Nechte zpívat Mišíka

Překvapuje mě, že tady nikdo nezmiňuje nesympatického a arogantně působícího Adama Mišíka, jeho protivně přehrávaný smích během rozhovoru přes Skype s bratrem Vládi Mišíka, a jeho desetkrát "jako" v jednom z jeho vstupů. Zatímco dcera a prvorozený syn působí poměrně normálně a skromně, Adam se jeví jako totální pozér, a to ještě namachrovanej. Jinak dokument celkem příjemný, možná některé pasáže trošku zdlouhavé, ale připomenutí nemalého počtu písniček mě potěšilo (no ale ještě aby tam nebyly). Olin zamlada a archivní záznamy ze 60. a 70.let taky. Slepice mi nevadila. (16.10.2017)

Lehce netradiční dokument se zajímavým obsahem. Dokument vypovídá spíše o povaze Vladimíra Mišíka než o jeho životě. Hudební vsuvky jsou fajn, protože je jeho hudba fajnová. Netradiční podání dokumentu ale samo o sobě moc nebaví. (18.02.2021)

Vladimír Mišík patří mezi nejvýznamnější postavy české rockové hudby, stál u zrodu kapel Blue Effect nebo ETC… a má na svědomí hity jako Stříhali dohola malého chlapečka nebo Variace na renesanční téma („Večernice“). Teď mu k sedmdesátým narozeninám nadělila režisérka Jitka Němcová celovečerní dokument. Nechte zpívat Mišíka nejde cestou klasického životopisného dokumentu. Spíš než jako encyklopedické heslo muzikanta se snaží Mišíka postihnout celkově jako osobnost, místy třeba i emotivně a poeticky na úkor objemu informací. Nechybí samozřejmě ty nejdůležitější události – začátky s Blue Effect, spolupráce s básníkem Josefem Kainarem nebo dvouletý zákaz činnosti a s ním spojený, mnohokrát přemalovávaný nápis „nechte zpívat Mišíka“, ze kterého si film bere název. Hodně prostoru je ale věnováno Mišíkově rodině a především pátrání po jeho otci, americkém vojákovi, jenž v roce 1945 pomáhal osvobozovat Československo. Mišík si téměř celý život myslel, že otec padl v Koreji (jak mu řekla maminka), až během natáčení se dozvěděl, že to bylo trochu jinak. A jsou z toho ty nejemotivnější scény filmu. Fanoušci z řad českých astronomů po Mišíkovi pojmenovali malé kosmické těleso, což Jitku Němcovou inspirovalo k zasazení některých scén na doslovnou Mišíkovu planetku postavenou v ateliéru. Ve výsledku se skutečně jedná o příjemné a zábavné oživení (snad jen ta slepice je už vyloženě bizarní). Dokument má široký záběr, střídají se scény s Mišíkovým vzpomínáním či historkami, promluvy jeho kolegů muzikantů (včetně nedávno zesnulého Radima Hladíka), hledání otce, archivní záběry i hrané scény. Film je díky tomu pestrý a nezačne tak nudit ani vlažnějšího fanouška, na druhou stranu je ale trochu roztěkaný. Snad jediným vyloženě slabým momentem je scéna, kde Mišík vypráví jak se „přenáší“ na svou planetku. Mělo to zřejmě dokreslovat poetiku filmu, působí to ale uměle a redukuje to reálnou osobnost spíš na herce hrajícího sebe sama a recitujícího věty ze scénáře. Naštěstí je to jen ojedinělý případ. Významnou roli pochopitelně hraje i hudba, ať už v podobě podkladu nebo úryvků z živých vystoupení či klipů. Zazní ty nejznámější hity, ale i skladby méně známé a neméně kvalitní a dokonce jedna zbrusu nová, s níž se podíváme do nahrávacího studia. Nechte zpívat Mišíka je dostatečně zajímavý a zábavný dokument a Vláďa Mišík je natolik charismatický vypravěč, aby film mohl bavit i diváky, kteří znají jen jeden dva jeho hity. A i když se skalní fanoušci o jeho hudební kariéře nedozví mnoho nového (tam bych doporučoval spíš vybrané díly dokumentárního seriálu Bigbít), pořád je to pro ně prakticky povinnost. (29.03.2020)

