Texaský masakr motorovou pilou
-
Texas Chain Saw Massacre, The
Horor / Thriller / Mysteriózní
USA, 1974, 83 min
Režie:
Tobe HooperObsah
-
Někde v Texasu na hřbitově byla zhanobena lidská těla. Skupina mladých lidí se rozhodne vypátrat pachatele hrůzných činů a prožije strašlivé dobrodružství. Většina diváků po projekci dnes už klasického díla pociťovala převážně jen úzkost. Mráz nahání již samotná zvuková stopa, aniž bychom spatřili nechutné detaily.
Režisér Tobe Hooper vytvořil jeden z pilířů gore (nebo také splatter) filmu. Stejně jako Kanibal holokaust (1979), uvedený na prvním ročníku Festivalu otrlého diváka, i zde je navozena atmosféru autentičnosti, čímž tento paradokument nabývá na účinnosti (vše zesíleno vědomím, že základní linie je inspirována reálným příběhem skupiny výletníků zmasakrovaných rodinou kanibalů). Hrůzy je u diváka dosažena již prostým faktem, že to příšerné, co sledujeme na plátně, je vlastně velmi reálné a mohlo by se stát každému z nás. Tak se můžeme mnohem snadněji a věrohodněji identifikovat s jednotlivými protagonisty než v případě upírských obětí. Budeme-li pozorně sledovat, jak vzniká atmosféra tohoto kanibalistického filmu, zjistíme, že režisér je velmi obezřetný při využívání násilí (alespoň vzhledem k současným trendům).
Náročné bylo i samotné natáčení – malý rozpočet, pekelné horko v Texasu a představitel vraha s motorovou pilou se neustále zraňoval, protože přes masku špatně viděl. Nicméně vzniklo nesmrtelné dílo, které opět bojovalo s cenzurou (dlouho bylo jeho šíření zakázáno ve Velké Británii) a doposud je objektem zájmu, nejen skalních fanoušků. Jen ve Spojených státech se v době premiéry psalo např. v Los Angeles Time: „...jsme svědky odporného zneužití filmové suroviny….“ nebo v časopise Harper: „…Tento film je pouze hnusná sračka, v níž nelze najít nic hodného zapamatování. Je to pouze směs hysterie, debility okořeněné kanibalismem, voodoo, astrologií a kultem hippies. Vše obalené přehnaným násilím, které si může vymyslet jen chorý mozek…“ Samozřejmě se Masakr dočkal svých pokračování: Texaský masakr 2 (1986, r. T. Hooper) – ten více přechází do chtěného černého humoru a absurdity, Kožená tvář III (1990, r. Jeff Burr) a Masakr v Texasu (1994, r. Kim Henkel). V rámci festivalu budeme možnost porovnat vzor se svým remakem z roku 2003. (Festival otrlého diváka) -
"Zažijete veci, ktorým nebudete môcť uveriť, že sú skutočné." - Tak stojí v knihe o astrológii, ktorú si číta jeden z piatich teenagerov, cestujúcich minivanom naprieč americkým Texasom. Nie je podstatné odkiaľ a kam idú a ide len o to, kto, a či vôbec niekto z nich prežije udalosti, ktoré budú následovať. Ľudia, ktorých pätica počas prvých pätnástich minút filmu stretáva v tejto oblasti, či už na pumpe, pri motoreste, alebo vo svojom aute pri krátkom zväzení lokálneho stopára, pôsobia veľmi divne. Buransky, úchylne a tak nejak nevyspitateľne, že vo vás vyvolávajú neistotu a obavy, s čím na vás kedy vyrukujú. Pätica našich “hrdinov”, z ktorých jeden je pripútaný na invalidný vozík, sa na noc rozhodne zastať v starej chatrči pri ceste. A z podivného znaku, ktorý im na auto načarbal len pár kilometrov dozadu vysadený spomínaný stopár, si nikto z nich nerobí ťažkú hlavu. Teda aspoň do chvíle, kedy sa od svojej noclažnej chatrče beznávratne vzdialia prví dvaja z nich a zatúlajú sa až k domu miestnej kanibalskej rodiny… (POMO)
