Režie:
Juraj JakubiskoKamera:
Igor LutherHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Philippe Avron, Magda Vášáryová, Jiří Sýkora, Míla Beran, Mikuláš Ladižinský, Augustín Kubán, Jana Stehnová-ČechováObsahy(1)
Fantasmagorický příběh tří přátel, „sirotků dvacátého století“. Pro Jorika (Jiří Sýkora), Andreje (Philippe Avron) a jejich společnou lásku, židovskou dívku Martu (Magda Vášáryová) není v tomto krásném, ale ošklivém světě jiné cesty přežití než čisté bláznovství. Jedině tento „blažený stav“ jim dovoluje hledat „ztracený ráj“ – štěstí a smysl života. Jejich jedinou starostí je udržet svou absolutní spontaneitu, s níž mohou vymýšlet nejbizarnější situace a prožívat rozličná dobrodružství, která je vzdalují od nepochopitelné, absurdní reality světa dvacátého století. Bláznovská hra jim poskytne moment absolutně pociťovaného štěstí. Tam však všechno končí. Žádný člověk nemůže lhát sám sobě pořád a plamen, který pokouší, ho jednoho dne spálí. Nevinná hra z touhy po štěstí se zvrtne ve skutečné šílenství a závěrečná tragédie je otřesnou, ale logickou daní za jejich vzpouru proti světu... Film patří do kolekce Jakubiskových trezorových filmů ze 60. let (Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni a Dovidenia v pekle, priatelia), po nichž následovala nucená odmlka na poli „velkého hraného filmu“ během následující normalizační dekády. Filmů, na jejichž atmosféře a názoru se kromě samotného Jakubiskova fantaskního a surrealisticky estetizujícího vidění odrazila především absurdní a hořká společenská situace po roce 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (108)
Tohle je přesně ten typ filmu, který mi nic neříká. Možná jsem moc racionální, možná mám prostě až moc rád příběhy, ale tenhle zběsilý poetismus pro mě jednoduše nemá smysl. Neužíval jsem si tenhle snímek a pěkně jsem ho protrpěl, ale zvládnul jsem ho až do konce. Nechci už nic podobného moc vídat. Tohle je pro jiné. ()
Perie, jablká, skrine ako postele. Štefánik, traja blázni, hajzel na balkóne. Biliard s kraslicami, údenáč na klavíri, fotky, bozky, pocity. Na začiatku o ničom, na konci o všetkom. Juraj Jukubisko keď ešte mal fantázie na rozdávanie. Už vtedy si nevedel odpustiť veci, ktoré mi u neho zvyknú vadiť. Nezmyselný smiech, zahraniční herci dabovaní rýdzo slovenskými hlasmi a možno aj niečo z prvých viet tohto komentáru. Vznikla však krásna mozaika, ktorej jedinou nevýhodou boli bláznovstvá bláznov zobrazované omnoho viac ako ich život. Ale aj na to sme mohli počuť odpoveď: "Na život nestačíme. Na lásku nestačíme. A tak sa aspoň hlúpo radujeme. Aspoň niečo. Aspoň tie chvíle ako idú za sebou." ()
Věru těžké hodnocení... Měl-li bych hodnotit originalitu, množství metafor, míru "vykloubenosti", bylo by to rozhodně za pět, pokud ovšem hodnotím celkový dojem, je velmi rozporuplný. Jakubisko dostal balík peněz a za dva týdny vyčaroval scénář, jehož se při realizaci filmu asi stejně příliš nedržel, ale spíše jen volně improvizoval... Myšlenkové podhoubí filmu se mi zdá být velmi řídké, všechno převrstvila bezbřehá formální hra, v níž je nejvyšší metou nečekanost a nezvyklost... Přitom se nedá tvrdit, že by pod tím efektním povrchem nebyl vůbec žádný příběh, ale ten příběh se mi zdá hrát spíše roli určitého alibi. Jakubisko se nezdržuje tím, že by něco vysvětloval, už proto, že mu neukotvenost příběhu zjevně vyhovuje, neboť právě