VOD (1)
Obsahy(1)
Film o souhrách událostí kolem pražského zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září roku 2000. Organismus města jako hřiště různých ideologických koncepcí a groteskních situací. Karneval v globální vesnici. Film v rukou.
"Hry prachu" původně vznikaly jako částečně jiný projekt. Mělo jít o koncipovaný stylizovaný esej o principech naší civilizace, která je založena na číselných systémech. Film měl zkoumat svébytný "organismus" lidské kultury a jeho pracovní název byl "Příběhy čísel", později "Čísla člověka". Pomocí čísel člověk začal svět lépe uchopovat, organizovat jeho další struktury. Společnost se díky číslům stala propojenější, přesnější, rychlejší, a tak "úspěšnější". V námětu filmu se objevovaly různé oblasti (biologické, technologické atd.) a jednou z nich bylo i zasedání MMF a SB v Praze. To reprezentovalo globální souvislosti světa financí, tzn. číselné - ekonomické mechanismy.
Zhruba měsíc před konáním zasedání jsme se rozhodli téma filmu přehodnotit. Událost takového rozsahu, jako bylo výroční zasedání MMF a SB, se nám zdála natolik inspirativní, že se z původně koncipovaného, stylizovaného eseje stala osobní situační reportáž a motiv čísel se jemně proměnil a prohloubil do nitra globalizace. Téma se tedy jen zaostřilo na jinou úroveň, úhel pohledu se částečně posunul, ale záměr zůstal stejný. Naší snahou bylo sledovat události, které filmové médium přesahují, odhalovat hru významů a nabídnout spoluúčast pří vnímání. FILM V RUKOU = metoda antropologické filmové sondy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
V úvode režisér s potuteľným úsmevom vraví, že vlastne ani nevie, čo bude nakrúcať. A presne tak to aj dopadlo. Chaoticky. A pre ľudí, čo nemajú ani ánung (poňatie) o tom, čo sa v Prahe počas zasadania MMF a SB v septembri 2000 vlastne dialo, v zásade neveľmi zrozumiteľné. Iste, nejaké instantné posolstvá to obsahuje. Zároveň je tam kopec náhodného balastu. V štýle: Aha koho sme stretli, toho sme vyspovedali. A tak tu defiluje skrachovaný výrobca spacákov, ktorému šikmookí zobrali kšeft, náhodní okoloidúci, vševedko z komerčnej televízie Prima, fotograf z denníka, hosteska, holý aktivista, iná aktivistka, policajní funkcionári, zamestnanci Svetovej banky. Atď. Pre aktivistov a znalých veci zrejme prospešné dielo. Na druhej strane, prečo by malo byť velebené niečo, čo filmársky príliš neobstojí a slúži len k presviedčaniu už presvedčených? ()
I dnes poměrně zajímavá vzpomínka. A to nejen díky samotnému tématu, ale i autentičnosti a bezprostřednosti studentů FAMU. Nechybí však bohužel místy i pasivní přístup, klouzání po povrchu a přehlcení informacemi. Létáme tak od jednoho k druhému, nikde nás to silněji nezasáhne, a tak co s odstupem času asi nejvíc zaujme, je minipohled do zákulisí tehdejší tuzemské žurnalistiky. ()
Souhlasím s názorém že tento dokument je příliš povrchní a pramálo prostoru v něm mají skutečně důležité události a lidé. Leč nemělo by se zapomínat že autor byl v době vzniku bezvýznamný student FAMU a nemohl mít k určitým věcem přístup. Ale to jej neomlouvá k dávání prostoru zbytečným postavám, např. hloupé hostesky, ukecaná hosteska, hloupá prodavačka, nějaký otrapa z ulice. Naopak prodavač spacáků úlisný určitě nebyl a do filmu patří, stejně jako zajímavé reakce nejmenovaného reportéra TV Prima a fotografa Blesku. Marečkovy se povedlo zachytit i několik dalších zajímavých momentů. Stále je to lepší pokoukání než většina současné české vysokorozpočtové tvorby. ()
