Mrtvý muž

Moje první setkání s Jimem Jarmuschem, díky kterému jsem si snad udělal o jeho tvorbě docela detailní obrázek. Mrtvý muž především krásně snímá charaktery ústředních hrdinů a zajímavě kombinuje jednotlivé žánrové prvky, takže westernové drama protknuté nádechem fantasy by nemělo být pro diváka žádnou velkou překážkou, ale díky skvělé atmosféře, černobílé stylizaci a doprovodné hudbě by se měl naopak každý fanda cítit jako ryba ve vodě. Právě tím, že se nebál vnést do řady scén notnou dávku absurdity, připravil si Jarmusch pevný podklad pro své trochu zdlouhavé vyprávění, založené především na dialozích a náladách v daných sekvencích. Točit to takový Tarantino, jistě by vnesl do příběhu ještě větší dávku násilí, manévroval by na větším hereckém i myšlenkovém prostoru a hlavně by všechny ty chvílemi trochu uspávací dialogy mnohem více okořenil. Ale to by Mrtvý muž zcela ztratil své specifické kouzlo a stal by se úplně jiným filmem, a to by byla velká škoda. I přes rozvláčné vyprávění a z mého pohledu vyloženě divné zakončení je to totiž výborně nakroucená podívaná, na kterou se nezapomíná.. 80% (20.10.2012)

UPDATE 2020: "Obecně je lépe necestovat s mrtvým." Henri Michaux. Tak tu máme zase revizi jednoho z filmů, které jsem viděl v mých intošských letech. Jak si stojí 14 let poté? ……… Jeden z těch nemnoha filmů na které nezapomenete. Johnny Depp ani nemohl stvárnit víc antivesternového hrdinu. Vrcholný kousek z jarmushovy tvorby. (29.05.2006)

Mrtvý muž není z řady klasických westernů, ve kterých se kovbojové prohání na koních vysokou rychlostí a střílí přitom ze svých koltů do vzduchu...Už od prvních záběrů je patrné, že Jim Jarmusch přináší divákům poněkud náročnější podívanou, jež je místy zdlouhává a "hluchá". Johnny Depp a ostatní jeho herečtí kolegové jsou tu skvělí a až psychedelický zážitek u jednotlivých scén dotváří jedinečná hudba, bez níž by dané záběry ztrácely svoji atmosféru. Ano, tohle opravdu není žádná limonádka z divokého západu... (05.03.2011)

"Jste William Blake?" "Ano, jsem. Znáte moje básně?" Jarmuschova filmová báseň, spojující dohromady westernovou neučesanost, černobílou obrazovou estetiku, poutavý trip s elektrickou kytarou a bizarní dějové momenty, je tak trochu přelud... nemám jasno v tom, zda mohu Mrtvého muže okamžitě katapultovat do top 10, či ho nechat plavat v kolonce zatraceně dobrých filmů, jež ve své přízračnosti praští diváka přes čumák přespříliš silně. O čem to bylo? Lyrická cesta za osudem i hezky vylíčená snadnost, kterak se shodit ze skály, ztratit a nechat zapomenout, nebo jen poutavě podané nic? Případně jakýsi hybrid obojího? Je jisté, že Jarmusch natočil western bez westernu, jehož hlavní hrdina nečekaně sešel z cesty a jen tak mimochodem vrostl do role hardcore psance, a že na jakákoliv žánrová pravidla zde nemá smysl hledět. William Blake přijel nikam, potkal Nikoho a stal se ničím. Nádhera. Nádhera s tunou hlášek i momentek, fetišisticky se vyžívajících ve své náhlé absurdnosti. A nemohu nezmínit fatální uhrančivost, místy rostoucí do hodnot, při kterých by se dalo kastrovat bez anestetik. (06.03.2009)

„Znáte mou poezii?" Parádně divný western o proměně kafkovského úředníčka v neohroženého desperáta. Skvělý Johnny Depp cestuje až na konečnou, kde přijde o práci, kterou nikdy neměl a – sám neví jak – zastřelí manžela pohledné (lehké) děvy. S kulkou blízkou srdce a s třemi neohroženými lovci lidí blízko zadku, prchá neznámo kam, kde potká nikoho. Pardon, Nikoho. Na Mrtvého muže jsem po celé dvě hodiny zíral jako už dlouho na žádný film. Dějí se v něm věci nevídané a přitom se v něm neděje vůbec nic. Stejně jako ostatní Jarmuschovy filmy, má i tento nepopsatelnou atmosféru, kdy tápáte, do jakého žánru jej zařadit. -„Fuck you!“ -„Fuck me? Fuck you!“. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Eodeon, Radek99, genetique, Cruchot, Clariss, Romadoor (02.02.2008)