Reklama

Reklama

Quartet

(seriál)
TV spot 10

VOD (1)

Epizody(10)

Obsahy(1)

Jedné zimy se čirou náhodou potkají čtyři lidé. Čirou náhodou jsou to všichni hudebníci. Tahle náhoda je donutí si sednout a popovídat si, z čehož se zrodí nápad na vytvoření kvarteta. Dva muži, dvě ženy, všichni přibližně stejně staří, se dají dohromady a dokonce spolu začnou bydlet pod jednou střechou v Karuizawě. Ale je to všechno náhoda? (Zíza)

(více)

Videa (10)

TV spot 10

Recenze (7)

Mkqp 

všechny recenze uživatele

M1 miluje Ž1, Ž2 miluje M1, M2 miluje Ž2 a přesto minimální romantika, jelikož tyto pocity pouze vzdáleně prolétávají vzduchem a decentně dokreslují převelice barvité osobnosti všech čtyř hlavních postav a jejich vztahu mezi sebou jako Quarteto nikoliv Duo. Jednoznačně nejzajímavější z nich jsou pro mě Suzume a Iemori. Neskutečně skvěle napsané a zahrané postavy. Tato dvojce přemýšlí absosultně odlišným způsobem než běžní lidé a moc moc mě zaujali. Když už zmiňuji herecký projev, tak Suzume vévodí na plné čáře. Ach ten její smích ve zvláštních situacích, pričemž od ní tam opravdu patřil a nutil mé koutky vytvářet ty nejdivnější úkazy při úsměvu, který ve mě probouzela. Dále neverbalní prezentace a spousta jiného dělá z výkonu její představitelky ten nejlepší. Jak už zmiňovala Zíza, tak děj není o budování hudební kariéry předmětného Quarteta, ale o čtyřech hlavních postavách, jejich pocitech, emocích a problémech. Na zrodu tohoto snímku se podíleli mí dva oblíbení chlapíci Sakamoto Júdži a Nobuhiro Doi, přičemž už jen tato dvě jména ve mě probouzela velká očekávání. To bylo naštéstí téměř splněno, takže spokojenost. Jediné do čeho jsem se pořádně neponořil a co mi mírně kazilo celkový dojem, tak rešení problému se zmizelým manželem jedné z hlavních postav a konečné dva díly. Aspoň, že to skončilo tím co jsem měl na tom všem nejradši a to rozhovorem o hovně xD. Děkuji petrželi xD. A ještě Zízo děkuji tobě a Yui za titule. ()

Zíza 

všechny recenze uživatele

Dobré herecké výkony. Kvalitní vztahovka, Sakamoto Júdži pořád umí. Výborná doprovodná hudba. Zajímavý příběh. Napětí. Stojí zato se na to podívat. Ale jestli čekáte hudební seriál zaměřený hlavně na to, jak se daří kvartetu a jak zdolávají všechny překážky v hudebním světě... tak byste se mohli spálit. Tohle je totiž o kvartetu, o těch čtyřech, nikoliv o klasické hudbě. Ale první díl moc nadchnout neumí. Titulky. ()

Reklama

Tsuki 

všechny recenze uživatele

Stylem vyprávění není Quartet tak úplně standardním japonským seriálem. Na jednu stranu jde o příběh o partě čtyř přátel, kteří se „náhodně“ seznámí, hned si padnou do oka, utvoří smyčcové kvarteto a v podstatě začnou bydlet pod jednou střechou, přičemž mezi nimi hned od prvního dílu zajiskří množství zajímavých kamarádských výměn a dialogů… na druhou stranu je však tento seriál velmi mysteriózní a každá z postav je obestřená tajemstvími natolik, že notnou chvíli trvá, než si o nich jako o lidech udělá divák obrázek. A právě to mi jako divákovi od začátku vadilo. Nemám nic proti mysterióznímu prvku jako takovému, ale první dva díly nebylo vůbec čeho se chytit a jak pochopit alespoň jedinou z postav. Což vlastně způsobilo, že přes familiární tón seriálu jsem zůstávala k postavám chladná a seriál si mě hned nezískal. Naštěstí třetí díl ukáže blíže pozadí postavy Suzume. A s poznáním této postavy a ztotožněním se s její situací jsem seriálu přece jen přišla na chuť. S každým dalším dílem o kousek poodhalíme ono tajemno, postupně poznáme okolnosti všech čtyř hlavních protagonistů a pochopíme i přátelské pouto, které se mezi nimi vytvořilo. Nakonec snad jedinou postavou, o které divák až do samého konce neví, co si myslet, zůstává vedlejší postava Arisu, která v průběhu celého seriálu vyznívá jako dost podezřelé a nedůvěryhodné individuum. Co se jí asi tak honí hlavou…? Na druhou stranu je zdrojem některých podivných (a někdy i vtipných) situací, které zamíchají s děním seriálu. Celkově seriál opakovaně nabízí určité bizarní situace a lidské výměny, přestože jinak je pevně zakotven v realitě. Najde se v něm i mnoho k zamyšlení, co se týká lidských vztahů. Osobně se mi líbil šestý díl, který se tematicky věnoval manželství a zajímavě poukazoval na to, jak dva lidé ve vztahu můžou onen vztah a společně strávený čas vnímat diametrálně odlišným způsobem. Na tom je vidět, jak problémy ve vztahu nemusí být nutně ničí vina. Někdy se zkrátka dva lidi pro společný život nehodí, přestože nedělají nic špatně. Rozhodně jde o podnětný díl. Celkově vzato, seriál se mi líbil (a to i přesto, že trochu klame tělem a o hudbě a kvartetu není ani zdaleka tolik, kolik by divák čekal… jde opravdu spíše o „vztahové“ drama). Nicméně zvoleným stylem to nebyl tak úplně můj šálek kávy - jsem raději, když postavám více „vidím do hlavy“. Z toho důvodu to na mě obzvlášť na začátku působilo rozpačitě a jaksi nepřirozeně. Na druhou stranu, ve věci stylu jde nepochybně o věc vkusu a rozhodně rozumím tomu, proč má jinak seriál tak dobré ohlasy. Obsahově si to zaslouží. ~(3,8)~ ()

