Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rozmlouvá s Bohem, ale řídí se vlastní intuicí. Fernandel jako farář bojující proti rudému zlu, které zaplavuje Itálii.  Don Camillo je farářem v italském městečku, jež se snaží ovládnout komunisté, kterým zejména vadí, jakou moc stále ještě mají farářova slova. Vůdcem komunistů je zdejší starosta a automechanik Peppone, který vládne v Lidovém domě se svými souputníky. Největší starost jim nedělá opozice, ale místní farář Camillo. Přece jen na náboženství chodili i ti, co nyní obrátili kabát, a občas mají ve svém srdci pochybnosti i s rudým praporem nad hlavou. Don Camillo ale neposlouchá jen Boha, ale především své svědomí a svůj rozum. V případě konfliktu se nebojí použít pěsti. Takového sobodomyslného člověka nemohou komunisté ve vesnici potřebovat. Jejich záškodnické akce však don Camillo dokáže zvládnout, ale jeho nezávislost se nelíbí ani jeho nadřízeným. Podle obsahu je zřejmé, že tato vynikající komedie se slavným francouzským komikem Fernandelem byla bývalým režimem "opomenuta". Konečně se dočkala své premiéry, navíc s jedinečným českým dabingem. (Česká televize)

(více)

Recenze (26)

DJ Obelix 

všechny recenze uživatele

Jako malý jsem si moc oblíbil předělávku tohoto prvního dílu s Donem Camillem v podání Terence Hilla. K této původní verzi jsem se dostal až ve svých 23 letech a musím říct, že se můj srdeční "dětský film" může jít zahrabat. Na Dona Camilla v podání Fernandela nikdy Terence mít nebude a i ten Peppone je zde lepší. Krásný film. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

V malé vesnici v Pádské nížině žijí dva muži v trvalém nesváru: velebnost Don Camillo (Fernandel), temperamentní kněz se schopnými pěstmi, a jeho úhlavní "nepřítel" Peppone (Gino Cervi) starosta a vůdce Rudých. Oba sledují stejný cíl - blaho své vesnice. Pouze jejich představy o naplnění tohoto cíle jsou naprosto rozdílné... Úvod k jedné z nejúspěšnějších filmových sérií padesátých let. ()

Reklama

argenson 

všechny recenze uživatele

Troufnul bych si říct, že Julien Duvivier nám s Donem Camillem naservíroval mistrovskou kombinaci mezi levicově zaměřeným neorealismem a italskou komediální klasikou 50. let. Ode všeho je tu trochu, zazní Internacionála, starostův synek musí být pokřtěn jako Lenin, do toho padají křesťanská moudra. K popukání to není, ale já mám tyhle filmy z černobílého italského venkova rád. Don Camillo se starostou Pepponem vedou věčné hádky, ale přesto je v jejich vztahu něco vzájemné úcty a sympatie si získávají střídavě oba (Fernandel ovšem o něco víc). Kouzelnou kreaci uštěpačné staré učitelky Cristiny předvedla i stará francouzská herečka Sylvie, zatímco Franco Interlenghi coby vycházející hvězda italského filmu vypadá ve fotbalovém oblečku směšně. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Dva kohouti na jednom smetišti, no to jsem se od srdce zasmála.. Postavit proti sobě impulsivního faráře a komunistického starostu považuji za výborný nápad, zpracování je skvělé, vtipné a to podstatné - nadčasové.. Odpoutám-li se od jakékoli ideologie, zůstanou mi před očima lidé, obyčejní lidé, mezilidské vztahy, rodinné vazby a suprová byla paní učitelka, ta se mi moc líbila.. Pochvalu zaslouží i velmi pěkný český dabing.. U mě filmová spokojenost a krásné čtyři hvězdy.. ()

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Krásná milá stará klasika v rukou Fernandela, k tomu nemůžeme snad nic dodávat, byla to největší komediální ikona ve Francii před příchodem de Funese. Rozmlouvání s odpovídajícím Bohem, no nádhera poslouchat, když mu Pán radí, aby nasedl již na dřívější vlak, protože ten mnoho nestaví a je rychlejší... :-)) ()

Galerie (30)

Zajímavosti (3)

  • Natáčelo se mimo jiné v římských studiích společnosti Cinecittà, především ale v exteriérech v malém městečku Brescello v severní Itálii. Brescello dodnes těží z popularity, kterou mu natáčení filmů o Donu Camillovi získalo. Před kostelem je Fernandelova socha v kostýmu Dona Camilla, naopak před radnicí stojí socha Gina Cerviho v podobě starosty Peppone. Od roku 1989 je v městečku i Muzeum Peppona a Dona Camilla. (argenson)
  • Ve francouzských a italských kinech vidělo film shodně třináct miliónů diváků, v obou zemích tedy celkem 26 miliónů diváků, což byl i na svou dobu mimořádný komerční úspěch. (argenson)

Reklama

Reklama