Komentáře uživatelů k filmu (273)
-
POMO
Čistokrvná, priama, nikoho nešetriaca reflexia násilia a hrôzy v tej najnaturalistickejšej podobe. Síce bez myšlienky, ale tiež bez trapných klišé a lacných nechutností. A unikátne vygradované. V meradlách svojho žánru absolútny vrchol.(9.9.2003)
-
kleopatra
Byl jednou jeden domeček a "... kdo do něj vejde, tomu hlava sejde, ať je to ten nebo ten ... přefiknem ho motorovou pilou". Chtěla jsem se bát, to se stalo, a i když to nebyla moje filmová tophrůza, taková scénka "dědo, bouchni" měla něco do sebe. Vlastně nemám moc co vytknout, přesto se mi slovo "lahůdka" staví v krku, takže si pomyslím JENOM "ňamka".(4.11.2005)
-
Lima
I přes absenci krvavě naturalistických detailů naprosto brutální kousek, který nedoporučuji slabším povahám. Poslední čtrthodina je zřejmě ta nejděsivější pasáž, kterou jsem v hororovém žánru viděl. Žádné makobrozní orgie, žádné ulétávající končetiny, ale něco mnohem horšího - na samé hranici snesitelnosti koncentrovaná směs hrůzy, zděšení a jistého pocitu znechucení z toho, vidět lidskou úchylnost v té nejhrůznější podobě. Podobně intenzivní zážitek jsem měl naposledy při sledování slavné násilnické scény v Boormanově Vysvobození....(16.11.2003)
-
Gemini
Žádná schematická vyvražďovačka, ale perfektní studie hrůzy, která s člověkem dovede (především zásluhou filmařů) zamávat i v dnešní době.(18.5.2006)
-
Isherwood
Je to zvláštní, ale mnohem více napětí a děsivé atmosféry se odehraje ve dne. S nástupem noci totiž nastoupí i psychotický sled scén, které místo nervů drásají spíše mozek a zdravý rozum. Zmatené pobíhání po lese za rachotu „řetězovky“ snad ani tak ne, ale večeře u rodinného stolu patří k tomu nejdivnějšímu, co lze vůbec ve filmu spatřit. Střih nejen obrazu, ale i zvuku, společně s detailními záběry na oko hlavní hrdinky působí téměř až halucinogenním dojmem a výsledný efekt, kterým zřejmě mělo být znechucení diváka, je dosažen beze zbytku. Celkově pak Texas chainsaw massacre vypadá jako dvě navzájem k sobě nepasující epizody, jejichž pojítko v podobě společného názvu jaksi dostává svému významu, ale pocit vzájemné nekompaktnosti stále visí v mysli a nelze ho jenom tak odbýt.(16.12.2005)
-
Matty
Říká se, že děsivější než prvních 50 minut Texaského masakru je jenom posledních 30 minut Texaského masakru… V určitém smyslu to pravda je… A zároveň není. Pozvolný úvod mě málem přesvědčil, že tenhle horůrek je zdegenerovaný nejen tématem, ale vlastní podstatou. Ukolébán do stavu potěmkinského bezpečí, sledoval jsem „starý neškodný horor“, když v tom na scénu se samozřejmostí zkušeného řezníka nastoupil Leatherface a můj z přiblblosti přiblblý úsměv ztuhnul. Wow! V porovnání s dnešními horory nic moc nevidíme, zato cítíme a slyšíme i to, co bychom nejraději necítili a neslyšeli. Vedro k nesnesení… Staré, trouchnivějící dřevo, mrtvolný zápach… Rozvrzaná postel, matrace nasáklé krví… Bzukot, hukot, skřípot… Kdosi v pozadí