Shyny 

všechny recenze uživatele

Čtveřici neúspěšných muzikantů svede dohromady nepravděpodobná náhoda a utvoří smyčcové kvarteto. Přestože hudba tvoří pozadí příběhu, první housle zde hrají přirozené dialogy mezi těmito velmi rozdílnými lidmi a postupné rozkrývání jejich tajemství a životních příběhů. Tempo seriálu je pozvolné a vyžívá se v dlouhých scénách a hlubokých konverzacích. Díky vynikajícímu scénáři a hereckým výkonům jsem se ovšem ani na chvíli nenudil a nechal se unášet mysteriózní atmosférou děje. Rozhodně se nejedná o žádnou bezmyšlenkovitou oddechovku, nýbrž o upřímný příběh obyčejných lidí, kteří se snaží vypořádat s tím, že život není vždy takový, jaký bychom ho chtěli mít. A je to tak v pořádku... ()

Dlubal David 

všechny recenze uživatele

Uf. To byla jízda na horské dráze. ■ Tak jak začít? Předně musím zdůraznit, že jsem si o seriálu nic bližšího nezjišťoval, to aby má očekávání nebyla v podstatě žádná a já začínal sledovat s čistým štítem. Uf. Celou první epizodu jsem se tak nebetyčně a nepokrytě nudil, že jsem si myslel, že ani ten první díl nedokoukám a vrchol všeho byl ten ending, u kterého jsem jen nevěřícně zíral; stopnutí bylo jediné možné řešení vyplývající ze zákona akce a reakce, šel jsem se pomazlit se čtyřnohým chlupáčem a následně na krátkou procházku na čerstvý smog. Karutetto nechal kvartetem. Nadlábnul se. Nedalo mi to... Přečet jsem si text od slečny, pardon, už vlastně paní, překladatelky, a přemýšlel nad tím, protože se mi ještě nestalo, že se mi něco z toho, co překládala, tak vyloženě nelíbilo. Nechal jsem to koňovi, sebral odvahu a pokračoval se druhým dílem. A co se stalo? Jemináčku, jemináčku, v devětadvacáté minutě mě to chytlo, a to tak silně, že jsem to prostě chtě nechtě musel za každou cenu dokoukat, a také se tak stalo. ■ Celý třetí díl jsem byl jak na trní a očekával, co dalšího seriál přinese a kam se děj bude ubírat. Musím říci, že děj mě minimálně 4x velice překvapil. Nebudu počítat to, že již od úplného začátku všem všímavým jedincům musí být nutně jasné, že setkání tohoto kvarteta a jeho vytvoření není náhoda a že každý z tělesa má co skrývat a na nás divácích je, abychom v koutku jen nevyčkávali, jak nám to předloží, ale abychom sami přemýšleli a laborovali s tím, kdo, co, kdy, kde, s kým a hlavně proč! ■ Nejvíc mě uchvátila postava Suzume SEBUKI, o které je jasné, že nemá tak úplně čisté svědomí a ani ruce. [SPOILER] To její donášení na Maki, slídění a špehování, to bylo tak trochu na přezdržku... [/SPOILER] Suzume, tím svým lišáckým úsměvem, věčně rozcuchanými vlasy, širokým a roztahaným oblečením, mi prostě a jednoduše byla sympatická a ten její pomalý, ale jistý přerod v opravdovou kamarádku, tak ten byl skvělý. ■ Hodně se mi líbila ta atmosféra: strašně pomalé tempo, malý náznak, pomalé tempo, malý náznak, pomalé tempo, vyber si, kde je pravda, pomalé tempo, náznak, vyber si, kde je pravda, hutné pomalé tempo. Do toho jemná hudba, ale vždy jen na krátký okamžik, a pak opět pomalé tempo. Nádhera. Od konce druhého až do sedmého dílu mi to silně tou svou atmosférou