Reklama

Reklama

Na shledanou tam nahoře

  • Francie Au revoir là-haut (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Listopad 1918. Do konce světové války zbývá jen pár dní. Poručík Henri d´Aulnay-Pradelle je přesto ochotný kvůli uznání a povýšení jít i přes mrtvoly a posílá svou jednotku do nesmyslného útoku. Tato zbytečná zteč na kótu 113 nerozlučitelně spojí dva vojíny, nenápadného účetního Alberta Maillarda a nadaného umělce z bohaté rodiny Édouarda Péricourta. Albert skončí po výbuchu zasypaný v zákopu a Édouard ho vyhrabe a zachrání. Hned nato jej ale zásáhne střepin a přijde o kus obličeje. Toto znetvoření ovlivní životní příběh obou vojáků i po demobilizaci. Albert se stane Édouardovým pečovatelem a nakonec společně připraví monumentální podvod postavený na národním uctívání válečných hrdinů pomocí pomníků. A poručík Pradelle mezitím bezostyšně vydělává na státní zakázce založené na exhumaci padlých a na výstavbě válečných hřbitovů. Jejich cesty se tak musí zákonitě protnout. (CinemArt)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (66)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Nebyla to špatně vymyslená fikce z Francie po 1. světové válce, ale k úplné fascinaci nad osobitým příběhem v historických kulisách tomu v mém případě dost chybělo. Vypravěč skrze retrospektivu mi občas připadal až zbytečně dlouhý a taky některé scény (např. dialog nad obrazem s detailem na zvláštní podpis) mi dávaly předem tušit, jak se děj a díky jakým zvratům vyvine. Dost se mi líbilo, jak neúspěšný voják nacházel postupně zmysl života, začal si paradoxně díky svému neštěstí žít svůj sen a svůj handicap podtrhnout nápadem být dekadentní umělcem celou duší i tělem včetně výzoru. Poezie působila hravě a obstojně navazovala na různé surrealistický hříčky francouzského filmu, a většinou se na to i přes částečně předvídatelný děj příjemně dívalo. Zklamán jsem vyvrcholením nejen ze strany postavy malíře, ale i tím ztvárněním se spomalým záběrem pádu, které jakoby vypadlo z amerického dojáku. A kdo ví proč mi silný pohled očí skrze záhadnou masku, uprostřed toho moralizování, nepatřičně připomněl Pannu a netvora...? Ale stejně hodnoctím více pozitivně a Albert Dupontel (který zároveň film režíroval) byl mi jako herec sympatický. 65% (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) ()

angel74 

všechny recenze uživatele

Na shledanou tam nahoře je těžko zařaditelný protiválečný snímek na pomezí dramatu a černohumorné komedie, který hned v několika aspektech působí jako taková zromantizovaná pohádka pro dospělé. Po výtvarné i hudební stránce se jedná o nesmírně vydařené dílo. O to více zamrzí, že samotný příběh má pár hluchých míst, což naštěstí aspoň trochu zachraňuje všudypřítomná poetická atmosféra. (75%) ()

Reklama

jakeer 

všechny recenze uživatele

Veľmi zaujímavý nápad a aj prevedenie. A aj keď sa mi záverečná pointa páčila a vyvolala u mňa maximálne príjemné emócie, musím priznať, že počas celého priebehu som sa až tak nebavil. P.S. Ale volám: Viac filmov z 1. sv. vojny! Druhou svetovou sme už presýtený, ale je dôležité si pripomínať aj prvú svetovú. ()

ibeh 

všechny recenze uživatele

Zajímavě zpracovaný protiválečný film, pro mě občas dost polopatický. Ale bonusem je období konce 1. světové války a těsně po ní i originální příběh. Moc vyvedená scénografie, kostýmy, kamera i hudba. Musím vyzdvihnout výborný herecký výkon samotného Dupontela v roli účetního, pěkně se sám zrežíroval :) Natočeno s francouzskou lehkostí. ()

Vodny 

všechny recenze uživatele

Myslel jsem si, že jdu na komedii s prvky dramatu, ale že ve filmu uvidím jedny z nejpůsobivějších válečných scén z první světové války, tak to jsem tedy nečekal. Prvních pár minut je skutečně mimořádně vyvedených a tak přesvědčivou bitevní atmosféru "mlýnku na maso" jsem dosud neviděl. Možná i proto, že z období první světové války se filmy vlastně ani netočí, což je veliká škoda! Ale do budoucna to vidím růžově a věřím, že toto temné a dramatické období našich dějin si cestu na filmová plátna najde. Na lepší časy už se totiž blýská, alespoň v sousedctví dalšího zábavního odvětví, kam si dovolím na skok odbočit. Ve světě počítačových her už se první světové vojně dává prostor a zájem dále roste. Protože jsem jejich milovník, tak odkážu na velmi povedené střílečky s historicky akurátními názvy Verdun a nově také vydaného mladšího bratříčka Tannenberg. Obě jsou multiplayerové záležitosti a pokud byste si chtěli vyzkoušet na vlastní virtuální kůži, jaké to bylo v zákopech Velké války, tak si tyto dvě hry a především Verdun nenechte ujít. Zpátky k filmu. Na shledanou tam nahoře není kdovíjak zábavný film, ale to, čím mojí pozornost dokázal upoutat je škála emocí a žánrů, kterým se věnuje. Chvíli jsem se smál, chvíli měl slzy na krajíčku a jindy jen přemýšlel o svých životních zkušenostech, které jsou někdy veselé a jindy smutné.Film ukazuje, že život je boj plný kontrastů - lásky a nenávisti, radosti a smutku, pocitu štěstí a pocitů zmaru. Jednou jsi nahoře a jindy zase dole. Život je nekončící bitva, válka, ve světě, kde není vítězů ani poražených a kde každý z nás má nějakou roli. A tohle, když se nějakému filmu podaří divákovi sdělit a probudit v něm přemítání o svém životě, tak má vyhráno. U mě se to tedy rozhodně povedlo, takže na shledanou tam nahoře. EDIT: Úplně jsem zapomněl ohodnotit herecké výkony, které jsou vynikající a po technické stránce je vše velmi povedené, od kostýmů, přes dobovou hudbu a kulisy, na jedničku. ()

Galerie (33)

Související novinky

43. César Awards - výsledky

43. César Awards - výsledky

03.03.2018

Předávání francouzských filmových cen César, letos v pořadí již čtyřicátých třetích, se konalo v pařížské koncertní síni Salle Pleyel, provázeli jím herečka Vanessa Paradis a komik Manu Payet.… (více)

Reklama

Reklama