Zahradnictví: Rodinný přítel

Válečné milostné melodrama se nekoná. Nevím jestli Hřebejk neumí herce vést nebo jestli pro estrádního herce Sokola a neherečku Geislerovou je nad jejich možností skrývanou vášeň zahrát, ale ze spousty jiných lepších filmů víme že to jde zahrát jediným pohledem. Film nemá rytmus, chybí korektní dramaturgická stavba. Úvodních konspiračních dvacet minut je celkem zábavných, jakoby se tam odehrálo vše podstatné._____V neúměrně natahované střední části se čas vánoční stává časem nekonečné dlouhé nudy, kdy máte podezření jestli se ty prkenné promluvy za svátečním stolem místo druhé světové neodehrávají náhodou za mnohem delší třicetileté války._____ Vskutku bizardní je přiznání nevěry - útrapami zdecimované vězenkyně chtěly být zbouchnutý protože věděly že nepřežijí ?! a tak došlo ke gruppensexu ve vězeňském lágru za hvizdu padajících bomb a bortících se stěn?! :-))) Po tomto dialogovém extempore film jako šedivá myška nenápadně vyšumí do ztracena. Chladné strnulé nezajímavé. Propadák se zoufale slabou režií. _____Někteří říkají, že „mnozí mylně čekali drama, odboj, napínavý děj. film je ale o tom, že se neděje nic“ – s tím nelze než souhlasit. Aby se tedy dělo alespoň něco, vzdejme hold těm zdejším komentátorům, kteří se CinemArtem nedali koupit !!! Produkce: Česká Televize (05.12.2017)

Já teda nechci nikomu kecat do práce, ale nezapomněl to někdo správně seřadit? Připadal jsem si jako v pomocné škole scén, kde si každá scéna dělala co chtěla, kdy chtěla a ještě byla zhruba třikrát delší než představa žen o ideální předehře. Jestli tady polovička komentářů začíná větou "děkuju Cinemartu za pozvání na premiéru", pak já bych Cinemartu rád poděkoval za to, že mě ignoroval. Spící Pepinec na slavnostní projekci by asi tu správnou reklamu nedělal, i když je to právě touha usnout jakožto jediná emoce, kterou film probouzí. Právě proto jsem šel včera do kina a ne na ČVUT, protože samotná technická dokonalost je zábavná asi jako předehra bez dohry. (08.05.2017)

Vracím se s kina nadšen a z dobrou náladou. A ani ostatní drzí návštěvníci, mi jí nezkazí. Úvod byl teda dost rychlý a divný. Sice jsem si zde již všiml dobré filmařiny, ale jinak jsem se ztrácel a nudil. Ale již scénky s Vánoc mi napravily náladu. Nebyly dlouhé. Ale vybaveny milým humorem, lidskými citlivými dialogy a kouzelnou atmostférou. Zbytek filmu mi připadal výborně natáčený, se skvěle napsanými dialogy a občas až nezapomenutelnými pasážemi (příjezd Jindřicha, rozhovor v posteli, tanec Jiřího, konec s deníkem.) Nesouhlasím, s tím že je to málo dramatické a emotivní. Já přitom filmu pociťoval nějáké emoce pořád. Vlastně už dlouho, jsem neviděl tak emotivně obohacujíví film. Dlouhé scény, zde skutečně mají svůj význám. Beru je jako výraz pro žánr melodramatu, kterému očivïdně oba tvůrci rozumněli. Třeba Tanec Sokola s Melíškovou je neodmyslitelný a řadil bych ho mezi nejlepší scény českého filmu. Celé je to VELMI kouzelné a příjemné. Ovšem, zcela přirozeně. Bez patosu a kýče, Takový film je v dnešní době potřeba. A na konci jsem skoro čekal, že všichni vstanou a zatleskají. Nestalo se. Tak jsem si zatleskal sám. Těším se na další díly. 90 % (29.04.2017)