Samotní tvůrci se na začátku filmu přiznávají, že "jsou součástí situace", že nemají předem daný scénář, že budou improvizovat. Výsledkem jejich snažení je kolážovitá kronika monologů, rozhovorů a několika málo autentických záběrů " z místa činu". Nejvetším problémem Her prachu(ů) je jejich povrchnost - celé zasedání MMF je prezentováno stále stejně jako střed bohatých a chudých, vládnoucích a rebelujících, starých a mladých, spořádaných a asociálních atd. Představitelé obou táborů znovu a znovu omílají své argumenty, jjeich výstupy se nakonec stanou stejně vágními. Hry prachu postrádají jakýkoliv pokus o hlubší analýzu, oproštěný od lpění na předem definovaných zásadách. Nedostatek hloubky mohl dokument nahradit alespoň velkou mírou autentičnosti. To se bohužel také nestalo - záběrů ze zasedání či z pouličních bouří nabízí dokument velmi málo, daleko více času zabírají výstupy okrajových postav. Nakonec v paměti nejvíce utkví úlisný prodavač spacáků na Strahovském stadionu - už tento fakt vystihuje vše. ()
Rozehnané demonstrace na Václavském náměstí proti Světové bance jsem se tehdy zúčastnil a pamatuji si to jak dnes. To byl jediný důvod, proč jsem si dokument pustil. Názory na diskusích vypadají z dnešního pohledu směšně. Dokument se mi zdá na dnešní dobu mrtvý a vousatý. Světová banka ve své hrůzostrašné historii do dnešních časů napáchala mnoho zla - zničená ekologie planety, přelidnění , je jedním z hnacích motorů globálního oteplování apod. ()
Hry mi připadají mnohem komplexnější a s odstupem času bohatěji interpretovatelnější než leckterý Vachek. Velké panoptikum celého našeho způsobu přemýšlení (chvíli jsem fakt myslel že jsou sedmdesátá léta!), které bude zrát jak víno; vždyť už teď po jedenácti letech mi portrétovaná událost přijde jako něco prehistorického a tenhle film má šanci stát se generačním Woodstockem mezi dokumenty. Nechápu povzdechy jako "tenhle prodavač tam patřil, ale tenhle ne". A nejkrásnější prasátko je určitě Stejskal se svým těžce normalizačním slovníkem a mozkem(?). Každopádně velký doporučení. Na www.dafilms.com za niklák ke streamu. A neklidní levicoví...magoři (co neuznávají peníze) můžou zkusit uložto. ()
Dokument studentů FAMU o pražském zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v roce 2000 je pasivní, příliš popisný a technicky nepříliš kvalitní. ()
S odstupem deseti let snad ještě tragikomištější než v době svého vzniku. Mareček opět řeší ožehavý problém, opět poměrně emočně. A mně se to opět velmi líbí. Jistě by se daly nalézt chyby. Ale co? ()
Videt tento dokument v dobe vzniku, dam jeste nizsi hodnoceni. Informaci je v dokumentu jako safranu, zaobira se spise pocity, v lepsim pripade nazory prevazne demonstrantu. Na samotny dokument uz ale padla patina, ktera samotna ma urcite kouzlo, ktere priblizuje deni a atmosferu te doby. Po technicke strance je dokument spatny. ()
Dobrý dokument popisující průběh vyhecovaných až hysterických příprav na válku v ulicích ve spojitosti se zasedáním MMF a SB v Praze a také samotné střety policie s odpůrci. Obrazový materiál je doplněn o rozhodně ne nezajímavé pohledy lidí, o které ve sporu "vůbec nejde". Vše začíná rozhovorem s kravaťákem z filmové agentury, jehož ryze materialistické vidění světa mi naprosto vyrazilo dech. Proti MMF a SB prý protestovali pouze lidé neúspěšní, impotentní a kdovíkým placení. O ideály a ideje zřejmě nešlo. Následují např. pohledy Pražanů, hostesky či podnikatele - výrobce a prodejce spacáků. Rozhovor s tímto člověkem považuji za nejzajímavější pasáž filmu, která komentuje nejen fenomén globalizace, ale také její odpůrce. Do filmu jsou dále zařazeny zajímavé rozhovory s lidmi, o které ve sporu šlo. Tedy s odpůrci, bankéři (mimo jiné i se Sorosem), policisty a představiteli státu (např. úryvky velmi dobrého na všechny strany kritického Havlova projevu). Z celého filmu jsem pak měl silný pocit, že snad nikdo z dotazovaných vlastně nepochopil, o co protestujícím postmaterialistům jde. Všichni jim pouze projektovali názory vycházející z vlastních životních postojů a nikdo nechápal, že někdo může také myslet jinak a usilovat o něco jiného než je majetek, případně povrchní mladický boj proti establishmentu. ()
