Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jeden z nejlepších filmů Juraje Jakubiska vypráví jednoduchý a zároveň spletitý příběh dvou válečných navrátilců Pepeho a Prengela (Bolek Polívka a Ondřej Pavelka), kteří se náhodou potkají a od té chvíle jsou jejich osudy pevně propojené. Oba společně najdou poklad, usadí se v opuštěné židovské pekárně a začnou péct chleba. Společnou láskou se jim stane tajemná dívka Ester (Markéta Hrubešová), která se tu jednoho dne objeví. Dvojici svérázných hrdinů ovšem čekají ještě různé další peripetie jejich společného osudu. Kromě jiného se oba stanou tatínky jedné malé holčičky. Na dveře však klepou padesátá léta a ne všechno bude veselé. Právě naopak. Jak se však nakonec ukáže, radost a chuť do života nakonec vždy překoná všechno. Film, v němž se zcela v intencích režisérovy poetiky proplétají historická fakta s fantazií a hrou, nahlížené výtvarnou kamerou Laca Krause, natočil Juraj Jakubisko v roce 1989 v koprodukci s NSR a s výraznou účastí českých herců. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (182)

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Jakubiskovým sebenalezením (či spíše odvážným přiznáním se k jinakosti) ve Zbězích a poutnících začíná i jeho problematická (spíše než problematizující) reflexe dějin a role jednotlivce v nich. Laciná panoptikálnost, hrubé (fotografické) zrno, které skryje mnohou nedbalost a neschopnost, hereckou, režisérskou, kameramanskou i hudební, umožňuje velkoryse znázornit dějinné vlny, nezávislé na jednotlivci, mletému zrnu, z něhož se nic nového nezrodí, ale jehož vznícením se nasytí čas, ale také brání vhledu k vlastnímu semeni, z něhož lidský život vyrůstá. Jakýsi strach z psychologizace, psychologie jako toho „čehosi“ nehmotného, nezemského (a pro některé, snad i pro Jakubiska samého, mimozemského) a tedy i tabuizovaného, zde vystavuje lidskou duši výlučně ve chvílích krajního zvýznamnění se - jako by nebyla přítomná jindy, než ve okamžicích krajního subjektivismu, v momentech, kdy se zažité navrací tak nezastavitelně, že z jeho trosek vytryskne ten skutečně pravý obraz, nezávislý na konvenčním postřehování dat. Svět, který Jakubisko buduje, se tak podobá mučírně, která poměřuje odolnost individuí době a přitom svým lhostejným, zdánlivě objektivním, hlediskem pomíjí diváka, jenž se snadno ztotožní s vyprávějícím zbožštěným historikem a může svrchovaně – a neoduševněn i beztrestně – soudit. Čím jsou dílčí zobrazení niterných v/ý/stupů, vždy sporadické, jakoby nahodilé, přesvědčivější a silnější, tím hlouběji ode dna nabírá dějinná vlna, aby se rozlila i řečišti těch nejnepatrnějších vlásečnic. A to je snad ještě surovější postup, než jakým byl útok na city diváků „novovlnným“ (!) bezradným, ba níže než hovadským, zabíjením zvířat a estétskou simulací krutostí v prvním zmíněném nepodarku, ve Zbězích a poutnících. Plachý „okamih“ komunistického násilí při zatýkání obou „otckov“ se v dané optice jeví být jen okázalou maskou dějinné slepoty, ospravedlněním jediné, jedinečné viny, kterou nikdo krom režiséra nezná a kterou přitom znají všichni. Jakubisko ex machina. podvod (s malým p). ()

major.warren 

všechny recenze uživatele

Sedím na konári a je mi dobre je pro mě ze všech Jakubiskových filmů tím nejkrásnějším. Je zde vše, na čem si jako svérázný umělec zakládal a co mám na jeho filmech (i přes těžkou stravitelnost a složitá podobenství) rád. Nekonečná imaginace, humor, barevná pestrost a zejména obrovská lidskost, která zahřeje u srdce každého diváka. Polívka a Pavelka (předabovaný) jsou par excellence. ()