startuje motorovou pilu… Jekot! Tobe Hooper jde po zcela jiné pěšině než o třicet let později Marcus Nispel – kašle na nějakou vizuální vycizelovanost, maximálně těží ze skromných prostředků, jež měl k dispozici. Tj. nějakých 140 tisíc dolarů, 16-ti milimetrová kamera, obeznámenost s případem Eda Gainea a dávná myšlenka, kterak si v panickém záchvatu proklestit cestu nacpaným obchoďákem (Hooperův pohled tehdy utkvěl na vystavených motorovkách). Neřekl bych přímo dokumentaristické, ale stejně dost syrové, nehezké a tak nějak upřímnější než současné vyvražďovačky. Tvůrci neusilují o přiblížení k hrdinům, přesněji kusům chodícího masa. Od začátku si od nich udržují odstup – myšleno obrazně i doslovně, neboť kameraman budoucí oběti s chutí sleduje z dálky, jakoby perspektivou „lovce“. Závěrečné mučení patří k těm nej, nej, nejméně příjemným scénám, jaké znám a byť jsem se oné nesmírné brutalitě místy bránil znechuceným smíchem, při zpětné vzpomínce mi dvakrát do smíchu není. Texaský masakr netřeba vidět vícekrát, abyste si vzpomínku na něj odnesli až do hrobu. 75% Zajímavé komentáře: Superpero, Mr.Apache, choze, Lhurgoyf(10.5.2009)
-
AngelAngie
Původní verze masakru je mnohem více strašidelná, nechutná a celkově hororová, tleskám!(2.6.2008)
-
Superpero
Tak nevim, asi jsem divnej, ale mě to tak dechberoucí a koulervoucí nepřišlo. Samozřejmě je to lepší než ten remake. Nejsem nějakej nebojsa a u hororů made in Japan jsem většinou posranej strachy, ale tady jsem se párkrát leknul a dobrý. Prostě nechápu jak se někdo může bát když je tam minutu zabíranej oltář z kostí nebo když holku nemotorně honí v lese asi 2 minuty magor s pilou (chápu že se bojíte když ste ta holka). Všemi opěvovaných posledních 15 minut "u oběda" mi taky nic neřeklo. Prostě se jen 3 magoři furt chlámaj a dělaj držky a holka do toho řve. Tím ovšem neříkám že jsem nebyl u závěru napjatý a nefandil jí. Samozřejmě jsou tu ale i skvělé pasáže (říkám hlavně lekačky se povedly a "děda" taky není k zahození). Nejlepší ale je zvukový doprovod, něco tak nepříjemného a znepokojujícího se k filmu tohoto typu neuvěřitelně hodí. Herci jsou docela v pohodě (až na toho vozejčkáře) a ty dvě holky jsou opravdu kočky a maj takový sexy oblečení ve stylu 70. let. Ano ty dvě holky jsou největšim kladem filmu. Chápu že je tohle pro někoho neotřesitelný kult a nechci to nikomu znevažovat, jen mě to prostě minulo. Toť vše.(1.1.2006)
-
T2
To budem asi jeden z mála, čo sa pri tom nehorázne nudil, že po celý čas my to pripadlo vo svojej jednoduchosti maximálne nezáživne, moc dejovo plytké, napätie sa tiež ťažko hľadá, scénky v tme sú len scénky v tme kde skoro nič nevidieť, takže pri tom si možno treba len podriemať a po tomto vzhliadnutí si začínam doceňovať Nispelov Texaský masaker z 2003. "Jednoduché strohé až zbytočne priamočiare točenie, bez náznaku tvorenia aspoň základného konštrukčného deja." Na film som sa moc tešil a strašne moc ma sklamal. ║Rozpočet $83,532║Tržby USA $30,859,000║Tržby Celosvetovo $-║(13.4.2008)
-
J*A*S*M
