Národ sobě aneb České moře v 18 přílivech

Zajímalo by mě, které televize tohle odvysílala a v kolik, protože tohle není ten film, co by se odvysílal na ČT1 v neděli večer, tohle je totiž jakýsi experiment. Já bych to dokumentem ani moc nenazval. Prostě tady máme 18 přílivů (situací) a čím více těch příběhů je, tak se to do sebe prolíná. Pokud v tom chcete hledat děj (poradím: není tam), tak je mi vás líto, protože z toho budete zmatení víc, jak z filmu od Lynche. Ale co vůbec na film říkám já? Já mám dojem, že se někdo chtěl pokusit o jakýsi art a snaží se do toho dát nějaké myšlenky, ale ve finále je to k ničemu. Co se týče z těch 18 "povídek", zajímavé byly snad jenom 4, zbytek byl velká nuda, většinou složená z podivných dialogů. Ano, máme tu zajímavý příběh s živou knihou (Jaroslav Dušek), máme tu absurdní šílenost s Charliem Chaplinem a Adolfem Hitlerem, co Unesou všechno, ale to bude asi vše, na co si z toho tak za dva měsíce vzpomenu. Jako celek je to nekoukatelné a neskutečně nudné a nezajímavé. 2* (23.06.2018)

Totální ulítlá bláznivina, která mě - světe div se - místy i bavila. Kdo chce, může v tom hledat logiku, ale myslím, že tu žádná není. Jde jen o to nechat se unášet na vlně dadaistických bláznivých nápadů a čekat, jakou blbost tvůrci v dalším okamžiku vymyslí. Zaujme Jaroslav Dušek, netypický Luděk Sobota, nahá tanečnice Kristýna Lhotáková, Lukáš Pollert nebo debutující Jana Janěková mladší. Líbila se mi i hudba Petra Marka. (15.12.2017)

Film s naprosto nulovým scenárom a zmyslom. Je to film poviedkový, proti čomu nie som v tom prípade, pokiaľ by aspoň JEDNA z poviedok mala nejakú pointu, dávala zmysel. Aspoň maličký. Určitú zábavu môžeme vypozorovať z "reality" poviedok, kedy kamera sleduje hercov a tí na ulici naživo komunikujú s naprosto nechápajúcimi ľuďmi. Do tohoto súdka patrí napríklad úsek, keď divadelná herečka nazýva okoloidúcich vlnami v mori a tí sú z toho totálne na vetvy. Alebo úsek, keď sa z naprosto nepochopiteľného dôvodujedna herečka vyzlečie a začne behať úplne nahá po Národní tříde. V tom môžeme pociťovať určitú zvrhlú zábavu. Keď sa ale dostane na tie chaotickejšie scény, tak to sa už nedá vydržať. Jeden príklad za všetky: Dvojníci Charlieho Chaplina a Adolfa Hitlera pracujú v národnej únosovej organizácii a popri tom odmontovávajú z budov značky ulíc. Títo dvojníci unesú v kabriolete malé dievčatko. Po krátkej absurdnej konverzácií prídu k určitému obchodu. Tu zastavia, Charlie vrazí do slepca pred obchodom a po krátkom krepčení mu vymení jeho slepeckú palicu za svoju výchádzkovú palicu. Zaklopú na dvere a s heslom "Uneseme všechno!" sa dostávajú dovnútra. A čo ďalej? Nič, to je všetko. Celá poviedka. Finito. Čo to sakra malo znamenať, vysvetlí mi to niekto?!? (02.08.2004)

Struktura přelívajících se vln, scény prosakující jedna do druhé, nápaditost, skvělé rozpohybování kamery. Národní třída - živoucí organismus, v němž se prolíná obyčejná realita s umělou inscenovaností, velké dějiny se všednodenností, kde se setkávají běžní občané s těmi, co na sebe berou určitou masku, jedni si hrají na druhé, druzí jsou někým jiným než normálně, kde okamžik je jednou přehlcený vjemy, jindy vyprázdněnou možností. (20.02.2011)

Je to spíš experimentální film, historický. Jsou zde podstatnejsi veci nez zkoumani narod, narodni, co je umely, co pravy, cemu se da heste verit. Nekam to usti, do nejake ztraty a vyprazdnenosti,smesnosti. To mam pocit, ze se v tom filmu deje.Lidi na Narodni si s tema vyznamama pohravaji. Asi tvurci chteli neco o narodu a symbolech neco rict. V zaveru se cely narod sbira v noci na hrad na a kazdy vykrikuje neco jibeho. (17.11.2020)