Víno nás spojuje

Ačkoliv nejsem vlastníkem žádných vinic a víno si dám sotva dvakrát do roka, úplně rozumím všemu, co ústřední sourozenecká trojice prožívá v souvislosti se ztrátou rodičů a vinařským dědictvím, kterého se nelze jen tak vzdát, když máte alespoň nějaký vztah k rodné hroudě. Samotný příběh je velmi uvěřitelný a herecké výkony jakbysmet. Příhodně zvolené lokace, v nichž se většina děje odehrává, neodolatelně lákají k návštěvě prosluněných úrodných svahů a strání Burgundska. Líbí se mi také soundtrack, který báječným způsobem souzní s obrazem. Jde prostě o moc příjemný film, třebaže se v něm mnohdy zabrnká i na vážnější strunu. (80%) (16.11.2022)

Krasna sonda do zivota lidi a ukazka toho, ze nikdy neni nic jasne prusvitne, cire a jednoduse cernobile, jak nam filmy casto ukazuji. Tady je to presne naopak a je to tak presne a dokonale, ze vas to ohromi. A krome toho herci davaji role s naprostou samozrejmosti a uveritelnosti. Neni ani jedna chvile, kdyby jste tomu neverili. Zadny happyend se nekona, jen rozuzleni situaci bez spatneho konce. To je strasne lidsky film. (28.02.2018)

Velmi pěkný film, který mě mile překvapil. Vyrazil jsem na něj kvůli výskytu mé herecké oblíbenkyně M. Valverde, která je zde - navzdory malému prostoru její postavy - oslňující jako vždy. Skvělá je i Ana Girardot, a stejně tak i zbytek obsazení je herecky přesvědčivý (povedené jsou i lokace, kamera a soundtrack). Ačkoli se děj rozjíždí lehce zdlouhavě a celková stopáž téměř 2 hodin se může zdát příliš dlouhá, mně osobně to vtáhlo do děje a bavilo až do konce. Jasně, jednoduchý příběh originalitou příliš neoplývá, ale co činí tento film zajímavým, je jeho mimořádná autenticita a nesmírně pohodová atmosféra, kterou je celý prostoupený - a nadto tam i člověk trochu nahlédne do zákulisí vzniku vína (film věnuje jednotlivým etapám zrodu vína neobyčejnou pozornost - snad coby výraz pocty vinařské profesi ze strany tvůrců - jejich film občas působí téměř jako hraný dokument z prostředí vinařství). Trvalo dlouhé roky od hrůzného zážitku z filmu Víno roku, než jsem opět získal víru, že je možné natočit dobrý film z vinařského prostředí - "Víno nás spojuje" přesně takovým filmem je, a po jeho zhlédnutí si to vyloženě říká o skleničku vína. Neočekávám, že by film měl mít v kinech nějakou větší návštěvnost - spíše profrčí sály kin bez většího zájmu diváků, ale zrovna v tomto případě si myslím, že to je vážně škoda - příjemnější zážitek z kina jsem si už dlouho neodnesl. (11.09.2017)

Trochu to připomíná průměrný předvídatelný film Dobrý ročník (2006) z jehož scénáře se jiskřivé víno také nevyrábí. Víno nás spojuje je povrchní, příjemný film o rodinné dynamice a o tom jak každý den může být stejný nebo nový podle vnitřního vnímání. Obrazové scenérie krajiny střídající se v ročních obdobích jsou náladově krásné a pomíjivé, ale tento typ krajiny mě moc nebere. K tomu moc sentimentální a pomalé. Ruší kýčovité návraty do dětství a vypravěč, který komentuje i jasné scény. Nechybí vytahování dávných křivd. Zajímavé byly jen reálie týkající se vína, které si ale člověk může přečíst v manuálu o víně včetně sdělení filmu, že sběr hroznů je dřina, ale vinařství je umělecká profese. Ještě že se děj neodehrává v textilní fabrice... (06.03.2018)

Velice pohodový film, který se příjemně sledoval. A navíc jsme se trochu poučili, jak se dělá víno a co obnáší život vinaře. Životní cesty tří sourozenců se opět spojují ve chvíli, kdy jim zemře otec a oni jsou nuceni se vypořádat s tím, jak zaplatit horentní dědickou daň. Prodat zásoby vína? Prodat dům nebo vinohrad? Těžké řešení, zvlášť když každý chce šlapat svoji cestičku. Žít s rodinoiu v Austrálii a starat se tam o vlastní vinohrad? Podělit se o vinohrad s tchánem? Nebo na něm tvrdě pracovat? Zdá se, že se osud Julietty druhou sklizní naplní... Navíc miluji Marii Valverdeovou. (16.09.2019)