Reklama

Reklama

Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie

  • Česko Komunismus a síť (více)
Trailer

Obsahy(1)

Poslední, téměř šestihodinový filmový román Karla Vachka hledá možnosti, jak učinit svět lepším místem k životu. Rozdělený do čtyř dílů prozkoumává současnou politiku, filozofii, náboženství i umění. Padesát let od Pražského jara a třicet od Sametové revoluce bilancuje společenský vývoj a vidí jedinou možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou podle něj umožní propojení lidstva počítačovou sítí. Středobodem dění je sborovna katedry dokumentu pražské FAMU, odkud autor pomyslně řídí svůj filmový vesmír a kam si po dvacet pět let své dosavadní pedagogické kariéry zval k disputacím a natáčel významné současníky i svoje studenty. Ti všichni procházejí filmem a společně upozorňují na mnohdy humorné paradoxy a rozpory doby. Zvláštní pozornost je věnována revolucím, počínaje cromwellovskou, které sice posunují lidstvo kupředu, ale za cenu násilí a zneužití ústředních myšlenek k mocenským ambicím jednotlivců. Tak je to i s komunismem, jenž Vachek osobně zažil a podává o tom svědectví. Vzpomíná na své mrtvé příbuzné a cituje své oblíbené knihy a filmy. Dojde i na ukázky z jeho minulých filmů, které dohromady tvoří nepřetržitý a navazující proud obrazů, ve kterém se napříč desetiletími a kontinenty mohou potkat reformní komunista Josef Smrkovský s americkým prezidentem Donaldem Trumpem nebo výtvarník Marcel Duchamp s premiérem Andrejem Babišem. Nic není nemožné a busta Václava Havla posetá houbami se tak znovu vrací na mykologickou výstavu, odkud ji chtějí pořadatelé za každou cenu odstranit. Filozof Milan Hauser, ekonomka Ilona Švihlíková, básník Andrej Stankovič a desítky dalších osobností přijímají Vachkovu výzvu k dialogu, coby nejlepšímu nástroji myšlení. (Background Films)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (26)

Slarque 

všechny recenze uživatele

Karel Vachek v nadživotní velikosti. Kinaři se filmu vyhýbali, takže musela stačit televize. Ta to dávala večer v den, kdy jsem vstával ráno ve 4:40 do práce. Každopádně se usínání nedostavilo a do ranních 1:55 jsem pozornost udržel (možná s výjimkou epilogu, kde už mi rozčtvrcená pantomima Borise Hybnera připadala dost nekonečná). Výborný kompilát Vachkovy tvorby, který by stálo za to vidět ještě několikrát opakovaně. Což bude nejspíš zase obtížné... ()

sPaRk 

všechny recenze uživatele

Byť měl Karel Vachek načteno víc než většina smrtelníků, ani on jako jednotlivec samozřejmě nemohl obsáhnout vše. Nelze ale než chovat hluboký respekt k u nás naprosto ojedinělému a sympatickému pokusu o pansofické prohlédnutí, táhnoucí se napříč celou jeho filmografií. Alibisticky zatím jen za čtyři, Tmář mi přišel údernější a s větším tahem na bránu. Tetralogií Malý kapitalista pak Vachek zanechal budoucím generacím unikátní vhled do klimatu české společnosti posledních dekád, který bude s odstupem zrát a získávat na hodnotě. ___ Intelektuální stimul over 9000. ()

