poster

Strnadovi

Dokumentární

Česko, 2017, 102 min

(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • podoustev
    *****

    I přes některé až příliš fraškovité, uměle navozené momenty a zálibu paní Třeštíkové v mužských slzách se jedná o další její excelentní dokument. Po shlédnutí etud všech šesti párů naprosto chápu výběr Ivany a Vaška pro filmové zpracování - jejich vztah se několika velkým bouřím nevyhnul, přesto jsou (dnes už tak vzácným!) ztělesněním vzájemné lásky, tolerance a úcty. Smekám před neskutečnou energií, nezdolností obou z nich, nad jejich vůlí a odvahou plnit si vlastní životní sny. Smekám nad schopností ukočírovat rodinu s pěti dětmi. Smekám nad paní Ivanou, která je i přes tak vyčerpávající život stále krásná a usměvavá jako na svatební fotografii.(14.1.2017)

  • nellii
    *****

    Neuvěřitelný pár. Ze všech vybraných manželství jsem Ivaně a Václavovi vždy fandila nejvíce. Nejspíše proto, že jsou cílevědomí, upřímní, samostatní a hlavně se za každých okolností mají rádi. Pro mě jako pro člověka, kterého manželství teprve čeká je cyklus Heleny Třeštíkové něco jako exkurze do budoucnosti a ukázka co se může stát i když to vůbec nečekáte. Stejně tak Strnadovi si to v první části malovali úplně jinak, než to nakonec dopadlo a nejspíš proto je jejich skok po 25 letech tak šokující a emocionální. Emoce jsou hlavní slovo vystihující poslední část jejich dokumentu a rozhodně se s ním nešetří. Fascinuje mě na jejich životě spousta věcí, ale asi nejvíce jejich děti. Václav se v dokumentu zmínil, že jeho otec byl vysokoškolsky vzdělaný, stejně tak on a Ivana. Přesto inteligenci nezdědilo ani jedno z jejich pěti dětí. Všechny se plácají ve svým životě bez smyslu a cíle. Naprosto chápu frustraci Václava, že jejich děti se nedokáží postarat samy o sebe, natož aby s nimi počítal ve svém stáří. Ale co udělali špatně? Ivana jim dala naprosto všechno až v ní nic nezbylo a Václav je stále dokola zaměstnává v krachující rodinné firmě, aby alespoň měli na živobytí. S velkým smutkem musím říct, že dle dosavadních zážitků to nevypadá, že by Strnadovi měli v nejbližší budoucnosti klid a pohodu. Velmi děkuji za možnost zúčastnit se předpremiéry - Kino Aero, Praha(16.1.2017)

  • Dr.film
    ****

    Strnadovi se převtělují do celovečerního dokumentu a třetí část, na které je celé dílo vystavěno nabízí nejvíce dramatických momentů v dlouholetém manželství této sedmičlenné rodiny. Třeštíkové se do rukou dostal výjimečný materiál a jeho zpracování je velmi subtilní a citlivé. Strnadovi jsou otevření, autentičtí a zcela upřímní lidé a celé vyprávění může bez nadsázky posloužit jako sonda do dlouholetého vztahu, kde každodenní jednotvárná starost o chod velké rodiny a udržení podnikatelské činnosti, představují dvoufrontovou válku o zachování si zdravého rozumu. Strnadovi nejsou přelomový dokument, ale netrpí patosem, obsahují překvapivě mnoho vtipných momentů a mají tendenci k postupnému „zrání“. Po projekci následovala diskuze s Helenou a na její otázku, zda někdo věří na 35 let společného soužití se po krátkém zaváhaní v plném sále několik rukou zvedlo… tak alespoň malá naděje tu je :) (Předpremiéra Aero 2017)(13.1.2017)

  • poz3n
    ****

    Časosběr je mocný pán a bolí. Manželské etudy jsem kdysi viděl, ale už je to tak dávno, že mi příběh Strnadových v paměti vůbec nezůstal. Proto jsem na tohle celovečerní shrnutí těch téměř 40 let koukal s čistým štítem a nijak mi tedy nevadil fakt, že Třeštíková z velké části jen recykluje již viděné. Ale chápu výhrady těch, kterým to vadí. Životní příběh Strnadových každopádně má co nabídnout a v kontextu té neúprosné časosběrné metody nabízí i celkem silnou katarzi. 7/10(7.3.2017)

  • Marigold
    ***

    Selektivní výběr ze dvou nejlepších Etud rozředěný posledním dějstvím, které naplno ukazuje, že Třeštíkové metoda je ve současnosti naprosto bezzubá a náhodná. Tam, kde v 80. letech byla ostře schopná zachytit všednost normalizace a v 90. letech houževnatou snahu "přežít svou rodinu i podnikavost", dosazuje v poslední třetině řídkou terapii mluvením, náhodný sběr momentů a čím dál tím víc samoúčelné vpády do soukromí vztahu několika lidí. Rozpačitost a bezradnost jsou vlastně dost mírné termíny. Přiléhavější je spíš nemohoucnost. Škoda, Strnadovi pokládám za vrchol Etud, ale jejich celovečerní podoba se pronikavosti dvou televizních dokumentů nijak nepřibližuje.(23.1.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace