Osudový dotek

Jak ochránit lásku? Zabít ji. Jak zabít historii podle Raye Bradburyho? Zašlápnout motýla do bahna. Jak zabít divákovo kritické myšlení? Zabalit tisíckrát viděné do přiměřeně pohledného obalu a ovázat pentlí o lásce osudové jako pohled Medúzy a dotek... medúzy, ne motýla. Neobeznámena s filmografií Ashtona Kutchera (a bez potřeby zvedat si sebevědomí verbálními kopanci do lidí úspěšnějších než já) a hodnocením na ČSFD jsem se bez předsudků a a očekávání mrkla a po mrknutí na ČSFD přemýšlím, kolikadenní pracovní neschopnost mě bude stát spodní čelist, která mě po tom pádu až do sklepa mezi klíčící brambory docela bolí. Dávno jsem se smířila s tím, že moje inteligence neodpovídá rodovým dispozicím zmíněným v předchozím komentáři a dosahuje právě tak té sklepní úrovně, takže mě fakt, že můj intelekt při zadání úkolu: "Koukej přestat chrápat a odpověz, co dělá v čestné dvoustovce film, co se skládá z jakž takž slibné první půlhodinky a zbytku sestávajícího z pastelového pekla, zvratů tak předvídatelných, že by je předpověděl i cvrček v kómatu, časových paradoxů tak průhledných, že moje nejnemravnější blůzka proti nim vypadá jako oděv speciálně navržený pro řád feministických jeptišek, logiky tak postavená na hlavu, že z toho bolí oči i mě, kterou kdysi při hodině výrokové logiky chtěla profesorka matematiky zavraždit, protože i vězení na Ďábelských ostrovech bylo podle jejích slov příjemnější než snaha mě něco naučit, psychologie na úrovni někde mezi telenovelou a průměrnou fanfiction, splácanin, s kterými by si 12 opic hrálo vybíjenou a Donnie Darko by si s nimi otřel... krev z nosu, hrdiny tak necharismatického, že se slovo charisma při jeho spatření dalo na útěk a zastavilo se s prosíkem u Michala Davida, aby ho vzal pod svou ochranu, hrdinky s hloubkou rozšláplé banánové slupky, po které právě v temné uličce uklouzla něčím velmi ošklivým nakažená prostitutka, přitažlivostí panáka ze slámy a vnímavostí mého kocoura poté, co se v nestřežené chvíli dostal ke zdroji pivní pěny, konce, při kterém si už scénárista natolik nevěděl rady, že nám pokaždé nabízí úplně jiný," padl na kolena, sepjal ruce a začal prosit: "Nech mě, já jsem jen takový maličký a bezbranný a na tohle nestačím, kdyby šlo o to, do jaký hospody dneska půjdem a o to, že když usnem, tak se nesmíme zapomenout probudit a že po nádechu musí následovat výdech, to už bych nějak zvládnul, ale tohle ne, to je moc těžké, to je hrozné, mě z toho všechno bolí a bojím se a chci k mamince, búúúú, áááááá...," nijak nebolí. Stará moudrost totiž praví, že člověk si zvykne na všechno a tak jsem si na to, že hodnocení některých filmů jaksi nepoberu, na debilní české názvy nejen některých, ale asi už většiny zahraničních filmů, a na to, že z nejednoho zdánlivě osudového doteku se vyklube jen zašimrání motýlích křídel na tváři a zůstane z něj v nejlepším případě vzpomínka na jedinou píseň, už docela přivykla, protože co naděláme, all of the stars are fading away. Některé až moc rychle. (01.07.2008)

Naprosto uzasnej film. Na to, ze reziseri nic jinyho nenatocily a Ashton je blbecek, co hraje jen v trapnejch komediich a to jeste spatne, se jim poved mistrovskej kousek. Ashton podava zivotni vykon a Amy Smart hraje taky slusne a jeste je to pekna holka a ani detsti predstavitele nejsou vubec spatny. Jednoznacne nejlepsi dite je Tommy. Pribeh je hodne promakanej, sviznej, tajemnej a napinavej a ma originalni konec. Ale nejake to drobne zaskobrtnuti v logice se tu najde, ale jde jen o drobnosti. Po tom, co jsem film skouknul, jsem si ho pustil jeste jednou, ne ze bych ho nepochopil, vse je srozumitelne, ale je to proste pecka. (21.07.2006)