Velice intenzivní film plný násilí a špíny v osobitém pojetí Toba Hoopera. Hodně mě udivilo, že v porovnání s remakem je tohle úplně jiný film, sázející na atmosféru, která je sice vyvolávána násilným chováním kanibalské rodinky, ale na tak prvoplánově jako v remaku (všude samá krev a vnitřnosti), nýbrž pouze náznaky brutality. Tudíž divák nic přesně nevidí a fantazie může pracovat na plné obrátky, a to je mnohem horší, než když jsou nám ta střeva a krev přímo ukázána. Horror movie of the year(8.6.2008)
-
mandes
rozpočet : ? tržby americke : $30,859,000(23.1.2007)
-
Shadwell
Dominantní formální znaky tohohle filmu jsou následující: 1, Falešné hlediskové záběry, kdy objektiv kamery jakoby zastupuje samotného záporáka, přestože ve skutečnosti nezastupuje (proto jsou falešné). Přesto mají tyto záběry moc vytvářet napětí, protože nevíme, kdy je záběr falešný a kdy je už opravdový (kdy už se záporák skutečně dívá a každou chvíli vybafne). Na tom je postaveno spousty hororů, na strachu, monstrum je pouhým vyvrcholením („zklamáním"), jen takovou exploatační atrakcí, která rozbíjí obrané mechanismy ega (vytěsněnou hrůzu z osamocených domů v lese). 2, Dalším znakem filmu jsou detaily v momentě, kdy bychom se potřebovali zorientovat, protože probíhá nějaká znepokojivá událost, a my prosíme kameramana, aby nám zprostředkoval celek, abychom viděli celou událost z dálky nebo nějak přehledně, ale on nám to chytře neumožní, a dostává nás tím do stejné situace, v jaké jsou postavy - tím se s nimi identifikujeme, respektive s tím, v jaké prekérní situaci se nachází. 3, Některé střihy u konce (hlavně „andaluské“ oči svázané hrdinky) nemají daleko k promyšlené montáži ze slavné scény ve sprše z Psycha. 4, Film poskytuje dostatek znepokojivých úhlů kamery a neustále něčím překvapuje (např. různé podhledy za jdoucími postavami), třebaže máme zřetelně co do činění s lacinější 16 mm technologií. Tím uděluje lekci všem filmařům, kterak vytěžit z mála hodně. 5, Film pracuje nadvakrát s dvojitou komunikací (interakcí) s divákem – (i) plátno nás chce ovládnout a vyzývá k návštěvě, (ii) ale zároveň nám tvrdí, že události filmem popisované jsou podivné a svým způsobem neobvyklé. To divák (iii) touží přirozeně proniknout do příběhu, ale (iv) stejně tak se tomu brání (kdo by se chtěl octnout v prostředí naštvaných hixploitationerů, rozuměje svérázných amerických buranů). 6, Horory bývají pokládány za cosi pokleslého, třebaže se řada z nich na rozdíl od apolitického idylického mainstreamu angažovaně vyjadřuje k okolnímu dění (Vietnam, zrovnoprávnění černochů, konzumerismus). Tenhle říká něco ve smyslu, že pokud se nepřestaneme chovat špatně ke zvířatům, skončíme jako oni (v druhým plánu vypovídá o kapitalistické spotřební jateční ekonomice) - a ty jatka budou o to bolestnější.(6.10.2008)
-
Bluntman
LFŠ 2009 Jednou provždy a naposled: je to EXPLOITATION, přesněji HIXPLOITATION. Je nesmyslné filmu vyčítat, že nemá atmosféru a nevyvolává strach, "pouze" pocit znechucení a šoku, když to jsou základní charakteristiky exploitationu. A ty naplňuje Hooperův první a zároveň nejlepší film dokonale, až natolik, že se stal základní protézou celého jednoho žánru - exploitationu - a jednoho z jeho mnoha subžánrů - hixploitationu, ve kterém hrozbu představují burani z Jihu. Není pravda, že