Válečníci

Poprve jsem měla film k dispozici v kratší verzi a ve velmi špatné kvalitě. Ačkoliv kvůli některým záběrům to možná bylo i lepší. Nakonec se mi podařilo sehnat delší verzi ale zase bez českých titulků. Měla jsem tak trochu obavu, jak se s filmem popasuju, protože od střední školy se válečným filmům vyhýbám. Ale popasovala jsem se velmi dobře (dokonce tak dobře, že jsem se později nebála zhlédnout 5 Days of August) a i když některé scény byly fakt drsné a drsný byl (aspoň pro mě) i závěr, kdy se angličtí vojáci a důstojníci (mj. Ioan Gruffudd, Damian Lewis a Mathew MacFadyen) pokoušeli se svými zážitky a traumaty srovnat již doma v rodné Anglii nebo ( někteří v sev.) Irsku. Jestli srovnali nebo nesrovnali, toť otázka, já myslím, že se s tím, co viděli a zažili, se srovnat jaksi nedalo. Ve zdejších komentářích k filmu se některým nelíbilo, že se jedná místy o hraný dokument. Proč? Bylo to pro ně příliš autentické? Nebo tam měli málo krve a napětí? Domnívám se, že tam bylo všeho tak akorát. Scény – např. jak mladý poručík už to nevydrží zasáhne do konfliktu, ač to od lidí, kteří tady té, s prominutím, pitomé jihoslovanské mentalitě rozumí, měli zakázané, a potom vidí, jak se Chorvati na místo vrátili a co za zvěrstvo provedli a má co dělat, aby svého kolegu (který jeho předchozímu zásahu nebyl přítomen) odvrátil od (nyní již zbytečné) poslední pomoci těmto lidem, která by mohla být i poslední pomocí toho kolegy... – byly velmi sugestivní a dostaly mě natolik, že jsem si musela k jejich sledování, stejně jako hlavní hrdinové tam, dát whiskey (já irskou, oni nějakou skotskou tedy whisky). Nebo jak ta krásná paní (co ji obdivuje a jeden z těch hlavních hrdinů) nedokáže své pubertální dceři rozmluvit návrat domů, kam se chce ta malá vrátit kvůli pro nás tady běžné věci, ale v dané situaci kvůli (pardon) hovadinám (šaty). Dále, jak se rozhodnou vypnout vysílačky, aby mohli převést ty lidi a nemuseli uposlechnout rozkazů svých nadřízených, neboť směli převážet jen raněné a nesměli zasahovat do etnických čistek ( prostě zase jsem se jednou styděla, že jsem Slovan a všem panslavistům bych v ten okamžik ty jejich teorie nacpala ráda někam), a pak samotný závěr... No, byla jsem sice rozhozená, ale tak je to dobře, zhlédnuté by nás rozhodně nechávat nemělo chladnými, ale s filmem víc než spokojená. (22.09.2011)

V době tohoto válečného konfliktu, jsem byl hodně mladý kluk. Ve zpětném pohledu, který mi film Válečníci nabídnul, jsem si opět uvědomil, co se v současnosti a "kousek" od našich hranic vlastně dělo... Velmi oceňuji, že je vše natočeno s potřebným důrazem na TÉMA a bez zbytečných filmových parádiček. (13.06.2007)

Televízne dielo, ktoré napriek svojej natiahnutosti, je kruto silné. Síce v niektorých momentoch pôsobí nepresvedčivo, najmä kvôli malému počtu zvráteností a vojnových zločinov, no tí ktorí pôsobia niekde pridlho sa stávajú až veľmi cynickí a chladní. Taktiež mi nešlo do hlavy, prečo niektorí zostávali doma, keď všade naokolo sa bojovalo, do práce, či do škôl sa nechodilo, zásobovanie viazlo a časom nemali ani čo jesť, no nepoznám vtedajšie reálie až tak dopodrobna, či boli až tak veľmi pripútaní k majetku, k pôde alebo v niečo verili, celkovo však film bol nestranný a napriek tomu, že sa snaží pôsobiť univerzálne, je príznačný vtedajším vojnám, napríklad tej v Juhoslávii, kde sa spočiatku jednotky OSN tomu museli prizerať, či Rwande. Ono, na hrdinov sa hrať aj mohli, no ohrozili by celú misiu OSN a aj svojich spolubojovníkov. Možno teda radšej mohli vyzliecť uniformy a začať pomáhať, no dlho by asi neprežili a ktovie, či by tým tiež neohrozili misiu. Jasné, že to bola chyba vedenia, no chyby sa urobili najmä na začiatku, lebo vraždiace monštrá od seba asi ťažko odtrhnete. Dnes by sa to vyriešilo zbombardovaním vojenských pozícií všetkých strán, no vtedy boli obyčajní vojaci v humánnej dileme, ktorá nedopadla pre mnohých tak v úvodzovkách šťastne, ako tu na konci, ale omnoho horšie. Dôvod prečo som tomu dal plný počet, no nejasám nad tým je, že si viem predstaviť podľa súčasnosti horší film a silnejší, ktorý realitu oholí dohola a bude skôr o nezmyselnom zasahovaní, ktoré funguje, čiže opak tohto a navyše, čo vyrába podobné hrôzy, no aktívne. Predstavím ho v mojom denníku tu na stránke, je to moje pokračovanie k tomuto komentáru, hľadajte ho tam pod nadpisom Bojovníci. (06.08.2013)

Modré přilby, UNPROFOR k zblití... Stejně jako u Hotelu Rwanda, jsem i tady hluboce přemýšlel, nad významem účasti takzvaných "mírových sil" Běhe celých téměř třech hodin, nezkrácené verze, nepadl ze strany Anglánů, jedinný výstřel. Vím, že za to ti kluci nemohli, samotní měli celoživotní traumata, ale politika a bordel zvaný "nevměšování" dokážou člověka fakt zvednout ze židle. Je to jen důkaz toho, že účast na podobných "mírových" akcích, je totální blbost. Pokud si lidský druh, dokáže vzájemně dělat takové věci, mimochodem jako jedinný v živočišné říši, tak budeme dál sedět u takovýchhle filmů a nervama skřípat zubama. Kdyby šlo dát deset hvězd, tak dám jedenáct! Doporučuji plnou verzi 2 hod. 50 min. (03.05.2015)

Na tomhle televizním snímku si cením toho, jak silně působí i přes určitou nízkorozpočtovost. Není zde moc efektních krvavých a válečných scén. Film působí spíše skrze psychiky hlavním postav. Při shlédnutí jsem si uvědomil jaké peklo se dělo z humny a na sklonku 20. století. Něco takového jako by vůbec nepatřilo do Evropy devadesátých let 20. století. A přesto se to stalo. Genocidy, masové vraždy…Hodnota lidského života devalvovala. Těžko se tomu dá věřit. (12.02.2007)