Šakalí léta

Film o těžkých padesátých letech, kde je rokenrol prostřekem k vyjádření protestu ke stavu společnosti a politického režimu. Film, kde je slabošské maloměšťácké prostředí Dejvic konfrontováno s živelností Bejbyho (Martin Dejdar), který všechny provokuje už jen tím, jak vypadá. Hlavní postavou je číšník Eda Drábek (Jakub Špalek), který je mladicky zamilován do Aleny (Sylva Tománková s hlasem Anny Geislerové). Bejby nejvíce ovlivní život rodiny policisty Prokopa (skvělý Josef Abrhám), který nakonec dokáže překonat svůj strach z mocných a nedělat vše, co si přejí. Z dalších rolí stojí za zmínku nespokojená zpěvačka Milada (jitka Asterová), její manžel Přemek (dobrý Jiří Ornest), pomstichtivé velké zvíře, stará svérázná tetička (Anna Kreuzmanová), Edovi přátelé Neumann (Pavel Janoušek s hlasem Jana Potměšila) a podrazácký Peterka (Saša Rašilov), šéf cizí party (Radek Holub) a děti Kšanda (Jan Semotán), průserácký Prokopův syn, a jeho kamarád Pekykoluna (Václav Jakoubek). Hodně se tu zpívá a tancuje a film má skvělou atmosféru. Protest je vždy těžký a následky jsou často zničující. (12.12.2010)

Ačkoliv Jan Hřebejk viditelně tímto muzikálovým filmem moc lidí nepobavil, já byl vcelku spokojený. Je sice pravda, že děj byl místy až chaotický (no slovo děj…), nicméně Dejdar a Abrhám potěšili svými výkony. Občas jsem se u toho i zasmál, taneční choreografie taky nebyly nejhorší a písničky super. Takže na průměr to bohatě stačí… (24.06.2018)

Aby mě zaujal nějaký muzikál, to už musí být opravdu něco, což se tady jen potvrdilo. Taneční choerografie sice nebyly vůbec špatné a herci odvedli maximum, ale z mého pohledu strašně nesympaticky nazpívané písničky a hlavně bezpáteřní příběh to zase sráží tvrdě do kolen. Každý holt nějak začínal, mistr Hřebejk nevyjímaje.. 55% (21.08.2012)

Nemam rád muzikály. Navíc podle některejch těch týpků to vypadalo spíš na buzikál. Nicméně několik světlejších momentů se ve filmu našlo a Dejdar byl překvapivě celkem sympaťák (jinak ho moc v oblibě nemam). Jako celek je to ovšem naprosto o hovně. A písničky Ivana Hlase jsou otřesný. Ten by měl na tu kytaru mít snad zbrojní průkaz, protože poslouchat skoro 2 hodiny ty jeho sračky je snad horší, než dostat kulku do hlavy. (19.11.2006)

Na mě moc dejdarovský, barevný, ulítlý a přemrštěný. Ovšem potencionál Jana Hřebejka se už i zde objevuje a vlastně i tehdy se dalo předpokládat, že nás s tímto režisérem čekají velké filmy. Muzikály moc rád nemám, až na výjimky typu Pomády či z českého prostředí snesu Starce na chmelu, tady se ovšem musí smeknout před dvěmi písničkami. Tou první je "Jednou mi fort povídá", ze které čiší plno nespoutaného elánu a hlavním trhákem celého filmu je pak song "Na kolena", čímž celý film vygraduje a divák tak dostává slastné zadostiučinění v podobě odvety všem těm komunistickým páprdům. Věřím, že v roce 1993 to muselo být opravdu silné. Ovšem dnes, když mírně řečeno veškeré nadšení už opadlo, to působí hodně staře. Každopádně toto filmařům nevyčítám, to je věc doby. Ale co nemůžu odpustit, je fakt, že padesátá léta v Americe nejsou padesátá léta v Československu. Doba písniček, tance a veselí - tak to padesátky u nás rozhodně nejsou (teda pokud nepočítám tanečky v rámci budování naší vlasti). Padesátky jsou bohužel příliš smutné a šedé, než aby se dalo uvěřit tomu, že tady někde skotačili týpci podobní Elvisovi. (05.12.2013)