Ein deutsches Leben
A German Life
Obsahy(1)
Brunhilde Pomsel sama sebe vždy označovala za nedůležitou postavu s nulovým zájmem o politiku, přesto se ze všech doposud žijících lidí dostala nejblíže k jednomu z nejhorších zločinců v dějinách. Nyní 105letá Pomsel pracovala jako sekretářka, stenografka a písařka pro ministra nacistické propagandy Josepha Goebbelse. V jejím životě se odrážejí zásadní historické rozkoly dvacátého století a následné osudy Němců. V současnosti se velká část lidí domnívá, že hrozby války a fašismu jsou dávno zažehnány. Brunhilde Pomsel dává jasně najevo, že tomu tak rozhodně není. Jeden německý život nutí diváky položit si otázku, co by dělali na jejím místě a zdali by obětovali své veškeré morální zásady pro vidinu kariérního postupu. Její mimořádný životopis a ojedinělý návrat do minulosti vede k zneklidňujícím a věčným otázkám: Posunuli jsme se někam, anebo nemáme v otázce naší morálky a lidskosti stále jasno a především: Jak se k tomu stavím já sám? (Atlantis Entertainment)
(více)Videa (2)
Recenze (3)
Samozřejmě, že jsem fascinovaná obecným tématem role ženy ve Třetí říši, ale pokud tu máme samostatné knihy i filmy věnovaná všem sekretářkám - Hitlera, Goebbelse i Göringa, je možné vnímat Brunhilde Pomselovou jinak? Individuálně? Hitlerova suita věrných dam byla koncem války doplněna o benjamínka Traudl Jungeovou z Mnichova, Goebbels získal do svých řad bývalou rozhlasovou reportérku, Göring Louisu Fox. Ty, které byly sotva dvacetileté během války, většinou vyrůstaly v Bund Deutscher Mädel, ty starší byly poznamenány strádáním během první světové války, případně po ní. Ty příběhy jsou si podobné jako vejce vejci. A obávám se, že dnešní generace jim přestává rozumět. Zatímco předchozí generace alespoň musela čelit černobílému výkladu. Je tedy na nás zpřítomnit osudy jednotlivců navzdory toku času. Tento dokument je zpracován poněkud jinak, než Im toten Winkel - Hitlers Sekretärin, ale záleží především na tom, kolik si toho k tématu dokážete načíst a jak hluboce porozumíte. ()
Dvě hodiny s převažujícími záběry na tvář, která viditelně prožila celé dvacáté století, mi zněla v hlavě věta: "Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali nic." Filosof Edmund Burke, jemuž je přisuzováno autorství téhle myšlenky, žil o 200 let dřív než Brunhilde Pomsel. O 200 let dřív definoval, kam dokáže dovést Evropu a klidně i zbytek lidstva nezájem, povrchnost, lehkomyslnost... a proto by právě teď, kdy už pamětníci druhé světové války téměř vymřeli, tenhle film mělo vidět co nejvíc vnímavých lidí. Od Edmunda Burkeho si vypůjčím ještě jednu větu. "Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl." ()
Nevím no, chvílemi jsem si připadal jako hráč Modré Velryby plnící jeden z úkolů - sleduj děsivá videa, která ti zaslal kurátor... Chyba rozhodně není na straně tvůrců, nýbrž šlo jen o špatně vybraný film pro výuku německého jazyka pubertálních studentů. Film nabízí jiný úhel pohledu k dané problematice, a to očima sekretářky Josepha Goebbelse. Doporučuji spíše starším divákům, kteří se o téma alespoň trochu zajímají. (<-- Nesplňuji ani jedno z kritérií, proto pouze 2 hvězdy.) ()
Galerie (10)
Photo © Salzgeber & Co. Medien
Reklama