Příjemný pohled na milého člověka. S jeho hudbou jsem vyrůstal, s texty jeho písní jsem se často ztotožňoval: 85% (zatím 284 hodnotících s průměrem 79%). (02.04.2017)

Aj Vladimír Mišík je len človek s chybami a chorobami, tak je znázornený aj v tomto dokumente, za ktorý som vďačná. Jeho hudba ma s prestávkami sprevádzala celý život. Či to bol Blue Effect, Flamengo, Etc.., z každej jeho éry pochádza minimálne jeden výborný album, s aspoň jednou krásnou pesničkou. V dokumente ich mohlo byť použitých viac, ale LP doma to istia. (20.09.2023)

Od první minuty mě dokument zaujal a moc bavil. Dokázal mě rozradostnit, překvapit i dojmout. A není to jen tím, že trezorové elpíčko Kuře v hodinkách zůstalo pro mě navždy klenotem. Strávila jsem hodinu a půl v dobré společnosti:-). (13.03.2017)

Něco jsem se i dozvěděl, ale jako dokument špatné, mizerné. (17.03.2017)

Milý jako Vladimír Mišík sám. (30.11.2017)

Málo zajímavých historek (skoro mě chytl policajt s pistolí, když jsem měl u sebe hodně peněz - a vracení se pro kytaru), divná stylizace (na planetě se slepicí a ledničkou plnou lahváčů) a naopak pojato dost zajímavých věcí nezajímavě (hledání otce). 4/10 (22.12.2021)

byval jsem dobrej, fakt dobrej. bejvalo fajn. (08.03.2017)

Vždy když zazní Láska je jako Večernice potká mne smutná nálada a chce se mi brečet a vůbec mi to nevadí, nestydím se za to... Vláďo si borec, můžeš být pyšný!!! A nevím co bych dělal já, kdybych se dověděl, po několika letech, že vlastně otec nezemřel v Korei... Pěkně natočený upřímný dokument :-) (19.08.2017)

Vedle Vladimíra Mišíka jsem v podstatě vyrůstal.Potkával jsem ho často na Letné, později po Letenských hospodách, hlavně v hospůdce Pod lipami v Čechově ulici. Mám k tomuto člověku velkou úctu.Nejen, že dal dohromady nejlepší partu muzikantů,ale vážím si ho především pro jeho lidské postoje nejen v dobách totality,ale i po ni. Odmítnutí vyznamenání z rukou opliého lháře a podrazáka Zemana je logickým vyústěním toho, co v životě dokázal. Vladimíre, smekám před tebou pomyslný klobouk a mrzí mne jen to, že se uvedení tohoto filmu nedožil Radim Hladík, další ikona české big beatové scény. Kdybyste žili ve svobodné zemi, věžím, že byste dosáhli světové slávy. (11.03.2017)

Vladimír Mišík je dalším z rockových legend, které mě doprovázejí mým životem a velmi mi ho zpříjemňují. Tím dalším je i Radim Hladík, který je také v dokumentu k vidění a kterému už bohužel docházel kyslík, až mu v prosinci loňského roku došel navždy. Jo jo stárnou nám ti idolové našich mladých let. Dokument není úplně bez chyby, ale pro nás rockery má velkou cenu. Více, než polovinu filmu mě doprovázela husí kůže a bylo to zejména při vzpomínkách na komunistickou éru a samozřejmě i při tom, když se dozvěděl a začal kontaktovat svou "novou" rodinu v Americe. (25.04.2017)

