Cesta snů

Z Angely Schanelec se definitivně stal německý Bresson. Což ale v tomhle případě nevěstí nic moc dobrého. Do této chvíle si režisérka kultivovala unikátní styl, z nějž kromě jiného vyčnívaly neobyčejně promyšlené, rozvětvené dialogy a nejednoznačné herectví, balancující mezi autentickým projevem a divadelní stylizací. V Cestě snů najdeme opravdu jen tu stylizaci, navíc fakt typicky bressonovskou - všechny postavy jsou echt "modely", což ještě umocňuje to, jak se některé z nich záměrně (ne)vyvíjejí napříč časem. Na jednu stranu je to posun, ale podle mě ne dobrým směrem. Mám totiž pocit, že jsem sledoval jeden z prvních filmů snaživé Bressonovy studentky, ne xtý snímek vyzrálé režisérky. Schanelec tady evidentně směřuje k co nejčistšímu stylu, tentokrát dost oproštěného od dialogů (nebo jen osekaných na nezbytné minimum), ale ten známý pohlcující efekt se tu dostavuje jen zřídka. Problém je, že vyprávění je tady buď extrémně nesrozumitelné, nebo naopak relativně banální - dřív se A.S. dařilo tenhle poměr napříč filmy vybalancovat. Pořád jsou tu některé fascinující scény a třeba užití rekvizit (oblečení, batohy, boty) je fakt výborné. Celkově to ale nemůžu hodnotit jako úspěch. (26.03.2017)

Chvilemi je to hypnoticke kdy jsem byl prilepeny na platno v ocekavani ne kvuli zapletce ci vyvoji postav, ale proste pro dalsi zaber. Lide chvilemi konverzuji prazdnymi dialogy a nic se nedeje. Divak vrzen do zmatku si musi klast otazky jaky je smysl tohoto filmu a jaky ma vzkaz. Ukazuje nase prani za nejistotou prozivane reality a banalit slova, ktera nas maji vytrhnout z obycejnosti. (20.02.2024)

Pomerne ťažký kúsok aj na festivalové publikum. To totiž často sleduje pomerne priamočiare sociálne drámy, kdežto Cesta snov je (postmoderný) pomalý art najhrubšieho zrna, niečo ako od Bressona alebo Godarda. Čo ale v konečnom dôsledku znamená, že v tomto smere dokáže naplniť svoj žánrový potenciál, pretože režisérka presne vie, čo točí. Cesta snov je otvorená viacerým interpretáciám, pretože samotná Schanelec tvrdí, že iba pokladá otázky a nie jasné odpovede. Opakujúce sa motívy, paralely dvoch vzťahov, podobné obrazy, v jednej minúte banálny dialóg o ničom vystriedaný niečím vážnym bez zmeny tónu a atmosféry...to sú prvky, ktorými vyvoláva film záujem o pozorné sledovanie každého obrazu, pretože ten môže neskôr nadobudnúť nejaký nový význam. Že niekoľko ľudí opustilo kinosálu, je myslím pri tomto type filmu celkom normálne. Možno trochu prehnane zahľadené do seba a bez nadhľadu, ale to je iba otázka miery vkusu každého diváka. (02.08.2017)

Ze začátku to púsobilo skvěle, ale pak... Jakoby někdo vytřihl intermezza z předchozích Schanelecové filmu a poskládal z nich jakýsi tvar. Formálne silně prafrázuje Bressona, Situace v druhé púlce nahrazují krátké tří záběrové sekvence... Jádro mi uniká, unikalo toho popravdě hodně, dokonce se neorientuji ani v postavách a jejich chování je často nepravděpodobné... Až na jedntlivé obrazy se mě to nedotklo, a Těch, co se dotklo, mluvili o beznaději, tíživé samotě a marné snaze o naplnění svých snú... (Jenomže samota ve vztazích, nemožnost si rozumět, deziluze a eskapizmus jsou jaksi tématicky inheretní součastí každého Schanelecové filmu, ale tady není nic navíc...) (27.03.2017)

Zombieland pro chudé. Vyprázdněné postavy bez emocí a scény, co křičí patos tak hlasitě, že je smích na místě. Monology jak od studenta střední školy, co právě zjistil, že existuje Nietzsche. (21.08.2017)