Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 909)
Snímek pojednává o sousedském hašteření mezi zeleně komunistickým mozkem Šebkem a urputným bojovníkem proti režimu Krausem ("Pojď mi to povědět sám, ty Koněve! Nemusíš za sebe posílat spojku, tady nejsi na generálním štábu! Odkdy ty držíš Boží Hod, ty dobytku, kterej se i na Štědrej večer zleješ jako mužik!”) i škádlení mezi členy jejich rodin na pozadí událostí roku 1968. Film samotný není žádným veledílem, ale obsahuje spoustu kultovních hlášek, nezapomenutelných scén i skvěle padnoucí dobové muziky. ()
Kultovní tragikomedie, skládající se z řady volně na sebe navazujících scének ze života v naději nasáklém soumraku aniž by si to kdokoliv z účinkujících tak úplně uvědomoval. A tím se i do větší míry snad do poslední jedné zlidovělé momentky řídí. Až se skoro nenápadně hořkosladká komedie přehoupne do potemnělé a posmutnělé tragédie. Vůbec nejnepříjemnější mi ale bylo v chvílích, kdy jsem viděl v interakcích a chování postav této fresky současnost. Poškozená mentalita celé společnosti je stále více než viditelná. Spolu s Jiřím Kodetem by měl člověk chuť se pak znovu ptát: "Ty máš ve škole tu ruštinu. Jak se řekne rusky ´hajzlové´?" ()
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: Nejlepší český film ! Gratuluji ! Tenhle film se opravdu povedl. Kultovní hlášky, které dnes používá kdekdo, jedny z nejlepších hereckých výkonů, které jsem kdy viděl. Nesnáším české filmy, skoro jsem jimi až zaujatý, ale tenhle film nemá ani chybičku !!! Zvláštní je, že čím víc krát tuhle komedii vidím, tím víc se mi líbí a zdá se mi, že je naprosto geniální. Tohle se mi ještě u žádného filmu nestalo. Bravo ! :::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: ()
Jest zajímavo dosledovati novou prequelovou trilogii Zahradnictví a celou tuto událost letošního roku završit reprízou oblíbených Pelíšků. A shledat, že Pelíšky zestárly. Zatímco v trilogii se pracuje s postavami ze široka, před našima očima stárnou, vyvíjejí se, prožívají dvě totality i osobní příběhy nejen milostného charakteru. A v Pelíšcích jen lákáme na zkratkovitou podívanou, jež byla sice důležitým dílkem mozaiky o naší minulosti, leč nikoli absolutním a definitivním pohledem na mytizované události osmašedesátého. Tedy co zůstalo? Ach ano, to charakterní sólo milovaného Kodeta. Ale příběh o domácím tyranovi je již naší kultuře velmi dobře znám a máme na paměti již Haasovu nebo Marvanovu kreaci. A samozřejmě nikdy nezapomene na zpracování Dreyera Pán domu aneb Tyranův pád, klenotu dánského filmu roku 1925. ()
Pro mě nejlepší a nejoblíbenější český film vůbec, který podle mě nemá žádnou chybu. Dokáže vás neskutečně rozesmát i rozplakat. Super sestava herců kteří podávají doslova oscarové výkony, ovšem Kodetův neurotický cvok září ze všech nejvíc. Prostě co postava to herecký klenot. Scénář je dokonalej- slavné scény jako s nerozbitnýma skleničkama, lžičkami z umělé hmoty nebo nok vs. knedlík jsou už legendární. A to teprve nemluvím o kultovních hláškách- ''Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu? ‘‘… ‘‘stříleli za války do vzduchu''. ''Řekl jsem pět, myslel jsem deset''. ''A skláři nebudou mít co žrát''. "Bolševikovi dávám rok, maximálně dva''. ''Udělej tam značku!! ‘‘… ‘‘jak, mám udělat značku ty vole? ‘‘…’’ drápem, né ty vole''. ''Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!''. ''To není náhoda, taky ta polka Marie Sklodowska - sklo''. ''Hledáš někoho soudruhu? ''... '' cože? '' prask! ''Nešla by Jindra ven?’’… ''nikdy! nebo navždy!'' A s Pelíšky jedině navždy. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (120)
- Film všichni předem těžce podceňovali, takže musel být natáčen na levnější šestnáctimilimetrový materiál. (raininface)
-
Byť film vychází především z knihy Petra Šabacha "Hovno hoří", postavu otce Krause (Jiří Kodet) vymodeloval scenárista Petr Jarchovský především podle vlastního dědečka. Několik svých vzpomínek zapsal takto:
- To, že má děda v dílně schovaného Mausera, mi prozradila moje teta Jindřiška, dědova mladší dcera, která s ním bydlela a válčila. Dodala tehdy, že by se vůbec nedivila, kdyby měl děda v tom svém bordelu v dílně za almarou zastrčenou zaschlou kostru nějakého esesáka. To ovšem dodávat neměla, protože já si pak v noci představoval, jak se ten esesák, vlastně už jen kostlivec v plesnivé esesácké uniformě, plíží dědovým bytem, vrže parketami a sklání se nade mnou v posteli, a já se marně snažím uniknout jeho kostnatým pařátům a prázdným očním důlkům pod těžkou péřovou, chladivou zatuchlinou nevytápěné ložnice vonící duchnou.