TEXASKÝ MASAKR MOTOROVU PILOU nermá myšlenku, jen to chce znát dobový kontext (válka ve Vietnamu, republikáni u moci, liberálové - hippies), protože se vypovídá néco o strachu z neznámého, nebezpečí, které může přijít z Jihu a subkultuře hippies, která si blízkost a nebezpečnost hrozby pořádně neuvědomuje. Nebýt ideologického pozadí, i tak dám plné hodnocení, protože se jedná o velice nepříjemný zážitek, který nejdřív diváka téměř ukolébá pomalým tempem filmu (úvodní půlhodina), aby pak onen kontrast a probuzení se do noční můry bylo působivější, přestože se s explicitním hnuse nepracuje, ale nevolnost vyvolává především paradokumentární forma (blízká dokumentárním záběrům vídaným v televizi) s roztřesenou kamerou s vysokým zrnem a posílenou zvukovou stopou. Jen škoda toho, že dnešní diváci - posíleni jistými substancemi - vnímají TCM jako trash, jak dokázala půlnoční projekce s francouzským dabingem a českým voice-overem do sluchátek. Myslím, že by potřebovali střet s ikonou žánru - Leatherfacem. 10/10(18.2.2007)
-
tron
„Proste to musíme robiť, aj keď sa nám to nepáči.“ Tobe Hooper, Leatherface, Kim Henkel, vozíčkar, cintorín, bitúnok, večera, dedko cucajúci krv, kladivo, šofér kamiónu, metla, šéfkuchár... Kultová, ale odpudzujúca, vyčerpávajúca a nepríjemná pravda o tom, že Texas je plný šialencov. Nízky rozpočet je až priveľmi nízky a zabite ma, ale Nispelov remake (2003) ma bavil viac. Ale "originál" ma viac zasiahol, tak mu dávam o 20% viac, ako novej verzii, ktorá je viac "psycho".(25.6.2006)
-
movie
Poměrně dost dost drsný, ale zvyknete si a pak se na tek film začnete koukat i z trošku jiný stránky.(11.6.2002)
-
zputnik
Tobe Hooper mě bohužel/naštěstí (nehodící se škrtněte) nepřesvědčil. Masakr to sice byl, ale ona jakási absence hlubšího rozpracování příběhu a psychologie jednotlivých postav ve mě jen a jen utvrzovala pocit, že násilí bylo ve filmu ztvárněno jaksi zbytečně samoúčelně a jaksi na efekt. Je to podle mého mínění velká škoda, protože tento drastický, bizarní a ve svých důsledcích šíleně smutný příběh inspirovaný skutečnou (resp. podobnou) událostí mohl být něčím víc. Takhle mi pouze připadal jako snímek, který staví na neštěstí druhých a chce vytěžit maximum akce z šíleného námětu. Na film dle skutečné/podobné události mi to celé prostě přišlo jaksi nepatřičné.(20.6.2004)
-
EdaS
Největší síla původního Texaského masakru je v jeho realističnosti a naléhavosti - podobně jako v Boormanově Vysvobození. Náhlý atak hrozivého monstra je stejně nečekaný jako uvěřitelný, děsivý a krutý. Žádná sofistikovaná zápletka, žádné neuvěřitelné zvraty, jen masakr. Tenhle film je jako rána palicí mezi oči.(17.1.2007)
-
Pumiiix
Krátce po shlédnutí filmu jsem byl rozhodnut pro 4*, ale film mi zůstal v hlavě delší dobu než jsem čekal a po přehodnocení kvalit dávám 5*. Horor je pořádně surový, působí správně realisticky a bizardní rodinná večeře s detailními záběry na oči se nedala snad natočil lépe. Jeden z významných hororů, který by měl každý milovník tohoto žánru vidět. -9/10* Do tohoto filmu jsem přidal tyto herce (na CSFD neměli profil): Marilyn Burns, Allen Danziger, Paul Alan Partain, William Vail, Teri McMinn, John Dugan, Robert Courtin, William Creamer, John Henry Faulk, Jerry Green, Ed Guinn, Joe Bill Hogan, Perry Lorenz..(17.2.2010)
