Únos domů

Je sirotek a jeho tetička se strýčkem, kteří na něj nemají čas a u nichž vyrůstá, jsou bohatí. Tak bohatí, že jejich synovce unesou kvůli výkupnému. On však uteče a dostane se kamsi na Šumavu, kde v budově zrušené železniční stanice nachází hřejivou rodinnou atmosféru a možná i nový domov... Jsou filmy, které se pro člověka stanou srdeční záležitostí od prvního okamžiku. Film Únos domů pro mě takovým filmem bezesporu je. Poprvé jsem se o něm dozvěděl v roce 2002 v dubnovém čísle časopisu Cinema. Tou dobou jsem byl zblázněný do Harryho Pottera a když jsem u tohoto filmu zahlédl jméno Vojtěch Kotek v hlavní roli, chtěl jsem poznat člověka, který Harryho dabuje, trochu blíže, nikoliv jen po zvukové stránce. Do kina jsem se na film však nestihl dostat, ale ještě téhož roku, 25. prosince 2002, jsem se dočkal premiérového televizního uvedení filmu na ČT1. A film předčil má očekávání. Zajímavý příběh, zajímavý film, zajímavý Vojtěch Kotek, kterého tehdy znali snad opravdu jen příznivci dabované verze Harryho Pottera. V tomto případě si u mě všechno sedlo tak, jak mělo, a zrodil se můj osobní kult. Kult, který jsem poprvé viděl měsíc před svými 16. narozeninami, a ke kterému jsem se za posledních 18 let několikrát vrátil. A vždy, když ho znovu vidím, vracím se do doby svého dospívání, do doby, kdy jsem ten příběh prožíval poprvé, a kdy jsem pochopil, že ten kluk, co dabuje Harryho Pottera, je dobrej herec a nezůstane nadlouho jen tím dabérem Harryho. Věřím, že film mě bude provázet i mým dalším životem a já se vždy znovu a rád vrátím do doby, kdy jsem ho viděl prvně. Škoda, že ČT tento film zatím vysílala jen dvakrát, kromě roku 2002 pak už jen v prosinci 2006. Zasloužil by si více pozornosti... (30.12.2020)

I přes slibný obsah filmu a dobré herce jsem raději nečekala nic extra. Ovšem mé očekávání nebylo naplněno, ale zaskočeno. Zpověď malého chlapce na prahu puberty, který si v životě už tak krátkém stihl zažít vcelku peklo, byla jímavá. Můj dojem nenarušovalo téměř nic až na konec, který mě vcelku udivil, protože si nejsem jista, zda by to takto vůbec v reálném světě mohlo dopadnout. Ovšem svět českého filmu byl opět obohacen o něco, co má hlavu a patu. Tímto bych chtěla pochválit všechny zúčastněné a světe div se i toho Vojtěcha Kotka. (20.04.2014)

Ještě než Vojta Kotek začal balit holky na sněhu a na vodě, zahrál si v tomto na české poměry velice vydařeném snímku. Jako jeden z mála novodobých českých filmů mě díky napětí a krásnou hravostí scénaře přikoval k místu, od něhož se mi nechtělo ani na záchod. Příběh kluka, který se ocitne souhrou omylů i díky vlastní odvaze v pěstounské rodině, by měl být poučením pro uspěchané rodiče. Ostatně závěr filmu tomu i napovídá. (20.04.2013)

Já si nemůžu pomoct, ale Maciuchová s Vašutem tady působili strašně nepřirozeně, jako by sem snad ani nepatřili. Ale zřejmě měli vytvořit dokonalý kontrast mezi Radkem Holubem a Barborou Hrzánovou. To se jim výborně povedlo. S tím samozřejmě souvisí i ty "dva světy", které se v jednu chvíli prolnuly. Nad filmem je vhodné se alespoň na chvilku zamyslet. Vojta Kotek měl talent. Tady to krásně dokazoval. (05.09.2012)

Limonáda pro třináctileté holky a možná ještě pro pár babiček. Předlohu jsem nečetla, možná je fajn,tomu docela i věřím. Nejslabší článek filmu byl k mému překvapení Vojta. Ale především myslím chybou režie. Jeho nehybná a neschnoucí slza pod levým okem mne pronásledovala jako černá můra ještě dlouho po skončení filmu. A pak ten příběh, který byl opravdu spíše pro děti, realita mu bude opravdu velmi vzdálená a celé je to trochu moc vykalkulované, to nemám ráda. Ona krása je v jednoduchosti... (10.12.2009)