Čistá duše

Čistá duše je neskutečně působivý příběh o lidské odvaze a touze dokázat něco opravdu originálního a velkého. Je to taková sonda do života psychicky narušeného génia, kterého jsem si na první pohled i tak musel zamilovat. To nejhezčí na tom všem je, že to je podle pravdy a že se takové životní příběhy skutečně po světě dějí. Občas bych chtěl být součástí takového příběhu a díky tomuto filmu jsem také byl. Poprvé když jsem tento film viděl, zamiloval jsem si ho tak, že jsem na něj nedokázal dlouhou dobu zapomenout. Je to neskutečně VELIKÝ příběh. Protože když nad tím tak přemýšlím, kolik životů už jsem takto viděl, a s kolika jsem mohl sympatizovat, tak prostě John Nash s převahou vyhrává první místo a myslím, že ho nikdy neztratí. I když, nikdy neříkej nikdy. Hluboká to myšlenka. Každopádně Russell Crowe zahrál svojí postavu dokonale. Já si jí prostě okamžitě zamiloval a ten konec pro mě byl něco jako příchod před branu Nebeskou. Až tak moc jsem to prožil. Čistá duše je prostě film, na který se nazapomíná. Který přes svojí temnou hloubku je vlastně dobrý a přívětivý. Až tak mocný je. (07.09.2008)

Tenhle film vytáhnul nahoru herecký výkon Russella Crowea, bez něj by byl zapadl do dlouhé řady mírně nadprůměrných dramat, jakých jsou spousty. Na Čistou duši se určitě vyplatí podívat, děj je poměrně zajímavý, takže ty dvě hodiny a kousek uběhnou docela rychle, ale velmi pochybuji o tom, že na někoho udělá takový dojem, aby na ni po čase vzpomínal a obdivoval ji. Na to jí chybí buď silnější závěr (v tomto směru se mi zdál nejlepší moment asi v půlce stopáže, když se divák dozví vy víte co, poslední půlhodinu už to jenom tak nějak doznívá, negraduje), nebo osobitější režie - Ron Howard je sice velmi dobrý řemeslník, ale stále jenom řemeslník. 7/10 (09.09.2008)

Po trochu nudnějším začátku, kdy nebylo moc zřejmý, jestli je ten Nash autista, nebo jen "jinej", přišel Pentagon, luštění kódů a začalo se to slibně rozjíždět. Pak nastoupil na scénu Parcher a začalo pronásledování, nejistota, léčebna a tuhle část filmu jsem opravdu hltal scénu za scénou. Dále následoval boj s nemocí a bohužel dost patosovej konec (znovupřijetí na univerzitu, propisky a samozřejmě cena, velká slova, slzy atd.) Takhle mi to vychází zhruba na 4* a ty ještě potvrzují herecké výkony; Crowe se opravdu předvedl, stejně tak perfektní Harris a Connelly, která mě překvapila nejen svým herectvím (doteď jsem s ní viděl pouze Requiem za sen). (08.11.2009)

Říká se, že pokud jste součástí něčeho vyjímečného, jste vyjímeční i vy. Pokud je to pravda, je to určitě tenhle případ. Vyjímečná režie (po právu oceněná), vyjímečná Jennifer Connelly (po právu oceněná), vyjímečná hudba, ale hlavně trestuhodně opomíjený, vyjímečný výkon Crowea. To vše tvoří (emocionálně) vyjímečný, filmový zážitek... Nikdy jsem to přídavné jméno nepoužil tolikrát, jako dnes a řekl bych, že to mluví za vše - 100%. (14.01.2011)

Moc se mi líbil scénář - první třetinu divák počítá s jednou realitou, prostřední tápe a v závěrečné čeká, jak si titulní postava se svým údělem (v realitě zcela jiné) poradí. Nicméně je pravda, že závěrečná část už není tolik poutavá, jako ta úvodní. O Croweově výkonu už bylo napsáno moře oslavných vět, takže jen dodám, že je opravdu na co koukat. Uvěříte mu popsaná okna, vyhozený stůl, matematiku při navazování kontaktu s dívkou; uvěříte mu rozštěp skutečnosti a vztah s milující ženou. Zaujme i sugestivně nasnímaná automobilová honička, která de facto tvoří dramatický předěl mezi oběmi polohami snímku. Fajn film. 8/10 (20.06.2010)