Na shledanou tam nahoře

Velmi temné téma - trauma, smrt, prohnilost, manipulace. Film má energii a inteligenci a vynikne a velkém plátně. Není to vlastenecký ani antiválečný film. Je tragikomický a potměšilý. Přes přiznaně brakovou zápletku nás košatý děj nás nenechá vydechnout. Je zde moc náhod a nelogických motivací postav. Herecké výkony jsou až moc afektované. Kamera podniká vynalézavé jízdy. Hrnou je darebák, ale daří se , aby si divák k němu vybudoval emoční pouto. (13.06.2018)

„Kde jste poznal Édouarda Péricourta?“ - „Na kótě 113.“ - „A tam jste spolu upekli…to spojenectví?“ - „To je dlouhý příběh. Složitý.“ - „Máme moře času.“ Ale uteklo to, i když jsem se trochu bál opaku. Úvodní válečná vřava byla perfektní, hodně mile překvapila. Pak už to bylo podstatně méně akční protloukání se 2 povahově odlišných přátel, nicméně nuda se nedostavila. Žánrově je film spíš (místy) odlehčeným dramatem než vyloženě tragikomedií, přičemž osobně jsem se zasmál jen párkrát (vede pasáž s ministerským inspektorem Merlinem), což je možná i škoda. Jinak snímek obsahuje řadu dojemných momentů, u kterých ovšem nemáte pocit emocionálního vydírání. Vůbec se mi trochu zvláštní atmosféra celého filmu (vhodně podpořená hudbou) zamlouvala. Konec k ní však nepasoval, posledních pár záběrů bylo vyloženě chabých a snahu změnit celkovou náladu považuju za zbytečnou, i proto hodnotím „pouze“ solidními 4*. „Nejsem anatom, ale to je běžné, aby byly nohy na hrudi a hlava vespod?“ - „Boje byly kruté.“ (28.10.2018)

4* Na to že film proběhl i v našich kinech tu má velmi nízkou ohodnocenost a i když válečné filmy moc nemusím, tak byla moje zvědavost natolik silná, že mě to přesvědčilo k jeho shlédnutí, když tu má film tak vysoké hodnocení zejména u mých spřízněných. Příběh filmu si přečtete v obsahu a já k tomu můžu jen napsat, že je to ve své podstatě taková naivní "pohádka" pro dospělé. Avšak ve spojení se slušnou výpravou a nápaditou estetickou stránkou je to působivý a optimistický balzám na pohled i na duši. Proto se nebráním vysokému hodnocení a doporučuji dál. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (01.08.2018)

Zajímavě zpracovaný protiválečný film, pro mě občas dost polopatický. Ale bonusem je období konce 1. světové války a těsně po ní i originální příběh. Moc vyvedená scénografie, kostýmy, kamera i hudba. Musím vyzdvihnout výborný herecký výkon samotného Dupontela v roli účetního, pěkně se sám zrežíroval :) Natočeno s francouzskou lehkostí. (25.11.2017)

Nebyla to špatně vymyslená fikce z Francie po 1. světové válce, ale k úplné fascinaci nad osobitým příběhem v historických kulisách tomu v mém případě dost chybělo. Vypravěč skrze retrospektivu mi občas připadal až zbytečně dlouhý a taky některé scény (např. dialog nad obrazem s detailem na zvláštní podpis) mi dávaly předem tušit, jak se děj a díky jakým zvratům vyvine. Dost se mi líbilo, jak neúspěšný voják nacházel postupně zmysl života, začal si paradoxně díky svému neštěstí žít svůj sen a svůj handicap podtrhnout nápadem být dekadentní umělcem celou duší i tělem včetně výzoru. Poezie působila hravě a obstojně navazovala na různé surrealistický hříčky francouzského filmu, a většinou se na to i přes částečně předvídatelný děj příjemně dívalo. Zklamán jsem vyvrcholením nejen ze strany postavy malíře, ale i tím ztvárněním se spomalým záběrem pádu, které jakoby vypadlo z amerického dojáku. A kdo ví proč mi silný pohled očí skrze záhadnou masku, uprostřed toho moralizování, nepatřičně připomněl Pannu a netvora...? Ale stejně hodnoctím více pozitivně a Albert Dupontel (který zároveň film režíroval) byl mi jako herec sympatický. 65% (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) (13.01.2020)