- Tetu Jindřišku si děda pořídil po válce. Před válkou měl s babičkou moji maminku. Byl jí právě rok, když dědu Němci zavřeli, celých dlouhých šest let se neviděli, a když se děda vrátil, čekala na něj doma sedmiletá "cizí" holka. Proto si můj dědeček chtěl pořídit druhé děcko, konkrétně syna, konečně dědice trůnu. Výsledkem však byla zase jenom holka, která mu byla tak obludně ve všem včetně povahy podobná, že ji nejprve rozmazlil a pak s ní válčil. Z války světové do války soukromé. Cosi se stalo, a když moje teta Jindřiška dosáhla puberty, kolem zuřila válka generací, swingovala 60. léta a dědova představa jeho příkladné výchovy se zhroutila jako domeček z karet.
- A pak zbyl vnuk, který tu stonával. Lehával jsem v ložnici, v ohromné dřevěné posteli, pil čaj s havanským citronem a medem od belgických včel a potil se pod tou velkou modrobíle pruhovanou duchnou. U staré philipsky sedával o deváté děda, nešetrně mi u postele kouřil dutinky, které pěchoval Tarasem Bulbou zvláštním pěchovátkem, a na hranici slyšitelnosti šelestil Hlasem Ameriky. To byla má ukolébavka v časech mých častých nemocí... (NIRO)
- Obsazení režiséra Jiřího Krejčíka (doktor Stárek) Jan Hřebejk v čase premiéry snímku komentoval: "To vyplývalo ze žánru filmu. Krejčík je jeden z nejlepších poválečných režisérů u nás, takže pokud chce být člověk první ligou a konfrontovat se s těmi nejlepšími, musí začít u Krejčíka a studovat jeho filmy. Nikoliv je kopírovat, což stejně dost dobře nejde, ale studovat je. Na jeho tvorbě obdivuji žánrový rozptyl, neznám zřejmě lepší drama než Vyšší princip a zábavnější film než Svatbu jako řemen. A právě Svatba jako řemen je jedním z filmů mého srdce, navíc docela blízký Pelíškům. I když pochopitelně já jsem úplně jiný než Krejčík, jak autorsky, tak režijně. Původně jsem si vymyslel, že Krejčíka obsadíme do malé roličky vrátného, čímž ho nenápadně přitáhneme k filmu a já s ním o tom budu moci mluvit. Pomocný režisér Láďa Ondráček se ale od něho vrátil absolutně nadšený s tím, že Krejčík má na to zahrát mnohem víc, než jen nějakého vrátného. A měl pravdu. Pan Krejčík je vzdor svému věku v neuvěřitelné psychické i fyzické kondici, a když přijel na Barrandov, tak na něho sice nejdřív padl lehký smutek a nostalgie, protože ve stejném atelieru někdy před patnácti lety točil svůj poslední film pro kina, Prodavače humoru, ale jinak v tomhle prostředí naprosto neuvěřitelně ožíval a musím říct, že nám opravdu strašně moc pomohl." (NIRO)
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama