Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladý úředník Bertillon sloužil na pařížské policejní prefektuře jako pouhý písař. Ačkoliv vypadal ušlápnutě, v nitru byl posedlý svou myšlenkou. Přeměřoval tělesné míry vězňů a sestavil kartotéku zločinců podle jedenácti určujících znaků a tělesných rozměrů. Vytvořil tak první metodu individuální identifikace zločinců, která byla postavena na vědeckém základu. Zaníceně rozvíjel a propagoval novou metodu navzdory svým nadřízeným. Vysmívaná metoda antropometrie došla uznání u soudu v okamžiku, kdy s její pomocí Bertillon usvědčil bezohledného vraha, který skrýval svou pravou totožnost. (Česká televize)

(více)

Recenze (17)

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

V roku 1989 sa začal natáčať koprodukčný televízny kriminálny seriál "Dobrodružstvá kriminalistiky". Počas štyroch rokov boli vyprodukované štyri série, ktoré spolu obsahovali dvadsať šesť častí. Každá z nich sa zaoberala niektorou z dôležitých etáp vývoja vyšetrovania a technických postupov v oblasti kriminalistiky. Tretia epizóda z prvej série nesie názov "Bertillonáž". Príbeh sa odohráva v roku 1887 vo Francúzsku. Alphonse Bartillon, mladý, nesmelý úradník parížskej prefektúry príde so systémom založenia kartotéky telesných rozmerov zločincov, ktorá by mala slúžiť ku ich stotožneniu pri prípadnom spáchaní ďalšieho kriminálneho činu. Zaviedol metódu jedenástich znakov a rozmerov ľudského tela, ktoré nepochybne dokážu určiť identitu páchateľa. **** ()

Necrotongue 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Epizoda popisující bertillonáž se mi vždycky zdála být poněkud odlišnou. Už v knize mě tato pasáž příliš neoslovila, a ani televizní zpracování můj dojem nevylepšilo. Musím ale férově uznat, že chyba je jednoznačně na mé straně, protože jsem byl vždycky ujetý na vraždy, a tady jsem si nepřišel na své (místo jejich vyšetřování se měřilo). Taky jsem měl dojem, že to tvůrci celé tlačili do příliš humorné roviny. ()

Reklama

A.L.E.S. 

všechny recenze uživatele

Jeden z mých nejoblíbenějších dílů. Nenápadný Havelka se neúnavně pouští do své vlastní metody a i když mu ostatní hází klacky pod nohy, nevzdává se. I když je v závěru dílu napsáno, že bertillonáž vytlačila daktyloskopie, stejně si myslím, že by si své místo našla i dnes. Dnešní zločinci pracují v rukavičkách, takže evidence tělesných měr by vyřešení případu podle mě zase pomohla. Ale záleží na tom, jak se na to dívají současní kriminalisté. ()

SOLOM. 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Zarputilý přepisovatel (písař) Bertillon sedl O. Havelkovi mnohem lépe, než jeho role v Panoptiku města pražského – to musím uznat. I díky němu se mi třetí díl tohoto seriálu taktéž hodně líbil. Mělo to něco do sebe a jeho technika sic měla údajně jepičí život, byla velkým přínosem pro kriminalistiku. Rovněž musím pochválit výkon Jozefa Husára (coby vraha a anarchistu), který loupil a vraždil. K pousmání bylo přeměřování vězňů a jejich rýpavé komentáře ve věznici (přeměřování pinďoura…). Takže i v tomto případě jsem byl velice mile překvapený. ()

sator 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Bertilon se dopustil i několika profesních chyb a omylů. V roce 1894 vypukla špionážní Dreyfusova aféra se silným protižidovským kontextem. Bertillon vystoupil před soudem jako znalec v oboru, jemuž nerozuměl, v písmoznalectví. V chybném posudku „ztotožnil písmo špiona“ s písmem kapitána francouzského generálního štábu Alfreda Dreyfuse. Dreyfus, který byl židovského původu, byl poté odsouzen k vyhnanství na tzv. Ďábelský ostrov (Îles du Salut) a až po 12 letech byl v plném rozsahu rehabilitován. Bertillon však nikdy svou chybu neuznal. Dokonce ani tehdy, když mu krátce před smrtí chtělo ministerstvo vnitra udělit další, tentokrát jedno z nejvyšších státních vyznamenání, po kterém Bertillon celý život toužil. Vyznamenání podmíněné uznáním omylu nedostal. Stejně tak odmítal uznat novou, tehdy nastupující a dodnes fungující a uznávanou identifikační metodu – daktyloskopii. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (3)

  • Bertillonova (Ondřej Havelka) ctižádost přinesla i jistou zaslepenost a neschopnost sebereflexe. Díky jeho chybě byl odsouzen nevinně na 12 let kapitán Alfred Dreyfus. Za toto se nikdy neumluvil a své pochybení neuznal. (sator)
  • Natáčelo se v Liberci, Malé pevnosti Terezín, Kramářově vile na Hradčanech a v pražském Klementinu. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
  • Antonín Moskalyk, režisér cyklu, si v této epizodě zahrál jednoho z kriminálníků jménem Julian Laval. Řekl: „V té době jsem se moc neholil ani nestříhal a navíc mi praskla zubní protéza, takže jsem byl pro roli ideální adept.“ (sator)

Reklama

Reklama