(2x) Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak si Rodinného přítele užiju. Minula jsem předpremiéru na Finále, minula jsem i autogramiádu knižní trilogie v Praze, říkala jsem si tedy, že nemá smysl nic uspěchat. Na poslední filmy s Geislerkou jsem se víc soustředila, protože pauza mezi Pohádkářem a Polednicí byla zkrátka příliš dlouhá (celých 16 měsíců!), naštěstí Anthropoid a Pohádky pro Emu přišly v rychlém sledu za sebou. A se Zahradnictvím budeme trávit celý rok, to je jisté. V nečekanou chvíli nicméně přišla pozvánka do Lucerny a bylo rozhodnuto. V žádném jiném kině totiž Rodinný přítel tak nevynikne. Melancholické válečné melodrama přináší jakoby sled povědomých scén, avšak to jen proto, že kolektivní paměť si uchovává podobné rodinné příběhy v každém z nás. Nádherná rezervovaná romance náleží Geislerce, která herecky velmi převyšuje svého partnera Sokola (zkušenosti obou jsou nesrovnatelné a současný zájem o Sokola je stejně pomíjivý, jaký byl kdysi o Strnada, když Kinorevue řešila nikoli jeho herectví, ale zda mu více sedí knír či hladce oholená tvář). Je radostí sledovat Aňu v dalším válečném příběhu, který jí přinesl hrdinku elegantně prožívající celou řadu emocionálních otřesů. Nikoli nezáměrně již trailer upomínal výběrem hudby na Želary, v nichž Aňa poprvé dozrála. Z dalších hereckých kreací bych pominula tradičně slabé a stále se opakující výkony Míčové a Melíškové, naštěstí vyrovnané intuitivními miniaturami Krobotové a Remundové. Dětské role jsou samozřejmě roztomilé. Nicméně v celkovém hodnocení jsem reservovaná, protože očekávám, že celá rodinná freska se propojí s Pelíšky až na konci roku po dvou dalších premiérách a já zatím vím jen tolik, že se těším. ___ A skutečně, po opakovaném shlédnutí a po doplnění Dezertérem jsem s konceptem Zahradnictví velmi spokojená. Neb ono i to žánrové rozlišení má smysl - protektorát je vyprávěn jako melodrama (Hřebejk si je velice dobře vědom nostalgické hodnoty, stejně jako tehdejší kvalitní kinematografii ve stylu J. A. Holmana), poúnorový přelom jako mrazivé drama (komentáře netřeba) a tání bude komedie (předpokládám, že pak teprve se linka protne s náladou Pelíšků). A takové to zkrátka bylo čili zrcadlit žánrem tep dějin, to mohu jedině vítat. A také vítám. (10.05.2017)

"Zahradnictví: Rodinný Přítel" alebo prvá časť Hřebejkovej veľkej trilógie. Bol som úprimne zvedavý na to, ako sa tento projekt vyvŕbi, no reálne mám teraz pocit, že druhou polovicou filmu to tvorcovia skoro zabili. Okey... ale k tomu sa dostanem. Prvá polka filmu je podľa mňa celkom okey. Udalosti z roku 1939 sú podané celkom dobre a trošku je človek zvedavý, kam sa to posunie. Potom sa dostaneme do roku 1944, keď vidíme doktora Erbena, ako sa snaží pomáhať trom sestrám, ktorých manželia boli zatknutí a súčasne sa starať aj o ich dve deti. Myslím si, že táto časť je najlepšia. Má dostatok energie, má vtipné momentky a ich strávené Vianoce sú veľmi príjemné. Dokonca som si tu začal aj film celkom užívať. Len ako to býva, musíme prejsť potom do vážnejších tém a tak na scénu prichádza správa o smrti Jindřicha. Od tohto momentu to začína ísť dole vodou. A myslím tým úprimne, že to ide dole vodou. Sabina Remundová je neskutočne nesympatická a hoci tam nemá veľkú rolu, tak som musel prevracať očami kedykoľvek niečo povedala. A potom to v druhej polke nesmeruje absolútne nikam. Ideme od bodu A do bodu B a otvárajú sa scénky s postavami, ktoré absolútne nechcem sledovať, rozprávame osudy, ktoré ma netrápia a dozvieme sa detaily, bez ktorých by som sa obišiel. Jediný, kto je počas filmu celý čas dobrý sú Anna Geislerová, Ondřej Sokol a Josefína Marková. Tá podáva najmä v druhej polke vynikajúci výkon. Keby som si to rozdelil, tak prvá polka filmu je podľa mňa pozerateľná, druhá je absolútne špatná. Keď to teda dám dokopy, výsledne to je proste špatný film. A mrzí ma hodnotenie, ktoré mu musím udeliť, lebo rozhodne som mal pocit, že tam je potenciál na to, aby to bolo oveľa lepšie. Len ten scenár nepustí a hlavne, ako som už povedal, to v druhej polke filmu absolútne utopia. Hodnotenie: D+ (04.09.2018)