Osobní strážce

Whitney Houston na vrcholu své kariéry. Všichni víme, jak to s ní dopadlo. Costner neměl chybu, byl hodně přesvědčivý. Pro mě neodolatelný. Ústřední dvojice byla velmi dobře zvolena. Mezi nimi to krásně jiskří. V práci osobního strážce platí jedno pravidlo. Nesmíte se zamilovat do svého klienta, protože ohrozíte sebe i jeho. (09.03.2009)

Kdysi jsem ten snímek měl moc rád, ale teď už vidím, že je přece jen trochu moc roztahaný a bohužel také moc předvídatelný, ať už z hlediska castingu, anebo čistě proto, že ten scénář je velmi přímočarý s klasickými romantickými eskapádami, které se mají skrýt za thriller. Nemůže se tomu ale vzít, že na tu hlavní dvojici se dobře kouká a je mezi nimi chemie, která funguje. Jen ten závěr kdyby byl temnější. (26.10.2015)

"The Bodyguard" byl a pro mě i je jeden z největších filmových hitů. Kevin Costner jako zásadový osobní strážce, který má za úkol chránit úspěšnou zpěvačku a herečku Whitney Houston. Je známo, že protiklady se přitahují a osobní strážce po počáteční averzi poruší všechny svoje zásady a podlehne kouzlu svojí svěřenkyně. Romance se vším všudy, která dává nahlédnout do života celebrit. Zatímco Costner byl sázka na jistotu, ve filmu debutující Whitney Houston ukázala celou šíři svého ohromného talentu. A předělávka ústředního hitu "I Will Always Love You" je nesmrtelná...Bohužel každý z nás je smrtelný a o to smutnější je skutečnost, že 11.2.2012 Whitney Houston zemřela ve věku 48 let... (12.02.2012)

Jeden z opravu velkých filmových hitů 90. let. Kevin Costner se po úspěšném tančení s vlky rozhodl trochu rozšířit svůj herecký repertoár o patetické melodrama. A tak jako rytíř s kravatou místo lesklé zbroje, neváhá obětovat svůj bodyguardí život pro svou milovanou. Prakticky ze dne na den se stane idolem vdaných paniček, které v probdělých nocí sní o „božském“ Kevinovi a jeho uhlazeném šarmu. Zároveň v ten okamžik nebo ještě o malinko dříve začne být „božský“ Kevin nenáviděn mužským publikem. A tak se opakuje scénář, kdy chlap přijde večer z práce a vidí manželku u žehlení se slzou na krajíčku. Ta před televizí s již po 31. přetočenou videokazetou naslouchá tklivému jeku Whitney „I Will Always Love You.“ Muž konsternován touto scénou se ještě na prahu otáčí a jde do sámošky koupit lahváče. V nekonečné frontě u pokladny pak najednou z místního rádia uslyší „And I...Will always Love you, oohh“ .__Po týdnu jdou pak s manželkou na večeři do restaurace. Romantickou atmosféru v potemnělé místnosti při svíčkách v zajetí ticha jsou oba unášeni sílou okamžiku. Když najednou kdesi na pozadí se z úkladně schovaného reproduktoru začne ozývat tolik známá plačlivě uječená vlezlá melodie „And Iááá iááááá...Will always love youůůůů, ooooohháááá“. Pak když už se to konečně začne chýlit ke konci, jde Whiney o půltón výš a hlasem ještě přidá na síle…………Ne. Skutečně. Tenkrát nešlo před Kevinem s Whitney uniknout doma, na ulici, obchodě, restauraci. Bylo to prostě všude. Někoho to těšilo. Jiní trpěli. _________Teď když se podívám na samotný film s odstupem času, musím říci, že není ani dost romantický, ani dost dramatický, a už vůbec ne akční. Je to jen takový šedý průměr. Je to jen banální filmová stopa tehdy populární Whitney a ženami milovaného Kevina. Ačkoli neříkám, že si svoje místo na slunci tehdy nevydobili zaslouženě. (09.09.2016)

Vila, naplnený klub, drahý hotel, opustená horská chata a letisko. Asi v tomto poradí prebehne film. Je nablýskaný, je taký hollywoodsky, o celebrite, ktorú zachraňuje jej osobný strážca pred vonkajším nebezpečím a nakoniec aj pred vnútorným. Nekončí to možno tak, ako by mnohí ľudia chceli, ale pre staršiu generáciu to bola romantická bomba. Až tak, že si ich opantala, mňa to nikdy nechytilo, je to príjemný film s trochou nebezpečenstva, napätia a fantastickou hudbou z čias najväčšej slávy hlavnej herečky. Všetko ide kľudným tempom, aby vás to potom romanticky ohromilo spevom, tancom, romantickým napätím a ešte viac tajomnosťou a inými podaniami thrilleru. Väčšinu mediálne známych ľudí dokázali osobní strážcovia ochrániť pred závistlivými, nenávistnými, či posadnutými ľuďmi, ale nedokázali ich ochrániť pred ich vnútornými nebezpečenstvami. Film ako taký je už klasikou, kto by si nepamätal tie scény so samurajským mečom, o onanovaní na posteli, o člne na jazere, o skoku osobného strážcu do strely, či záverečné lúčenie na letisku. Nie je to však nič extra, premena z mierne namyslenej a naivnej na príjemnú, pár reflektorov, ale žiadna vypovedajúca hodnota. (16.07.2012)