Hermie a Helena

Prostitutka z přesvědčení. (28.03.2017)

Chápu, proč jsou Piñeirovy filmy pro řadu lidí těžko stravitelné. Nevypráví lineární děj, u kterého je důležité, jak skončí, ale spíš na sebe vertikálně vrství různé roviny vyprávění (sen/realita, minulost/přítomnost, několik možných variant téhož), kdy spíš dochází ke zpochybňování a/nebo přepisování výchozí situace. S tím je spojené další, tentokrát intertextuální vrstvení, kdy se shakespearovské hry (příp. další díla, zde Milenec Lady Chatterleyové) propisují do osudů postav. Může se to zdát jako nesrozumitelná, zbytečně zamotaná hra bez pointy, ale není to tak. Konkrétně Hermie a Helena je o tom, jak se postavy v reálu neustále míjejí, takže onen Sen (noci svatojánské) je v první řadě nedostižnou vizí jejich společného stabilního soužití - asi nejvtipněji vyjádřený Greggovým filmem, v němž Camilla (Greggova představa o ni) vypadá jako krásná blond herečka z 1930s. Stojí mimochodem za zmínku, že jde o první Piñeirův dvojjazyčný (anglicko-španělský) film, takže jednak se tu logicky objevuje motiv překladu Shakespeara do španělštiny, a za druhé jde (hlavně v druhé polovině) o režisérův zřejmě nejpomalejší film. Souvisí to přitom právě s tím, že se tam hodně mluví v angličtině, která má oproti španělštině přece jen pomalejší tempo. Chvílemi jsem byl na pochybách, ale nakonec se to uzavřelo pěkně. (26.03.2017)

recenze: https://www.slantmagazine.com/film/hermia-and-helena/ https://screenanarchy.com/2017/05/review-hermia-helena-lovely-cinematic-playfulness.html (05.05.2021)