Barbe Bleue

Mé hodnocení je ovlivněno tím, že vzhledem k absenci mezititulků jsem děj tak úplně nepochopil. Nezapomenutelné scény: čert, kterého jsem prvních pár minut považoval za brouka tesaříka; oběšené ženy v komnatě, jedna z nejtísnivějších podívaných, co jsem kdy viděl; Modrovous, ukázkově připíchnutý mečem na kamennou zeď, který přes to všechno ještě dlouho hejbe nožičkama a ručičkama. (12.10.2012)

Kdo by neznal pohádku o Modrovousovi neboli o třinácté komnatě, o tom, že když vám někdo řekne, abyste někam nechodili, a vy tam půjdete, tak možná zjistíte něco, co nechcete zjistit (nechápu, proč podle toho pojmenovali zrovna tamten debilní televizní pořad)? Tento kousek ze sbírky bratří Grimmů pokládá Neil Gaiman zcela oprávněně za jednu z nejděsivějších pohádek (já mám radši tu o Pískařovi, ale Modrovous je taky dobrý). Tuto versi natočil zakladatel kinematografie Georges Melies, a Modrovousův, respektive Barbebleův zámek ukázal v takových těch bizarně přepychových kulisách, které dnes už v divadle neuvidíte, protože jsou pro dnešní divadla moc divadelní). Nezvyklá je relativní dějová bohatost a vícevrstevnatost filmu, Melies zde ukazuje spoustu detailů, které se k samotnému příběhu nevztahují = už tady se opájí bizarností scén (třeba ta v kuchyni), místo aby se omezil na strohou narativní linii (jako to udělal třeba v Cestě na měsíc). Zvláštní je i forma: krátkometrážní film je to jen stopáží, zato obsahem, stavbou a stylem je to v podstatě dlouhometrážní film na ploše deseti minut (obdobně Luigi Pirandello odmítal označovat své povídky ze sbírky Noc za povídky, ale za "třístránkové romány"). Navíc je to oproti jiným meliesovkám velmi dramatické, členěné, přesvědčivé. Není to jen film gest, za těmi gesty jsou i emoce... Překvapila mne také sice ne brutální, ale přesto dost emotivní scéna samotné třinácté komnaty. Scéna následujícího tance klíčů je pak zcela moderní, a ještě o sto let později by (pochopitelně v technicky stravitelnější podobě) asi platila za dost originální... Pro mne jeden z nejinovativnějších a historicky nejpřínosnějších filmů Georgese Meliese, mnohem zajímavější, než třeba Cesta na Měsíc. http://www.youtube.com/watch?v=WfUreFf5mIw (14.12.2009)

Skvěle propracovaný příběh Modrovouse,stylizovaný do středověkého prostředí.Klíč(viz Tsunamiho koment),který žena dostala od muže musel být kvůli Meliesovu natáčecímu stylu neobvykle velký(asi od lokte ženy k prstům),proto s ním občas manipuluje trochu neobratně.Svou roztomoliou pohádkovostí si film v ničem nezadá se současnými pohádkami ,ba je i dokonce předčí.Jinak ve všech směrech typicky meliesovské dílo. (19.06.2006)

Velmi dobře zpracovaná pohádka o Modrovousovi. Ten si díky svému finančnímu zázemí vybere již osmou manželku a odvádí si ji na svou pevnost. Vzápětí však musí odjet. Zdůrazňuje, že jeho žena smí jít kam chce jen do jedné místnosti ne. Prozřetelně jí dá ovšem klíč i k ní. Netrvá dlouho a je tu ďáblík pokušitel. Číslo osm nevydrží a vleze dovnitř. Naskytne se jí hrůzostrašný pohled. Sedm minulých žen je tu oběšeno vedle sebe. Leknutím dotyčná upustí klíč, který se zašpiní od krve. Objeví se dobrá víla. Žena se snaží klíček vyčistit, ale marně. Pán domu se vrací a rozhodne se že vykoná stejný trest. Ženuška ho ovšem ještě přemluví, že se musí jít pomodlit a on tedy souhlasí. Ovšem je to liška všemi mastmi mazaná. Z vrcholku věže zavolá na pomoc chrabré muže, kteří Modrovouse zapíchnou. Díky tomu je kletba zlomena a ostatní manželky ožívají. (28.03.2004)

Jeden z prvých vážnejších veľkofilmov Georges Mélièsa, už len vzhľadom na dĺžku minutáže. V režisérovi driemal režijný talent a pomyslieť si čo by natočil vo svojom vtedajšom veku a zdraví o 20-30 rokov neskôr, s primeranejším rozpočtom ku takýmto látkam, môže byť rovnako špekúláciou s ríše fantázie. (21.02.2023)