Ashton Kutcher, který si mohl tímto filmem zajistit nesmrtelnost, mi přijde jako jedna ze slabin jinak dost zajímavého filmu na věčně aktuální téma: změní-li se v naší minulosti jedna jediná drobná věc, může následovat sled dosti významných událostí ?!?!. Malý představitel Evana se mi líbil mnohem víc, měl krapet morbidnější výraz a to by bývalo bylo dobré i u Evana dospělého, abychom mohli být v napětí, co se z něj všechno ještě může vyklubat. Občasné nelogičnosti a "hra proti nastoleným pravidlům" (viz Anthony) mě netrápily tak jako otázka, proč musí mít každý cestovatel v čase pořád dokola křeče a tady k tomu ještě chrlení krve, vždyť opakovaný vtip není vtipem a kdyby to milý Ashton aspoň zahrál vždy trochu jinak.......Naopak Amy Smart byla ve svých různých verzích vždy skvělá. (30.01.2005)

Wow, to byla teda náročná jízda. O filmu jsem si raději dopředu nic nepřečetl (abych nebyl ovlivněn), ale byl jsem připravený spíš na nějakou ptákovinu. Začátek nasvědčoval, že půjde o psychologické drama, za chvíli se přidaly prvky thrilleru a pak přišlo i nato sci-fi. Film je svým námětem v mnoha ohledech podobný snímku The Jacket, který se mi hodně líbil. Toto zpracování cestování časem je opravdu hodně napínavé, místy mrazivé a zcela vás pohltí. Hlavní myšlenkou autora (kdybych to hodnotil jako nějakou knížku) byla Evanova snaha zajistit sobě, svým přátelům, matce a hlavně své lásce lepší budoucnost. Až později zijstil, že bude muset něco obětovat, aby toho dosáhl (to, že se rozhodl, aby žil bez své lásky, ale ta aby byla na oplátku šťastná, bylo pro něj osobně moc těžké, ale jen to dokazuje, jak ji miloval). Samozřejmě menší logické chyby tu jsou, nemůžu opomenout ani trochu horší orientování v ději, pokud na to není divák zcela připraven, ale takovému filmu prostě musím dát plný počet. (08.07.2008)

Efektní thriller postavený na originálním nápadu za milión. Hlavně v první polovině božská atmosféra a dobrá režie neznámých debutantů, ale přesto jen lepší tři hvězdičky. Nemůžu se zbavit pocitu, že Butterfly Effect je prvoplánová záležitost, v níž se za coolózním vizuálním kabátem nic zajímavého neskrývá a že kolovrátkovité posuny v čase jsou jen scenáristovým interním cvičením nápaditosti. Vypadá to sice zatraceně dobře, ale po chvíli jsem už pouze čekal, čím autor překvapí tentokrát, aniž bych z jeho hrátek s hlavním hrdinou bylo cítit opravdové zoufalství a zmar. Všechny ty posuny jdou až příliš easy a překážky, které autoři (mimochodem velmi dobrému) Kutcherovi házejí pod nohy nikdy nepůsobí dojmem, že teď už je to ale opravdu v řiti. Prostě chybí gilliamovská bezvýchodnost a tíživost, takový ten pocit znejistění známý z Dvanácti opic. V Butterfly effect jde všechno příliš hladce (a tytéž "hladké" emoce cítím i z filmu samotného), takže výsledek vypadá jako ideální efektní zábava pro generaci MTV, která film lehce stráví a stejně rychle jí vyšumí z hlavy. Dobrý film, ale za vším tím humbukem jsem nenašel nic opravdu zajímavého (škoda té nedotažené ústřední milostné linie - ta to mohla držet). (20.06.2004)