Borg/McEnroe

“KDYŽ PROTI TRIUMFU I PONÍŽENÍ JAK PROTI SVŮDCŮM SPOLČENÝM JSI KRYT“... /// Švédsko dalo světu Volvo, skupinu ABBA a Björna Borga… (no možná i něco jinýho, ale…). A Amerika?… prostě jen vyprodukovala dalšího šílence (vím vo čem píšu – byl to můj tenisovej vzor!). Nejdřív to vypadalo na dva životopisy, ale ten Johnův je hodně stručnej. (Nakonec – to severský tvůrčí obsazení mluví za všechno.) Kulisu tomu dělá Wimbledon 1980, kterýho tématem bylo čekání na rozbití stroje jménem Borg. Palečky mám držet Björnovi, což mi nevadí, protože mám tyhle kluky, co něco uměj rád. Navíc Shia je super a Gudnasson… to je jako by Borg hrál sám sebe. Srovnání s filmem Rivalové je na místě, ale… Ano, jedná se o nejlepší film s tenisovýho prostřed (když vono jich moc není). Jenže na rozdíl třeba od Pelého, si moc neužijeme dramatickýho sportu. Psychologie tu je, ale nezainteresovanýmu publiku to asi stačit nebude. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) U sportu nedávám najevo emoce. 2.) Miluju tenisty se záchvatem vzteku. 3.) Thx za titule „Num71“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (31.01.2018)

Jediné co zamrzí je to, že se na filmu nepodíleli oba hlavní aktéři. Jinak jde ale o poutavý snímek. Tenis mám rád a bitvy Federera s Nadalem jsem si svého času hodně užíval. Proto jsem se na film hodně těšil. A stálo to za to. Během filmu jsme provedeni tím jak oba začínali. Vzhledem k původu filmu je více brán zřetel na Borga což mě tolik nevadí, ale klidně bych si více McEnroa dal. Kór když je mi tak trochu bližší jeho emotivnější vyjadřování :-)) Oba příběhy ale mají něco do sebe a třeba kdyby Borg občas vypustil páru nesemlelo by ho to tenkrát tolik. Finálový zápas je pak o tom zda znáte výsledek či ne. Kdo nezná negooglujte a vychutnejte. 75 procent za životopisný snímek bez patosu. (27.09.2018)

Pětka od srdce, protože ratio může namítat, že scénář Ronnie Sandahla se v prostřední pasáži trochu nepřehledně utápí v odbočkách. Srovnání s Rivaly je na místě. Borg/McEnroe jsou ale lepším dramatem, protože místo povrchního konfliktu dvou plakátových ikon pracují se subtilnějším typem napětí – jsou o dvou typech překonávání vnitřní tenze, o dvou typech přijetí sebe samého. Stroj vs. Floutek, přitom ale vnitřně dva podobné typy vulkánů, kteří volí různé cesty k cíli. Filmu dominují precizní herecké kreace.LaBoeuf musí hrát magora, aby konečně našel hereckou disciplínu a to, co předvádí lidská jehla Sverrir Gudnason je jednoduše fenomenální. Dokáže být strhující i ve chvíli, kdy stojí zády ke kameře. Film je především BORG, ale přesto si najde dost prostoru, aby v závěru zúročil i zvláštní sympatie k McEnroeovi. Poslední půl hodina jen umocní obrovskou zbraň v podobě dynamického střihu, skvělého výtvarného využití kurtu a osobní kamery Nielse Thastuma. Elegantní, strhující a inteligentně vrstevnaté drama, kterému nepodrazí nohy ani nižší rozpočet. Pleasure do posledního míčku. Game, set, Metz. (04.01.2018)

Hodně to připomíná Rivaly (The Rush), kde ve firmulích soupeří Niki Lauda s tím Anglánem. Akorát Rivalové mají mnohem lepší tempo a vykreslení postav a jejich pohnutek je takové celé míň, hmm, nudné. Možná bych řekl, že v mých očích filmu ublížilo, že tenis moc nesleduju, jenže to formule taky ne a přitom mě bavily o hodně víc. (31.03.2018)

Finálový zápas vo Wimbledone r. 1980 medzi týmito dvomi tenisovými velikánmi je mnohými považovaný za ten najlepší vôbec - zápas tenisových legiend a súboj titánov v jednom. Či je to pravda neviem posúdiť, no musím uznať, že ide o jeden z najlepších filmov, kde má hlavné slovo tenis. Dejová linka má síce svoje muchy a občas príbeh skĺzaval do situácií, ktoré ma až tak nebavili, pričom by som uvítal i viac emócií (hlavne v závere) a lepšie dramatické spracovanie, no na druhú stranu je snímok priam nabitý užitočnými informáciami o týchto postavách a ich legendárnom finále. Takže ten, kto pred filmom o Borgovi, McEnroeovi či tenise nič nevedel, po filme už bude podstatne múdrejší. Je to taká tenisová encyklopédia. Nadpriemer. 75/100 (31.01.2018)