Pro mě příjemné překvapení. Ani to nemusím za každou cenu nazývat dokumentem, ale třeba celovečerním medailonkem Vládi Mišíka. Potom by mohly odpadnout otravné kecy: od dvou hvězdiček směrem dolů. Začátek filmu mě potěšil živými záběry na Matadors a původní Blue Effect. A ještě víc potom rozhovory s Radimem Hladíkem, kdy nikdo ještě netušil, že tu už za chvíli nebude. Linka o hledání otce a příbuzných v Americe podle mě vůbec neměla být osou filmu (také nebyla), ale naopak byla příjemným bonusem. Celkově jsem měl z těch jednotlivých vzpomínek, informací a spousty úryvků hudby radost. Pokud někdo potřeboval černobílý, archívní dokument, má smůlu. Pokud někdo nemá vztah k rockové hudbě nebo konkrétním muzikantům, ať se na to nedívá. A pokud ani toto nestačí a má potřebu dílo „odborně“ zkritizovat, potom (opravdu nemohu jinak) ať jde do prdele! (12.01.2018)

Mám rád hudbu pana Mišíka, a mám rád i jeho. Je to velmi příjmný pán, několikrát jsem měl možnost být na jeho koncertu, jednou jsem s ním i mluvil a je to opravdu příjemný člověk. Dalo by se říci obyčejný slušný člověk, který vždy stál za svým. Když jsem ho v tomto dokumentu poslouchal, měl jsem dojem že je to všechno velmi jednoduché - prostě odmítnu spolupráci s STB, odmítnu vyznamenání od politika, kterého si nevážím, to přeci může udělat každý. Jak vidno, každý ne. Díky pane Mišíku, že Vy ano.A samozřejmě i za Vaši muziku. A pní Němcové za tento parádní dokument. (12.03.2017)

Zajímavé rodinné souvislosti. (21.03.2017)

Tento dokument vás buď zaujme alebo pri ňom pocítite totálnu prázdnotu ako to bolo napr. v mojom prípade, keďže ma osoba Vladimíra Mišíka až tak nezaujala a tie pesničky sú na môj vkus moc starodávne a nezáživné. Neviem, akosi som celkom neprišiel na význam tohto snímku a ani to, čo ním chcel vlastne režisér povedať. Ako medailónik fajn, ale inak nič prevratné. 40 % (11.09.2018)

Život a kariéra bluesrockové legendy Vladimíra Mišíka ve 100 minutách v dokumentu (28.03.2017)

Skvělý dokument, netradičně pojatý. Jeho koncepce obohacená hranými scénkami na pozadí výpovědí i rozhovorů zaručovala, že bylo stále na co se dívat a že pokud jste otevřeli dokořán pusu, nebylo to proto, abyste zívli, ale z úžasu nebo abyste se zasmáli. Místy dokonce došlo i na třináctou komnatu a tajemství rodu páně Mišíka, ale ve chvíli, kdy by už už začal burácet hlas Pavla Rímského, nastoupila nějaká příjemná Mišíkova písnička. A vtip se slepicí a otevřenou lednicí na planetce Mišík prostě neměl chybu. :-) (11.03.2017)

Mišík byl samozřejmě perfektní, ale škoda, že to Němcová tak zavraždila mizerným zvukem. Vláďa mluvil místy tak potichu, že téměř nebylo rozumět, a spoustu času vyplácala na křečovitou, rádoby originální vatu, kterou mu vnutila pro oživení (slepice, planeta a spoustu další hlušiny). Vláďa má tak zajímavou tvorbu, život i kariéru, že mne mrzela každá vteřina dokumentu, promrhaná na tyto křečovité, nudné, manýristické hovadiny (obdobně si, bohužel, počínala i v dokumentu o Michnové). Pokud si povrchní Němcová začne hrát na umění, je to prostě průšvih. Místo, aby poslouchala a ocenila ty lidi, kteří něco dokázali a nechala je v prostředí, kde jsou, je jí to málo a snaží se tam nacpat své hysterické ego. Výsledek je jen trapnost, faleš a křeč. Ale zas, abych jen nekritizovala, moc mne potěšilo, že se podařilo ještě zastihnout Hladíka a zazněl v dokumentu též a potěšil i Honza Hrubeš, který moc není vidět, stejně tak jako některé archivní vykopávky videí (ten špitální s Olinem a Veselým byl nej). (11.03.2017)