Was hat uns bloß so ruiniert
We used to be cool
Režie:
Marie KreutzerScénář:
Marie KreutzerKamera:
Leena KoppeHudba:
Florian BlauensteinerHrají:
Vicky Krieps, Pia Hierzegger, Pheline Roggan, Marcel Mohab, Manuel Rubey, Andreas Kiendl, Livia Teppan, Amelie Engstler, Marie Strohmaier, Miriam Hie (více)Obsahy(1)
Tři páry z Vídně se ve stejnou dobu vydávají do nejistých vod rodičovství. Je jim něco přes třicet, jsou úspěšní, styloví a žijí v oblíbené části města. Jsou idealističtí a materialističtí zároveň. Pěstují rajčata na balkóně, pijí kávu z místních pražíren a drahé koktejly, a nikdy by si nepořídili jinou elektroniku než tu s nakousnutým jablkem. A taky jsou přesvědčení o tom, že je možné mít děti, aniž by se z vás stali „maloměšťáci." Skutečnost je ale trochu jiná. Bujaré večírky a rozhovory o umění střídají plínky, školky a debaty o správné výchově. Život každého z nich se proměňuje z nenucené ledabylosti do vysilujícího rodičovství. Satira plná „hipsterských" klišé nemilosrdně poukazuje na propastný rozdíl mezi někdejším vnímáním sebe sama a novou buržoazní třídou. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (6)
nedělali dojem že jsou úspěšní,vůbec to nevypadalo že žijí na dobré adrese a chování a dialogy byly hodné puberťáků a i jinak se dá těžko nějak popsat jakou měl film přidanou hodnotu ()
"Maminka sedí u stolu a táta vaří." To mě teda dostalo. Antirodinná komedie o upřímnosti, se kterou ukazuje jak příchod potomků na svět ovlivní dosavadní životní styl jejich rodičů, ale i o neupřímnosti, se kterou budoucí rodiče rozvažují, zda dítě počít, či ne. ()
Ta stereotypizace je přemrštěná. Půlka těch lidí nesympatická. Téma dobrý. Víc děje by neškodilo. ()
Řekl bych že to není moc exportní film, ale jde o rakouské společenské aktuální trauma, kdy v katolické zemi je kvůli nízké porodnosti postupně rakouské obyvatelstvo nahrazováno přistěhovalci. Druhá půlka filmu je už jen popisná o rodičovském starání se. Čekal jsem, že to spadne do tradičního sociálního a vztahového dramatu, ale na to jsou Rakušané příliš bohatí a je to přeci jen žánr komedie. Nebo že bude nějaké dítě postižené například ADHD a bude brát rodičům poslední zbytky sil. Občas udeřil i humor. Ze začátku měl ten chlápek z promítání na zdi filosofické hlášky jako třeba: "Člověk si musí po narození dítěte v podstatě připustit, že jeho čas v podstatě uplynul a už existuje jen pro ty druhé." nebo "Je to jako když projdete dveřmi, ty zaklapnou a už nemůžete zpět." Zajímavější by asi bylo polské zpracování tématu přechodu do dospělosti, protože tam zažívají populační boom a některé rodiny mají i tři děti. ()
Očividně nejsem ten, pro něhož film natočili. Nesympatické hysterické postavy pronášejí triviality s tváří a výrazem objevitele vesmíru. Šlo mi to na nervy. ()
Reklama