Postav dom, zasaď strom

Jakubisko nám představuje svého hrdinu, který se svou firemní Tatrou dokáže za socialismu postavit dům. Jezdí po okolí a nakládá všecko co vidí, něco využije, něco prodá, celou dobu sice krade, ale sám to tak nevnímá. Smyčka se ale stahuje. Jde tu ale kromě toho ještě o světonázor. Matúš je totiž rozevlátý požitkář, který neřeší vůbec nic a užívá života. Lidé ho mají rádi, on má rád je. Nakonec ani to ale nestačí....75% (24.05.2016)

Je dobré, že aj v prirodzenej polohe a tam kde sa neuskutočňuje rejžovo fantazijné epicentrum sa odohráva rôznorodý a bohatý vnútorný svet postáv. Bohužiaľ, nie sú moc dobre napísané a viac ako kedykoľvek inde mi dabing sluchovo nesedel a vŕtal hlavou. Jakubisko bol veľkým vizionárom, ale niekedy sa nechal prílišne strhnúť (nie malomeštiackou nízkosťou, ale veľkozhubnými maniermi). I keď no, záverečné podobenstvo posraného života je na naše i výpravné možnosti veľkolepé. A pokiaľ sa o Jakubiskovi traduje ako o slovenskom Fellinim, tak Petr Hapka je tak trošku nadnesene československým Angelo Badalamentim. Rozhodne OBSAHOVO pozerateľnejšie než Kristove roky - o 2 triedy. (22.06.2017)

Neumím rozšifrovat, o co ve filmu vlastně jde. 1) Spoiler. Začalo to jako sofistikovaný psychologický příběh jednoho samorostlého maníka Jozefa Matuše (přitažlivý 31letý Pavel Nový), v jehož chování se projevovaly jakési nepatřičné tóny dávající tušit, že to s ním nebude jednoduché. Rýsoval se milostný trojúhelník Matuš - Ziga (24letý Ondřej Pavelka) - Helena (Jana Březinová). Někde v polovině však Ziga z nejasných důvodů odjíždí a film se zvrhává v tuctovou moralistickou agitku o rozkrádači majetku v socialistickém vlastnictví._____ 2) Nevím, jakým možným tlakům musel režisér odolávat a jakým kompromisům se nakonec podvolil, jak naznačují někteří komentátoři. Vím pouze, že výsledek se moc nepodařil._____ 3) A přesto výborná kamera, skvělá poetická hudba, dobré herecké výkony i psychologická kresba postav se zdají nasvědčovat tomu, že mohlo jít o výborný film. Mohlo. (31.07.2011)

Nóóó konečne Jakubiskov film ktorý nie je taký pretpojatí a nesnaží sa umeleckosť ako jeho iné filmy. Aj keď samozrejme dokonalý rozhodne nie dal sa dopozerať a kompozícia bola zrozumiteľná a hlavne záživná. Asi najakčnejší a zároveň najintenzívnejší zážitok aký som u Jakubiskovho filmu mal. Posledná scéna alebo preteky nákladných áut boli natočené zručne a bolo tam badať určitú okázalosť. To je zásluhou dvoch skvelých kameramanov, ktorých kamera nás vtiahla do hlavnej dedinky aj do života v nej a krásne nám znázornila postavy, pritom je tam badať Jakubiskov cit pre detail a obraz, ktorý bol v tomto smere originálny a nevšedný a bola na to radosť pozerať. tak isto scenár zachytával podmanivé dialógy a životné múdra, ktoré ale na môj vkus vôbec nemali možnosť vyznieť tak ako ich autor zamýšľal, takže väčšina odletí do prázdna a niektoré ani nepostrehnete ale sú tam verte mi. dejovosť je až príliš rýchla a snaží sa tam diať veľa vecí na raz , čo pôsobí dizfunkčne na celok ako taký. No a nakoniec musím spomenúť postavy, ktoré sú síce dobre napísane, aj dobre zahrané a keď na to príde aj dobre nahovorené, lenže vo filme pôsobia neskutočne plytko a skrátka im ich konanie neveríte. A vzhľadom na to o akú banálnu zápletku sa jedná, dokázal Jakubisko s toho spraviť naozaj zaujímavý film, lenže väčšina pekných myšlienok a konanie postáv vystrelilo do prázdna a pekný obraz a nasvietenie ešte nerobí dobrý film, takže poctivý priemer s tým že pomaly začínam chápať o čo tomu Jakubiskovi v tých filmoch ide. (11.01.2009)

V roce 1980 byl snímek uveden na mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, kde byl interpretován jako film o rozkrádání, které je pro socialistické Československo typické. Proto byl u nás postupně stahován z distribuce. Hlavní hrdinové filmu, Žiga, Jozef a Helena jsou další Jakubiskovou trojicí lidí, která težko hledá místo ve svém prostředí a době, podobně jako Andrej, Yorick a Marta ve Vtáčkovia, siroty a blázni, Pepe, Prengel a Ester v Sedím na konári a je mi dobre a Nona, Ester a Robert v Lepšie byť bohatý a zdravý, ako chudobný a chorý. Na konec filmu byla původně zařazena ještě jedna scéna, ale kvůli cenzuře musela být odstraněna. V ní po roce přicházeji k Jozefovu polorozbořenému domu dva muži, okukují zarostlé piano a ještě zachovalé dveře. Druhý: „Koho to jen může bejt, tohleto?“ První: „Ničí, to je vidět.“ Druhý: „Musíme přijet s náklaďákem, nebo nám to někdo rozkrade.“ Čas v komunistické společnosti neběží dopředu, ale prožívá věčný návrat v kruhu. Na scénáři se podílel také Lubor Dohnal, ale v titulcích se z „dobových důvodů“ jeho jméno nesmělo objevit. (07.04.2008)