pracují v chvílemi až nepochopitelné symbióze. Málokdy se urodí tak skvostný scénář, který hraje na podle klasických not, přičemž ale všechny charaktery i situace řeší úplně jinak, než jak je běžný divák zvyklý. Především pak téma motivu vražd starých žen je vcelku neokoukané a režisér se nebojí koketovat s náznaky i s explicitním násilím, přičemž jedno i druhé servíruje přesně tehdy, když to čekáte naopak. Je v to v každém ohledu překvapivé, odvážné i trefně černohumorné. Od scény s opuštěným kotětem to pak nabere neskutečné grády, které s rozdáním karet tempo nejenom neztrácí, nýbrž násobí, protože zásadní dějové zlomy se odehrávají jaksi mimochodem. Vzniknout něco takového na druhé straně Atlantiku, okamžitě se to zaparkuje v pozici „instant classic“. Divím se, že Warneři ještě nevyřvávají do světa zvěsti o okamžitém remaku. (19.07.2017)

„Nevšiml sis ničeho?“ - „Je léto, teplo a všichni trochu víc smrdíme, ne?“ Od filmu jsem měl jen ta nejvyšší očekávání. Španělští tvůrci jsou totiž v mých očích velkým příslibem do budoucna. Nadějí, že tu a tam se ještě dá natočit kvalitní (krimi) thriller, a to i v dnešní době. A Que Dios nos perdone tohle splňuje do puntíku. To, že je film chytlavý, chvílemi solidně napínavý a dobře ukončený je jedna věc. Druhá je ta, jakou hlavní dvojici se podařilo přenést na plátno, to jsou skutečně parťáci k pohledání. Vznětlivý rapl a koktavý asociál sice na pohled působí nesourodě, ale sehraně, často si vystačí jen s všeříkajícími výměnami pohledů. Díky (nejen) jejich chemii film navíc obsahuje slušnou porci humoru, a pro mě je vždycky nesmírně osvěžující, když se můžu u kriminálního thrilleru od srdce zasmát něčemu (záměrně!) vtipnému. I když na depresi také dojde…slabší, ale zasloužený plný počet směr Španělsko (jen tak dál, pěkně prosím). „Představ si, že...že ho máš před sebou. Co bys udělal?“ - „Vždyť víš, co bych udělal. Co bys udělal ty?“ (03.02.2018)

Po nedávné Mokřině další výborný španělský krimi thriller. Dvojice netradičních a hodně rozdílných detektivů (nezvladatelně agresivní hromotluk a koktající asociální intelektuál) pátrají po psychopatovi, který přepadá, znásilňuje a zabíjí seniorky (takhle odporný úchyl tu nebyl zhruba od belgické pecky Pečovatel). Skvělé ústřední herecké duo, scénář pomalu na Oscara (hlavně díky výrazné a nápadité druhé polovině a kvalitně zpracované psychologii hlavních postav) a fakt, že pachatele neodhalíte dříve, než to udělají (trochu nezvykle) sami tvůrci... Americký remake je opravdu asi jen otázka času, protože tohle má šanci stát se novodobou klasikou, něčím mezi Mlčením jehňátek a L.A. Přísně tajné. 85 % (26.07.2017)

Zase před sebou máme dvojku nesourodých detektivů, kteří vyšetřují (tentokrát obzvlášť brutální) vraždy. To vše se odehrává v dobových reáliách konzervativní španělské společnosti, která očekává brzký příjezd papeže a ubohé dvojce vyšetřovatelů hází klacky pod nohy. U té dvojky vyšetřovatelů se musím zastavit. Zatímco Javier hraný Robertem Álamem je klasický hromotluk, který má problémy doma a zmlátí vás, když se na něj křivě podíváte, jeho kolega Luis fantasticky hraný pro mě neznámým Antoniem de la Torem je koktající pošuk, který je tak trochu sociopat. Zpočátku nic nenaznačuje, že se před vámi rozehrává nezapomenutelná detektivka a rozkrývání identity nechutného vraha stařenek se občas nehýbe z místa. Jenomže pečlivá režie a pracně budovaná atmosféra diváka brzy začne odměňovat. (09.03.2024)