připomínalo vynikající mysteriózní dorama Kôri no sekai, a co víc Takako MATSU, nikde jinde ne, ale tady ano a to po celou dobu, mi silně připadala jako Nanako MATSUSHIMA. ■ Velmi zajímavě zde byly také vykresleny rozdílnosti osobností a charakterů, ale také to, co všichni měli společného. Za všechny uvedu 2 případy: 1)) Citron. (Žlutí vědí.) 2)) Odpadky. ■ Ponechme stranou to, kdo je do koho zamilován a kdo kým okouzlen, vezměme v úvahu pouze jejich jakýsi druh vzájemného přátelství, tímto aspektem jsem si nemohl nevzpomenout na Kazoku no katachi. Celým seriálem se nese, stejně jako v Biburia Koshodô no jiken techô Damoklův meč, který visí všem čtyřem nad hlavou. Pomalu, ale jistě poodkrýváme, stejně jako v Rasuto furenzu, temná zákoutí všech osob, které se před námi producírují. Tu a tam nás zaskočí to, co zjistíme, ale posléze jsme opět ve svých zaběhlých kolejích, když zjistíme, jaké pohnutky k tomu vedly. Každá postava vždy na chvíli vystoupí o krok kupředu, aby byla později upozaděna jinou, která vystoupí o kroky dva. Když už se zdá, že vše začíná běžet tak, jak má a že vše je na správné cestě ke zdárnému konci, tak se v šesté epizodě objeví postava, kterou nikdo nečekal, že se objeví. [SPOILER] Ano. Správně. Jde o manžela Maki. Dojde ke zvratu, a to takovému, že si až člověk říká: "Panečku, kam až tohle dojde..." Z poklidné vztahovky se rázem stává bláznivá roadmovie ve stylu Little Miss Sunshine, aby to pokračovalo jako Kokuhaku. Když se ukáže, že vše je vlastně tak nějak v pořádku, tak příběh opět spořádaně pokračuje ve vyšlapaných stopách ve sněhu... [/SPOILER] ■ V osmé epizodě se však objeví něco, co nás opět nutí přemýšlet nad Maki, a tu se mi vkradla myšlenka na Gone Girl. Tak nějak cítíme, že pravda je tam někde venku, ale je těžké ji uchopit, neboť nejsme agent Fox MULDER. Říkáme si, že to je tak či onak. Pravda ovšem nakonec musí vyjevit své pařáty, a tak se i stane, ovšem tak nějak po skrovnu a bez zbytečné okázalosti, ovšem pachuť hořkosti a pozůstatky bolesti z minulosti se objeví a to ve vší své kráse, ve formě nám známých bulvárních plátků... ■ Konec, kdy dochází k jakémusi vnitřnímu usmíření se se sebou samým, je de facto do velké míry otevřený. ■ (R) [89/100] ■ (K) [89/100] ■ (V) [74/100] ■ (H) Takako MATSU [84/100] ● Hikari MISUSHIMA [95/100] ● Issei TAKAHASHI [70/100] ● Ryûhei MATSUDA [83/100] ● Masako MOTAI [77/100] ● Riho YOSHIOKA [79/100] ● Akiko KIKUCHI [71/100] ● Akiko YAGI [68/100] ● Mearîjun TAKAHASHI [66/100] ■ (♫) [90/100] ■ (E) Kôri no sekai (1999) ● Dia Shisutâ (2014) ● Kokuhaku (2010) ● Shigatsu wa kimi no uso (2014) ● Bîto rokku rabu (2009) ● Little Miss Sunshine (2006) ● Kanojo wa uso wo aishisugiteru (2013) ● Friends (1994) ● Biburia Koshodô no jiken techô (2013) ● NaNa (2005) ● Kazoku no katachi (2016) ● Rasuto furenzu (2008) ● Gone Girl (2014) ● Sekando Hausu (2006) ● Hoteru bînasu (2004) ● Rinda Rinda Rinda (2005) ● Yoake no machi de (2011) ■ (Č) 1 ■ (P) [Neděle, 15-X-2017; 05:18] [480p] [ϿϾ] [PZ-cz] [88/100] ■ (CSFD) MkqpZíza(C) [88/100] () (méně) (více)

Galerie (18)

Reklama

Reklama