V Bohem zapomenuté osadě v nekonečných horách, až někde na konci světa, se odehrává krvavá tragédie. muži z osady při střetnutí s vlky přicházejí o své ženy a děti. mladá nevěsta Verona unikne smrti jen o vlásek. zachrání ji desetiletý chlapec Goran. Uprostřed tohoto zoufalství porodí Verona dítě, holčičku Veroniku, kterou osudově přislíbí za nevěstu malému Goranovi z vděčnosti za záchranu jejich životů. zatímco Goran dospívá a čeká na svatbu s Veronikou, přichází do osady zbloudilý cirkus plný žen. Spolu s nimi přichází do osady i naděje pro opuštěné muže na znovuzrození osady. S touto nadějí poznávají osadníci ... (zobrazit celý text)
Osudy vesnických obyvatel kdesi daleko v horách. Jakubisko opět hýří fantazií, ale taky přebytkem postav a dějových linií, které diváka zahltí. Děj působí poněkud roztříštěně, ne každý ztráví bizarní Jakubiskův svět, ale mně to vyhovuje. Dočkal jsem se i strhujícího milostného příběhu, krásných záběrů přírody a celé tři hodiny jsem si labužnicky užil.
Značně přešlý, vyždímaný a sebevykrádající se Jakubisko. Mimořádně nadhodnocovaný film, který se marně snaží revokovat dřívější kinematografickou éru přelomu 60. a 70. let.
Připočítejme nekritické a idiotské vzývání Nostradama a z proklamovaného uměleckého díla se stává blábolivý kýč.
Magická atmosféra, které hodně pomáhá krásná krajina a podle mě nejlepší český soundtrack (Soukup + Jirásek). Nechal jsem se prostě unášet nádhernými obrázky a zajímavým příběhem.
Neopakovateľná atmosféra Juraja Jakubiska v monumentálnej vizuálnej podobe(nstve) o jednej dedinke v neukotvenej dobe, ale s ukotviteľnými ľudskými emóciami. Strhujúcich 150 minút plynie jedna radosť a úchvatné prírodné scenérie strieda impozantná hudba a neviem čo všetko ešte. Paráda.
Jakubisko svou zprávu postavil na výpravě, dusivý atmosféře a originálním scénáři, okořenil ji dávkou újetosti a dal prostor zajímavým hercům.. a dopadlo to dobře
Rozum je tu jen na to, aby našel vášním důvod...Nejasná zpráva o konci světa má svůj vzor v Tisícročné včele a pokračovatele v Bathory. Jen kdyby Jakubisko nevěnoval většinu pozornosti hollywoodsky vyhlížejícímu vizuálu a zaměřil se více na scénář, který se co do hloubky, poutavosti a propracovanosti Včele ani zdaleka nepřibližuje....Dále se ukazuje, že obdivuhodný umělec Jakubisko má viditelné problémy s věcmi, jenž má na bezpčně na háku i 99% hollywoodských rutinérů - haprují mu postsynchrony, střih je mnohdy dost neohrabaný a ještě se marně snaží zamaskovat chabost některých trikových scén. Komunikovat s divákem skrze fascinující obrazy však Juraj umí tak, jako v našich končinách nikdo jiný a v jeho fantazijním světě se člověk snadno zabydlí, až se mu ani po těch dvou a půl hodinách nechce pryč. Zvlášť když mu k tomu hraje vynikající Soukupova hudba.
"Rozum je tady jenom od toho, aby hledal vášním důvod." Magický realismus na mě vybafl z místa, kde bych ho rozhodně nečekala. Vzhledem k negativním reakcím svého okolí jsem jako jedinou platnou devízu očekávala Matěje Hádka s blonďatou parukou, a ač jsem se zprvu trochu zalekla osobitého (devadesátkového) vizuálu i hudebního podkreslení, které se mi na první pohled zdálo příliš laciné, tak se mi nakonec dostalo tak propracovaného prožitku, že si v podstatě vůbec nemůžu vzpomenout, co jsem to chtěla kritizovat, a taky by mi jakákoliv námitka připadala nepatřičná. Stavba příběhu mi opravdu velmi silně připomínala Márqueze, což je můj oblíbenec, ale nad tím, zda se ta díla dají k sobě skutečně připodobňovat, musím ještě popřemýšlet. Kolumbijec daleko víc pracuje s lidskou osamoceností v jakýchkoli společenských vazbách, zatímco Jakubisko vše zakládá spíš na kontrastu a konfrontaci - tupé stádo versus jedinci svobodní tím, že nepovažují názory ostatních za směrodatné, ale spoutaní zase sami v sobě. Velkým potěšením pro mě bylo sledovat postavu Vladimíra Javorského, který mi zase připadal jako vyloženě márquezovská figura, a všechny jeho povahové rysy jsou ukryty ve dvou výrocích, které pronáší na začátku a na konci jako symbol vnitřní proměny: "Jasná zpráva." a "Já už jsem všude byl." Vůbec bych celkově ráda pochválila herecké obsazení, protože až archetypální rozdělení charakterů postav se velmi pěkně odráží už ve fyzické konstituci zvolených představitelů, natož pak ještě v hereckém výrazu.
Spolu s Kuřetem melancholik tento film tvořil dvojici největších filmových traumat mého raného mládí. Byla jsem přesvědčená, že už je nikdy neuvidím. Ale obrnila jsem se a po letech si dala obojí ještě jednou. O kuřeti jsem akorát zjistila, že je to nehorázná sračka. Nejasnou zprávu tak šmahem odsoudit nemůžu. Nějaká ta magie tam je, apokalypsa tam je, zábava tam je, lehce bizarní to je... Prostě vydatná slátanina.
Strávit dvě a půl hodiny ve světě, který stvořil Juraj Jakubisko v tohle filmu, je naprosto úchvatné a šílené zároveň. Po prvním shlédnutí jsem se fakt nedokázala odpoutat ani na minutu - magické. Výborní herci, vizuálně podmanivé, doplněné výbornou hudbou. Co víc si přát - jeden z vrcholů Slovensko-České kinematografie.
Kde jsou časy vtáčikou, sirot a bláznou... Nápad to byl zajímavý - takové zamyšlení nad lidským hříchem a apokalipsou. Samotný film by zajímavý byl, kdyby tvůrci dialogů nebyli verbální mrzáci, kdyby se pan režisér odklonil od svého trendu dělat z postav naivní dementy a kdyby měl šŤastnější ruku při výběru herců... Některá místa jsou opravdu zajímavá, ale jakoby to Jakubisko už neuměl tak jako dřív... možná je už senilní...
