Maurice

James Wilby, Hugh Grant a Rupert Graves vytvářejí zajímavý trojúhelník, anebo spíše dva páry, které jsou na svou dobu docela odvážné. Hlavně se ale ukazuje, že tohle jsou herci, kteří se nebáli, a že ani tvůrcům filmu nechyběla odvaha. A je to dobře. Snímek funguje a i dnes je velmi silným romantickým dramatem. (26.09.2017)

Jeden z případů, kdy film předčí předlohu. Opominutí určitých částí a vyzdvižení jiných příběhu velice prospělo. Právě na tomto filmu je znát, že autor předlohy Forster byl silnější v psaní mužských postav a režisér to velice dobře dokázal zúročit (na rozdíl od podivné postavy Lucy v předchozím Pokoji s vyhlídkou). Scéna s "dopadením" a následným odsouzením Risleyho, která je napsaná pouze ve filmovém scénáři, je velice vhodným pověstným kamínkem, který rozpoutá lavinu netušených následků - v tomto případě (proti knize) daleko věrohodnější "obrácení" Cliva Durhama k "normálu" z důvodů nikoliv fyziologických, ale kvůli obyčejnému strachu ze ztráty politické kariéry, odsouzení společnosti - ze ztráty všeho, čím se jeho rodina pyšnila. Maurice i Alec svůj strach překonají. Oproti předloze je ve filmu dovedena do důsledku symbolika otvírajících a zavírajících se oken, počínaje scénou, kdy Maurice navzdory dešti otvírá s neadresnou touhou okno, přes moment, kdy Alec (jako mnozí pohádkoví hrdinové) vyšplhá, byť zcela realisticky po žebříku do Mauriceova pokoje, aby ho (vlastně) zachránil, až po závěrečnou scénu, ve které sluha Simmons a posléze Clive zavírají nejen okna, ale i okenice jakoby na obranu před pokušením vnějšího světa. (Simmons je proti knize daleko výraznější a realitu otevřeněji chápající postava.) A způsob, jak se Annie přitulila k svému muži Cliveovi, mi připomněl daleko slavnější scénu Liz Taylor a Paula Newmanna v Kočce na rozpálené plechové střeše. Zvláštní, i v tom filmu byla mužská postava poněkud na štíru se svou sexualitou. Náhoda? Kdoví. A pořád mě udivuje, že se z trojice prakticky začínajících herců Wilby - Graves - Grant pouze ten poslední stal skutečnou hvězdou. (31.05.2009)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Film plný emocí, byť jsou skrývané a jen občas vyplují na povrch, působivé je takové to dusno jakoby před bouří... Forster věděl, o čem píše, dal dvěma ze tří hrdinů naději a Ivory to skvěle natočil. Herecké výkony - zejména Jamese Wilbyho, Hugha Granta, Ruperta Gravese, ale i Simona Callowa (tentokrát v malé roli profesora) jsou skvělé. (25.02.2007)

Prestižní univerzita, gentlemanské chování, krásné domy a zahrady, pochmurný a stejně tak noblesní britský venkov, polemizování o největších světových filozofech, páni v elegantních oblecích a dámy v krásných šatech.... joo tuhle atmosféru já můžu a zde byla zachycena neuvěřitelně dobře. Užívám si každý příběh, který mě alespoň na chvíli přenese o těch zanedbatelných a přesto tak jiných 100 let zpět a tenhle nebyl výjimkou. Atmosféra není to jediné z čeho jsem byla unešená. Naprosto se mnou zacloumaly vztahy, které byly zahrány skvostně. Jsem citlivka, dojmout mě není težký a nic na mě nezapůsobí víc než zakázaná nenaplněná láska. Láska, která s sebou nese riziko vězení, společenské potupy, ztráty postavení a nejspíše i rodiny. Je jasné, že ne každý chce tohle riziko podstoupit a pak prožije zbytek svého života za zavřenými okenicemi, zpola nešťastný s ženou, která bude nešťastná stejně tak. Ten druhý riziko podstoupí a najde novou divokou lásku, ale na jak dlouho? Co je pak lepší, být šťastný pravděpodobně jen chvíli a nebo být celý život zpola nešťastný? Z filmu je cítit naprostá bezmoc, vztek a zoufalství a na vás padne naprostá úzkost. Ta úzkost, kterou všichni asi od romantického drama očekáváme a nebo v mém případě jednou za čas prostě potřebujeme. (01.09.2021)

Další Ivoryho kostýmní drama, řeklo by se. Ale tentokrát se ty kostýmy svléknou a pak se začnou dít věci! I když mi hlavně v druhé půlce začalo vadit režisérovo skokové pojetí děje - systém: hup sem (co se tam děje) a skok tam (co se zase děje tuhle) a taky přehrávání hlavního představitele ("je mi fakt zima", "cítím fakt vášeň") tak se mi zároveň i druhá půlka více líbila dějově. ____ Neukojené dráždění z první půlky konečně došlo naplnění v té druhé. Aneb film o tom, že intelektuál vám bude vyprávět hodiny o Platonovi, ale až teprve přijde hajný a chopí se činu. A to dokonce i romanticky v balkonové scéně jakoby vypůjčené od Romea a Julie. _____ Tenhle film je taky nezáměrně vtipný, protože stejný příběh odvyprávěl o patnáct let později D. H. Lawrence v Milenci lady Chatterleové. A přestože u něj to byl vlastně "normální" vztah ženy z vyšší společnosti s hajným, který byl na společensky nižší příčce žebříčku, tak to byl tak skandální román, že byl po desetiletí coby pornografická literatura zakázaný. ____ Natož kdyby vyšlo jako román tohle: zabezpečený vzdělaný mladík z elitní vrstvy a (zase) hajný! Nádherná milostná romance, kde jenom nespoutaná přirozenost má tu sílu, že rozbije společenské bariéry. Jenomže pouze pro sladký konec ve filmu. Protože chtě nechtě mě napadá: jak by se v té době mohl jakkoliv stýkat gentleman a hajný na jiné úrovni než jako zaměstnavatel a podřízený? Nebylo místo, nebyl čas, nebyla záminka, nebylo pochopení. Gentleman a hajný spolu můžou jít leda tak na hon, kdy jeden střílí a druhý posluhuje, ale není přípustné, aby si spolu dali třeba jen čaj. Natož ještě něco víc hřejivého... Ať už spolu Alec a Maurice ten svůj rok lásky prožili jakkoliv, doufám, že byl naplněný po všech stránkách. Protože, jak je znát i z filmu, válka stála za dveřmi a oba museli narukovat. Alec jako vojín, Maurice jako gentleman a tudíž důstojník - rozkastovaní systémem a jako hrdí synové impéria jdoucí válčit za ideály, kterým ani jeden z nich nevěřil. Což nijak nebrání tomu, aby už za pár měsíců nevyplivli plíce u Ypres nebo nevláčeli za sebou svá střeva u Verdunu. ______ Přiznávám, původně jsem dala jen tři hvězdy, ale jak už několik dní myslím na to, co to pro ně znamenalo vzdát se všeho, aby mohli být spolu, tak přepisuji na čtyři hvězdy. (15.04.2014)