-
Slasher
Možná největší psycho v hororové historii... buranská rodinka, jištěná zaostalým, pomateným a neohrabaným dementem pobíhajícím s motorovou pilou a něčí skalpovanou tváří přes obličej? Paráda.(15.7.2006)
-
DaviD3141
„RÁD DOSVEDČÍM SPOLOČENSKÝ VÝZNAM TOHOTO FILMU NA KTOROMKOĽVEK SÚDE.“ – Stephen King. Tínedžerka, jej brat pripútaný na vozík a zopár priateľov mienia stráviť krátky výlet v starom schátranom rodinnom letnom sídle. Keďže potrebujú benzín, obrátia sa na neďalekých susedov, ale tí sa nesprávajú nijako priateľsky. Príbeh, veľmi voľne spočívajúci na brutálnych zločinoch sériového vraha Eda Gena, nemôže byť jednoduchší. Jedno po druhom odchádzajú deti do susedného domu, kde podstupujú strašnú smrť v rukách Leatherfacea (G. Hansen), jediného tradičného hororového psychopata, ktorého hrozivú prítomnosť nezmenšuje ani zverejnenie portrétu v populárnych novinách. On však nie je jediným psychopatom vo filme. Nezvyčajne (ale nie výnimočne) tu vraždí celá rodina. Hoci to vyzerá prehnane, je to v dokonalom súlade s extrémnou a nekompromisnou víziou režiséra Toba Hoopera, ktorý vytvoril početnú rovnováhu (hoci iba na krátky čas) medzi lovcami a korisťou. Dôležitejšie však je, že film autoritatívne ohlasuje prítomnosť takých miest v Amerike, kde podobní vrodení úchylní šialenci môžu prežiť celý život v štruktúrovanom sociálnom poriadku. Utečení blázni alebo sérioví vrahovia sa musia zo spoločnosti buď celkom vyčleniť, alebo musia zatajiť svoje vlastnosti. Hooper tu vytvára funkčnú otvorenú skupinu, ale natoľko odchylnú od našej predstavy spoločnosti, že si neuvedomuje základné pravidlá; preto jej členovia nemajú slabosti vrodené iným vrahom, ako je potreba ostať neidentifikovaným alebo zabiť niekoho špecifického. Ak neberieme do úvahy jeho technické nedostatky, ešte stále predstavuje najmučivejší a najdesivejší film, aký kedy nakrútili. _____ Uvedenie The Texas Chain Saw Massacre - snímku kľúčového pre ďalší vývoj hororového žánru, rovnako ako komerčne nesmierne úspešného podniku - prebudilo mnohé spory a následné zákazy, a to najmä vo Veľkej Británii, kde sa práve rozbiehala kampaň proti brutalite a obscénnostiam vo videofilmoch. Hooperov snímok je esenciou vizuálneho násilia jednej éry. Bol uvedený v Cannes, kópiu drží vo svojich zbierkach Múzeum moderného umenia v New Yorku a kritičku Carol Cloverovú inšpiroval k slávnemu knižnému premietaniu (Men, Women, and Chain Saws; 1992). Preslávenosť filmu určilo niekoľko vecí. The Texas Chain Saw Massacre otvára prehlásenie, že snímok je založený na skutočných udalostiach, čo mu dodáva punc dokumentu. Režisér Hooper v niektorých scénach (spravodajstvo o vykrádačoch hrobov, obrazy zmätených obetí prchajúcich sporadicky presvetľovanou nocou) skutočne narážal na „kariéru" sériového vraha Eda Geina, ktorý inšpiroval tiež Psycho (1960) a The Silence of the Lambs (1991). Hneď prvá akčná scéna filmu naznačuje, že pôjde o kombináciu dvoch subžánrov „slasher" a „splatter"; avšak Hooper oboje prekračuje. 90%(30.12.2011)
