Ztracená tvář

Trochu horor, trochu parodie, špetka absurdity, špetka bizarnosti a špetka komedie. Film, který ve mně zanechal rozporuplné pocity, kdy jsem se po jeho shlédnutí nemohla tak úplně rozhodnout, zda je dobrý, či nikoli. První půlka je veskrze originální, vtipná, monolog hlavního hrdiny a přímý kontakt s divákem výborný, spousta skvělých, komediálně pojatých a dobře zahraných momentů, ve druhé půli či poslední třetině ale snímek tak nějak ztrácí dech a je tu řada scén, které na mne působily poněkud přehnaně a nevhodně, a raději bych je vystřihla, některé flashbacky mi také vadily. Konec je relativně nečekaný a na rozdíl od ostatních komentátorů mi nijak nevadil. Celkově tomu jaksi chybí šmrnc některých našich pozdějších parodií a crazy komedií, je to taková zkouška nanečisto. Snad je to způsobeno určitou žánrovou nevyvážeností filmu, nevím. Ostatně možná, že po dalším shlédnutí ještě změním názor. Námět filmu je ovšem veskrze originální a filosofická linka povaha vs. tvář takřka wildeovská, akorát trochu naruby. A našim tvůrcům lze opět zatleskat za to, jak předběhli dobu, neboť transplantace tváře z mrtvol je dnes už možná. Vynikající Brodský, ve zcela nezvyklé roli se objeví Filipovský, výborná Vášová, skvělí Marvan, Růžek a Vala, dobrá Brejchová. V menší roli se tu mihne i prvorepublikový milovník Schránil. Zajímavý film, který svou zvláštností dovede na jednu stranu diváka lehce znejistět, na druhou stranu pak překvapit, leckdy i mile. (10.04.2019)

„Zpověď na lačno-lepší než šípkový té!“ O existenci Ztracené tváře stejně jako jejího tvůrce Pavla Hobla jsem neměl dosud potuchy. Napraveno. Jestli se film na něco opravdu může spolehnout, tak je to výtečný Brodský, výborně obsazený a snad ještě lépe hrající. Dále je to Fred Delmare a jeho neokoukaný, netypický kukuč. Nesmím zapomenout ani další herce v úsměvných roličkách (Brejchová, Effa, Schránil a další). No a v neposlední řadě nemálo komických situací a trefných frků. Postupně se však (opravdu netuším proč) z této odlehčené a vcelku sofistikované sci-fi komedie stává nepříliš vtipná mravokárná satira (na což mě snad měl připravit ten titulek s „traktátem o vlastnostech člověka“, asi…). A „korunuje“ to konec s „tváří“ (který odporuje všemu dosud viděnému, sci-fi nebo ne). A to je velká škoda, protože po dlouho dobu jsem se bavil více než solidně. Dávám ještě slabší 4*, škoda té „změny kurzu“. „Chcete ji?“ - „Prosím?“ - „Jestli se s ní chcete vyspat.“ - „Ne, ne, já neberu honoráře v naturáliích.“ (13.01.2018)

„Čím budou ty vaše ručičky zlatější, tím líp pro mne, hahaha.“ Páter Hopsasa, profesor MUDr. Kirchenbruch atd. Když Kráječ říká „jsem děsnej fanda na knížky, jednou jsem dokonce vyloupil půjčovnu“, míní tím pravděpodobně, že je milovníkem literatury a že vyloupil knihovnu. Režisér prakticky neznámého jména Hobl mě ani napotřetí nezklamal. Opět krásná podívaná, opět přesný delikátní humor v lehce stravitelném, nicméně výživném filmu, opět pečlivost v každé drobnosti, důraz na každé marginální postavě. Opět trefné postižení jisté stránky „ducha doby“ (s Marvanem také parodie na Hříšné lidi města pražského – tři roky před jejich vznikem). Opět geniálně jednoduché hrátky s filmem (tentokrát vložky s vědeckou prezentací, ilustrační výjevy v kostele, wtf odnikud se vynořující staré postavy, jistě najdete další prvky, viz též Radek99). Opět podobenství (nebudu moralizovat, zmíním jen nepodstatný detail: Kráječ a dr. kráječ). Nezanedbatelným kladem je, že Hobl dokáže ve své komedii i z Filipovského vykouzlit zajímavou figuru (viz jedinou páterovu scénu, potom ovšem Kráječ), oprostiv ho od jeho typické polohy (prostě „ztracená tvář“). (Dále SPOILERY) Úvod: Brodský představuje svou epochální vědecko-lékařsko-spasitelskou metodu, načež začínají titulky u ležící gangsterské pistole. Atd., atp. Jeho doktor Bartoš začíná jako karikatura doktora Galéna (také on je lékařem chudých), během okamžiku se změní v dandyho, jemuž svět leží u nohou (milenka věda se změnila v prostoduchou slečinku s tenisovou raketou), nazítří je psancem a končí s tváří gangstera jako parodie vynálezce krakatitu. Brodského židovsko-goebbelsovského ksichtu bylo sice škoda, tato ztráta je však více než nahrazena příběhem prototypických tváří, jejich metamorfózami, odlučováním a setkáváním. „Až dosud jsem byl, jak dobře víte, přesvědčen, že člověka určuje za prvé prostředí, za druhé chování, za třetí motivace.“ Pointa mě, po okamžiku finální šokantně aktuální apokalyptiky, pravda poněkud zaskočila svým „vše se v dobré obrátilo“, ale jak se ukazuje, ono je to s tou vlastní tváří také všelijaké. Ostatně, „nehne se ani myš, střílíme bez výstrahy!“ (05.03.2012)

Typická nesvadbovina, tedy napínavá, nápaditá, černohumorně vtipná a hlavně nadčasová věc. Film je navíc velice dobře natočený, ohudebněný a skvěle odehraný - když se ze scény vytratí "frankensteinovský" Vlastimil Brodský, přebere otěže skvělý Martin Růžek, navíc tady máme i Františka Filipovského (který vypadá trochu jako Lenin), krásnou Janu Brejchovou, Jaroslava Marvana na straně zákona a Ninu Popelíkovou či Karla Effu na té druhé. Zkrátka dost, dost dobré pokoukání. Vůbec bych se nedivil, kdyby o 30 let mladší akčňák Tváří v tvář opravdu opsal hlavní myšlenku právě odtud. (27.09.2011)

,,Nemáš chuť se třít, vokoune?" Jediný moment, kdy jsem se opravdu zasmál. Jinak jako komedie mi tenhle snímek nepřijde, špatný ale není. Kdysi se mi líbil více, připadal mi strašidelný. Nyní oceňuji herecké výkony - vynikající V.Brodský, F.Filipovský i M.Vášová. M.Růžek může hrát postavu jakou chce, ale jeho démonický obličej z něj nakonec vždy udělá padoucha ( na což si častokrát stěžoval...) Černobílá kamera a slumy na okraji města, stejně jako interiér kostela ( s osazenstvem úděsných mrzáků) či nevěstince, vytvářejí temnou atmosféru. Lékařské experimenty pak zavání strachem z neznámého. Závěr hodně metaforický, ale celkově jde o film, na který se dá stále dívat. (10.12.2011)