Reklama

VictorMartel 

všechny recenze uživatele

Vachek nebyl komunistou v původním ideologickém smyslu, ale ve smyslu svého vlastního a leč snad dost originálního, přesto stále přesvědčivějšího pojetí základní ideje komunismu jako principu absolutní nezastupitelnosti individua. Komunismus se takto promyšlený převrátí do individualismu. Zkrátka vrácenou hodnotou takové rovnice, již formuluje Vachek, je nereprezentovatelné individuum. A Vachek má pravdu. Mě osobně nemá co kdo zastupovat, zastoupím se sám. (FORMULOVAT ARGUMENT PRO PSYCHOLOGICKO-SOCIOLOGICKO-MATEMATICKY DANÝ ZÁNIK ZASTUPITELSKÉ DEMOKRACIE, KTERÝ UŽ SLEDUJEME NA ATOMIZACI STÁLE MENŠÍCH A NESTABILNĚJŠÍCH SKUPIN ZASTUPOVANÝCH STRANAMI) / STARÁ ČÁST (UPRAVIT - MÁM ZAZNAMENANÉ HLAVNÍ BODY DÍLY NAPŘÍČ): Dement Havel kdysi řekl: „Naše země nevzkvétá.“ Poctivost dnes musí říct: „Jsme nezdravá společnost, nezdravější, než jsme kdy byli a mohli myslet, že budeme.“ V továrnách jsem byl svědkem mistrovského zvládnutí práce. Opravdu mistrovského, protože zahrnovalo osvojení si procesů, často takřka všemi výrobními úseky napříč, během let, rostoucí osvojení, znamenající zpřesňující a zrychlující postup během opracování díla. V různých odvětvích, samozřejmě úměrně složitosti procesů, se dlouhodobí aktivní zaměstnanci natolik zdokonalují, že jejich růst lze bez nejmenšího přehánění přirovnat k roky pilovaným výkonům vrcholových sportovců. Analytičtěji řečeno, pracovník stejně snaživý neudělá svou práci se stejnou jistotou a aproximací ke stanoveným normám v rámci tolerancí při předepsané časové lhůtě, jestliže třeba i totéž vykonává už dva roky, jako jeho kolega, který totéž dělá deset let. Respektive se mu to na některém z kusů povede, ale plošně je mezi nimi rozdíl, který se samozřejmě vůbec nemusí a nejspíše nebude projevovat nad rámec přípustných odchylek. Tím pádem budou oba stejně produktivní, ale v jejich díle bude průměrný administrativně skrytý rozdíl, z něhož zaměstnavatel v konečném součtu bonusově prosperuje. Zaběhanější skladba zaměstnanců nutně zvyšuje nenadekretovaný standard. Kdybychom naklonovali personál nějaké pomyslné vzorové továrny a postavili zcela identické továrny, obsadili je těmito klony a spustili tyto naklonované provozy s ročním odstupem mezi nimi, pak bychom na jemných výstupních kontrolách po době potřebné k dosažení téhož procenta zmetkovitosti pozorovali vyšší přípustné odchylky u provozu spuštěného později. Nejspíše by u později spuštěného provozu i během výroby vládlo více nervozity a méně jistoty. Podobně je možné pozorovat, že pracovník vykonává své dílo s větší jistotou po dvou letech než po roce a po pěti letech než po dvou. V našich továrnách je to samý Hattori Hanzō, který by to do sebe nikdy neřekl. Je totiž vychovaný zanedbávat věci sebeúcty a vzhlížet k tomu, co mu jako umění naservíruje dobová komedie hodnot. Viděl jsem to a pokud by mi někdo namítnul tím typem pracovníků, kteří časem spíše zlaxní, okamžitě připomenu jednoduchou nemožnost zlaxnět v jakémkoli dostatečně složitém, citlivějším a na kontrolu náročnějším pracovním výkonu. Prostě to nedovolí jeho povaha.  Nevadí mi, nikdy mi nevadilo, že na výrobu strojů, nábytku nebo stavebních prvků nestojí fronty diváků, samozřejmě se na to nedá koukat, jako na fotbal (a dosaďme si podle libosti). Je ale v mnoha ohledech hnilobným fakt, že tito lidé vydělávají tak akorát, aby si tisíckrát rozmysleli, jestli pracoviště změní, tak akorát, aby byli připoutáni k partnerům nebo rodičům, protože jsou se svými nezbytnými životními výdaji na hraně toho, co dovolují příjmy. Zatímco průměrná hrubá měsíční mzda v posledním loňském čtvrtletí (4.Q 2020) stoupla v Česku na 38 525 korun, není málo pracovišť, kde se při standardním pracovním fondu vydělává sotva do 22K hrubého, z čehož výsledných 17K čistého znamená závislost na partnerech, předcích nebo výhodách a v jiných případech, kdy tyto opory, na něž se zaměstnavatel a jeho milý stát spoléhají, chybí, nutně dochází k blokaci reprodukce. Nevyhnutelně, matematicky nutně za předpokladu, že se bavíme o zodpovědných lidech, kteří by na svět nepřivedli potomka bez perspektivy. Mnohem více než v socialistické minulosti se tu rozmáhá tato závislost a vedle ní ekonomická neschopnost reprodukce. Zároveň to, jak jsou lidé pod tlakem této mizérie, matematicky nevyhnutelně vede k tomu, že nedávají podnět trhu stran svých potřeb, takže jejich pozice je natolik ubohá, že nejsou s to pobízet trh tak, aby zastávali úlohu formujícího článku. Tím nutně selhává jádro tržního fundamentalismu, obhajovaného i jinak vadnými odkazy na jeho údajnou, fakticky ale přiidealizovanou sebeoptimalizující podstatu. Masy lidí, řádově desítky procent, jsou ze hry, jsou tu, aby fádně spotřebovávali a otrocky pracovali. Aby zaměstnavatelům ze sebe dávali to nejlepší, vraceli se unavení domů a tam žili, jako žijí prasata. Olymp a jeho prasata. Jedno bez druhého nemyslitelné. Nezdravá společnost. Vadná společnost. Havlistán. () (méně) (více)