Reklama

Šandík 

všechny recenze uživatele

Po mém soudu (a vedle Tisícročnej včely) nejlepší Jakubiskův film. Výborný námět, geniální herecké výkony, silný příběh s poselstvím, skutečně výborná kamera. Tragika i komika zároveň v přesně odměřených dávkách. Nádhera... Po novém shlédnutí (po 25 letech) musím napsat, že mi trochu vadí určitá režijní ledabylost, asi proto, že dnes znám i mladší a ještě ledabylejší Jakubiskovy filmy, přesto je to stále veliká síla... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: gudaulin, Radek99, Marigold, Renton, sud a jistě i spousta dalších, nepročítal jsem je všechny. ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Pustili mi prarodiče. Příběh dvou navrátilců z války, vyprávěný dosti stylizovanou formou, která mi zpočátku dělala velké problémy. Až jsem myslel, že to nezvládnu dokoukat. Ale ono si stačilo jen zvyknout a chvíli počkat. Sice mi pořád vadil například podivný zvuk, ale děj mě postupem času čím dál víc zaujal. Jakubiskova nádherná výtvarná poetika s ním šla ruku v ruce a dokázala vytvořit nádherné obrazy. Navíc Jakubisko obdivuhodně dokázal spojit různé žánry a formy, od frašku, až po tragédii a satiru, přičemž to celé působí naprosto přirozeně a mile. Závěrečná sekvence je úžasná. Přesto jsem si pořád říkal, že mám od podobného filmu trochu odstup a mým favoritem se asi nestane. Ovšem kdybych nepřihodil čtvrtou hvězdu musel bych si připadat jako kulturní kozel. ()

Cheeter 

všechny recenze uživatele

Poselství filmu je jasné. Dobré je i jeho zpracování, myšleno zachycení mění se poválečné doby. Jenom je to dost rozvleklé. Navíc něco mi místy nedávalo smysl. Nemluvě o tom, že Polívku jako herce moc nemusím. A on v kombinaci se slovenštinou, to z mého pohledu není moc šťastné. A nebo už mi ujel vlak a moc z toho nechápu protože Jakubisko a doba, kdy film vznikal. V ní to asi muselo působit trochu jako zjevení. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (20)

  • Režisér Juraj Jakubisko v kontextu filmu vzpomínal na své dětství: "Po válce jsme se přestěhovali do Košic. To město pro mě bylo tajemné, protože se tam mluvilo maďarsky a já ničemu nerozuměl. Doma na půdě jsme měli spoustu zbraní - granáty, dva lehké kulomety, minomety, spoustu pistolí. Vždycky říkám, že jsem se stal režisérem kvůli svým poválečným hračkám. Hráli jsme si tak, že jsme házeli munici do ohně a kolem nás to krásně bouchalo. Nebezpečí jsme nevnímali, pro nás to bylo hraní. Nebo jsem vzal pistoli a střílel po kamarádovi, který kličkoval mezi stromy. On mi pak vynadal, že jsem ho netrefil, a šel střílet zase on. A protože jsem výborně běhal a špatně střílel, nestal jsem se ani obětí ani vrahem, ale filmovým režisérem... Tohle jsem pak použil ve filmu Sedím na konári - tam chodí děti s panzerfaustem a hrají si na partyzány. To jsme byli my." (NIRO)
  • Scény za stanicou a na zbombardovanej ulici, kde sa odohráva takmer prvých desať minút filmu, boli natáčané v Kladne a Máhlerova vila, z ktorej hlavný hrdinovia urobili pekáreň, sa točila v osade Nejdek, ktorá patrí pod obec Lednice. (Raccoon.city)
  • Keď bol film dotočený, mnohí predpovedali režisérovi Jakubiskovi definitívny koniec. Ale keď bol dokončený, politická reprezentácia v roku 1989 už nemala silu film posvätiť ani zakázať. Film bol predzvesťou pádu socializmu, padol presne tri mesiace po jeho uvedení. (Raccoon.city)

Související novinky

Zemřel režisér Juraj Jakubisko

Zemřel režisér Juraj Jakubisko

25.02.2023

Československá kinematografie přišla o jedno ze svých velkých tvůrčích jmen, ve věku čtyřiaosmdesáti let totiž v pátek 24. února v Praze zemřel legendární slovenský režisér, scenárista, výtvarník a… (více)

Filmová ocenění benátského festivalu

Filmová ocenění benátského festivalu

26.04.2017

Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)

Reklama

Reklama