Moc a moc neobjektivní... ()
Antiglobalistické hnutí, jedno z posledních liberálně idealistických hnutí zahlušené otřesnými projevy islámského fundamentalismu, který zapříčil návrat sobectví nacionalistických tendencí takřka po celém světě.. Dobová nostalgie části poslední generace, která ještě chtěla bojovat za lepší svět.. A nad tím vším jak Pánbů promlouvá prezident Václav Havel svou neskutečně pravdivou a všeobjímající řeč, při které si znovu v plné síle uvědomíte, jak ti dva titěrní sráči, kteří přišli po něm, mu nesahají ani po ponožky čouhající z kalhot.. Za zmínku stojí také představitel husitské církve a jeho proroctví o pevnosti Evropa a ekonomické migraci a Zdeněk Hrubý, tehdy vládní úředník pro MMF a jeho velmi střízlivé a nehloupé (oproti ostatním postavičkám hájící zde systém) vyjádření.. Budiž mu led lehký pod Gašerbrumem.. ()
Plne souhlasim s TD & Ruut. Ale diky tomu, ze "neplanovany" film "studentiku" (prinejmensim) snese srovnani s beznym mainstreamem + osobní účast na událostech (Občanské právní hlídky) i zaujeti tematem u mne zpusobuje jistou slepotu vuci kvalite zpracovani... ()
Mladí, neklidní a levicoví... magoři. 80% demostrujících bude za 15 let zařezávat v nadnárodní společnosti, kvádru a kravatě a to, že během zasedání nebyl nikdo zabit (bohužel - z jejich úhlu pohledu), bylo úspěchem policie a pořádkové služby, demonstranti se snažili jak o život... ()
Hry prachu se ani nesnaží být objektivní. Tvůrci mají přiznané a pochopitelné sympatie vůči (nenásilně) protestujícím, nicméně politický postoj ve filmu vyjádřen není. Autoři zachycují jednotlivé situace, zdůrazňují to, co je na nich směšné, absurdní, nechtěné, paradoxní. Samozřejmě jde o způsob výběru materiálu, způsob kladení otázek apod., v tom jsou Hry prachu stejně tendenční jako jakýkoli jiný dokument. Přesto myslím, že skutečnost, že někteří čeští organizátoři a novináři mluví jako by pronášeli improvizované projevy, nelze vyčítat autorům. Tyto scény jsou vtipné zejména tím, jak sebevědomě a arogantně dotyčné osoby vystupují. Jistě jsou výroky vytrženy z kontextu rozhovoru- jak by také mohly nebýt? Pokud se představitelé moci a médií projevují jako idioti, je to problém jejich, ne přítomných filmařů. _______________ Podstatnější je, že film nestojí na tom, že se v něm někdo chová jako idiot. Situace jsou nějakým způsobem zajímavé: reportér se vzteká, že ho někdo natáčí, tajný policista dělá tlumočníka mezi skupinou demostrantů a těžkooděnci, Havel pronáší další ze svých všeobsahujících morálních apelů zatímco venku zuří bitva a podobně.________________ Samotní delegáti nijak negativně zobrazeni nejsou (Karlsson je vyloženě sympatický). Nelze navíc od výsledku oddělit kontext, ve kterém film vznikal. Zasedání MMF a SB bylo ostře sledováno všemi významnými médii, z nichž většina se tradičně zaměřila na demonstrace, množství, hluk a dlažební kostky. Mareček a spol. cíleně zvolili osobní přístup, zeměřili se na (někdy zdánlivé) drobnosti, podtrhují směšnost hysterie, která zasedání předcházela i provázela. I na tu dlažební kostku dojde, ale trochu jinak. ()