Radko 

všechny recenze uživatele

Vachek si ide svoje i vo finálnom Opus Magnum. Ťažko znesiteľnú dĺžku - po Tarrovom Satanskom Tangu ide o 2. najdlhší film, ktorý som dal v jednom kuse - vyrovnáva interesantný obsah a obrazovo - slovné prepojenia. Režisér sa kus posúva, nechá zaznieť i kritické vyjadrenia na jednu z jeho ikôn - Dubčeka. Nedotknuteľní ostávajú filozof Klíma, politik Beneš i s jeho závlačkami (v skutočnosti jeho zdržanlivosť a zdanlivá zbabelosť ozaj uchránili územie i životy ľudí v Č-SR) a Hašek. Prestrihy doterajších filmov, náhle vznikajúce významové odtiene, doplnenie hesiel do obrazu, miestami dĺžkou ponechania len ťažko čitateľné. Vnútorný smiech sa dostavuje. I pri paradoxných spojeniach, akým je napríklad prepojenie navzájom zdanlivo nespojiteľného. Príkladom je pantomíma pána Hybnera. Obraz je rozštvorcovaný, popri hre sa v štvrtine obrazu sem-tam objavia zábery ošetrovania druhej samo upálenej obete po roku 1968, kde sú aj detailne ukázané popáleniny a hrozivé pľuzgiere po celom tele, vrátane popálenín pohlavného údu. Ako varovanie pred podobným jednaním max účinné. Miestami je režisérova samovrava únavne repetitívna. Úvahy ekonómky Švihlíkovej majú niečo do seba, no jej tón majiteľky výlučnej pravdy prekáža. Pri pesničke Jima Čerta je uvedená lož, že bol eštébák, ale neudával. Čertovu tvorbu môžem, on ale preukázateľne pár ľudí za prachy potopil. Bol Vachkovi treba tento nezmyselne falošný bullshit, obhajujúci jeho hudobného favorita? Nie. Toľko k výhradám, preto 75%. Vachek verí zosieťovaniu spoločnosti. Poznámka: Americký anarchista Hakim Bey pred sieťami varuje (radí využívať sieťové diery). Cieľ majú zhodný: zbaviť sa dnešného systému falošnej reklamokracie - systému zastupiteľskej korporátno mafiánskej demokracie. V tomto zmysle som veľmi rád (ha-ha), že film podporili oficiálne vládne umelecké grantové schémy. Z Čiech aj Slovenska. Český Státní fond kinematografie a slovenský Audiovizuálny fond. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Vlastně jsem si to dost užil. Má to chytrý střih plný vtipných juxtapozic a Karel Vachek je spíš postava nahlížená v er formě, než že by byl film monologem v ich formě, v důsledku čehož i když nesouhlasíte s Vachkovými názory (a neumím si představit člověka, který by souhlasil s všemi nebo i většinou Vachkových názorů), tak pořád nejste na ten film naštvaní za to, že by vám něco nutil - ten odstup dělá hodně. Rozhodně to stálo za strávený čas, což je obvykle chabá pochvala, ale tady mluvíme o šesti hodinách. Takže jo, vlastně jsem ani nedoufal, že to bude tak zábavné. ()

Galerie (13)

Související novinky

Zemřel dokumentarista Karel Vachek

Zemřel dokumentarista Karel Vachek

23.12.2020

Ve věku 80 let včera v odpoledních hodinách zemřel český tvůrce dokumentárních filmů a pedagog FAMU, Karel Vachek. Smutnou zprávu médiím předala děkanka Filmové a televizní fakulty Akademie múzických… (více)

Reklama

Reklama