ta otvírá prostor pro bezbřehou fantasii a nekonečnou improvizaci... Jen na okraj poznamenejme, že námět filmu až překvapivě výrazně připomíná jinak značně odlišně pojatý film "Sedím na konári a je mi dobre" a že zde tudíž zjevně jde o Jakubiskův pozdní návrat k témuž námětu, ve "Vtáčikoviach, sirotách a bláznoch" ovšem zcela převrstvenému... Žánrově má film blízko k surrealismu, ale je tu několik podstatných formálních i významových odlišností. Především, klasický surrealismus je sice snový, "hravý" a pracující s povědomím, myšlenkovými asociacemi a sny, ale jeho hravost je chápána jako prostor pro závažná poselství, zatímco "Vtáčkovia, siroty a blázni" ze svých překvapivých obrazů patrně nic hlubšího nevyvozují a jsou v tomto ohledu jaksi bezstarostní. Stačí jenom porovnat roli sexuality v klasickém surrealismu a zde. Jakubiskovo pojetí je v tomto ohledu vlastně naprosto konvenční. Druhá odlišnost je to, že film se odehrává v podstatě v reálném světě který do surreálného světa jednotlivých postav různým způsobem zasahuje (štefánikovská slavnost, zatčení policií, fotografie jako zdroj obživy). Právě to je důvod, proč se nakonec hravost a bezstarostnost změní v drama vraždy a sebevraždy, neboť zdrojem zla je zde normální svět a cestou ke štěstí je útěk z něj. Odlišností je také zcela odlišný slovník, který zjevně čerpá především z lidového umění... Možná jsem konzervativní, ale pro mě byl tento film zklamáním... Celkový dojem: 65% ()
Nemyslím si, že Vtáčikovia, siroty a blázni je bohvieako umelecký a inteligentný film. Ale je to slovenský film a filmov takéhoto razenia tu bolo málo. Tá anarchia tu zobrazená má svoju štruktúru, určitú logiku, ale mohla by byť menej manieristická, čím si nemyslím, že by musela nutne utrpieť jej sila. Kompozičná autorská naaranžovanosť každej scény udržiava divákovu pozornosť, i keď sa ten prestane o postavy časom zaujímať. Iba nesmiete brať Vtáčikov ako film, odrážajúci chovanie nejakej sorty ľudí v skutočnosti. To ste potom skončili. Sledujeme jakubiskove vizualizované pochody v mozgu, jeho chápanie pojmu nová vlna a čistý fikčný svet, spojený s tým reálnym iba vyslovenými pocitmi a myšlienkami. Niekedy bohužiaľ doslova, inokedy nepochopiteľne. Hodnotenie je irelevantné, ak by sa jednalo o film trebárs poľský a nechápali by sme ho v kontexte našej histórie, možno by bol na nevydržanie. Možno bol príliš aj na Godarda. ()
Zajímavý a rozhodně dost nevšední film. Herecké výkony výborné, ale kamera a hlavně OSOBITÝ styl vyprávění filmu dává něco, s čím se člověk skoro nesetkává (a to nemyslím jen v české/slovenské produkci, ale všeobecně). Bohužel, ne všechno jsem pochopil, třeba vůbec netuším, proč zavřeli Andreje do vězení. Co se týče konce, jakkoliv je krutý a hořký, docela jsem se divil, že rozřešení přišlo až tak pozdě. Původně jsem chtěl hodnotit průměrem, ale Jakubiskova režie mě přesvědčila o 4*. ()
Galerie (14)
Photo © Štúdio hraných filmov Bratislava / Como Films Lux c. c. f. Paříž
Zajímavosti (17)
- Magda Vášáryová si kvůli tomuto filmu neostříhala své proslulé dlouhé vlasy, jak se traduje. Má je schované pod jakousi „čepicí“. (Cimr)
- Inšpiráciou k názvu tohto filmu bol pre Jakubiska citát z Biblie - „Boh živí vtáčkov, siroty a bláznov". (Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)
- Film sa natáčal v lokalitách Bradlo, Bratislava a Piešťany. (Raccoon.city)
Reklama