Mrtvý muž

Jarmusch je asi králem nezávislého filmu. Tenhle film dokonale demonstruje proč. Dialogy ustupují do pozadí a naopak důraz je kladen na pozorování jednotlivých postav. Jarmusch dokázal do filmu propasírovat několik dobrých herců a hlavně jamování Niela Younga, jehož kytarové rify jsou rovnoceným partnerem filmových záběrů. Tenhle film patří k těm absolutně nejlepším. (28.11.2004)

Dead man je sice western, ale je ho velmi tazke porovnavat s hocakym inym westernom. Zvlastne je, ze napriek tomu, mam pocit ze je to skrz na skrz poctivy western so vsetkym co k tomu patri. Jarmushowsky netradicny, ale stale western. Aj ked hrdina je pravym opakom drsneho spinaveho pistolnika (a nefajci:)), stale ma v sebe tu spravnu charizmu a s hlaskou "Do you know my poetry?" si ziska srdce kazdeho. Kazdpadne Jarmushovi sa podarilo to ze natocil western, ktory sa bude pacit koli swojmu obsahovemu presahu aj tym, ktori westerny nemusia. Dokonca mi tento film pripomenul Bergmanovu Siedmu pecat, co je atmosferov dost podobny film. Ale nedajte sa odstrasit, fanuskovia westernu! Mrtvy muz William Blake so spolocnikom Nobadym v patach s kanibalistickym najomnym zabijakom Lancom Henriksenom vas zarucene dostanu. A len tak medzi recou. Do you have any tobacco ? 10/10 (05.04.2007)

Čím je pro mě Dead man? O čem vlastně z mého pohledu je? No přeci o životě a hlavně smrti. Co znamená být živý a co to je být mrtvý. Úvodní nezapomenutelná scéna ve vlaku je skládankou symbolistických obrazů. Výjevy interiéru i exteriéru se s ubíhajícím časem neustále proměňují a vzdalují zažitému chodu věcí, jak ho zná náš hlavní hrdina, William Blake (Johnny Depp). Je to humorná scéna, ale zároveň nese hluboké poselství o přicházející změně, což dosvědčuje tragikomické vyznění celého filmu. Proč se vlastně hrdina vydává na tuto cestu do neznáma? Je přijat jako účetní do továrny. Stává se tedy součástí stereotypní prostoduché mašinérie. Tato práce mu však není souzena, sami posuďte, zda je to pro něj dobře či nikoliv. Ovšem pro něj to představuje konec. Ve skutečnosti je to pouhý začátek jeho cesty a start naruby převrácené westernové jízdy o nesmírné psychologické hloubce. Při náhodné přestřelce zabije svého soka, ale sám je raněn. Střela zůstala u srdce. Toto stigma jej na zbytek cesty označuje jako mrtvého. Odteď je mrtvý muž. Pronásledován odměny-chtivými zabijáky v doprovodu zvláštního indiánského samotáře jménem Nikdo se vydává na nedobrovolnou cestu. Tento příběh se odvíjí přinejmenším na dvou rovinách. V oblasti hodnot ztrácí Bill Blake všechny dosavadní iluze a jak bylo o této změně už mnohokrát napsáno, naplňuje jej pocit vykořeněnosti ze společnosti a civilizace. Druhou cestou je proměna psychologická. Bill Blake se dostává do zcela nového prostředí, dostává se tam náhodou, proti své vůli a není odsud návratu. Jeho uvažování o světě se proto radikálně mění a to čím dál více s každým novým, působivým zážitkem. Nový svět se musí přirozeně jevit takřka jako sen, jako země za zrcadlem z pohádek, a nutně přicházejí na řadu pochybnosti o světě, o lidech a o životě. Až po "své smrti" náš hrdina nahlédne za mříže reality a poznává absurdnost dříve tak samozřejmého světa kolem sebe. Již zmíněná tragikomičnost tohoto světa je ještě více umocněna monochromatickým ztvárněním obrazu. Svět není zpočátku nic než černá, bílá a odstíny šedé. V průběhu místy vskutku surové cesty tímto nekonvenčním divokým západem se svět mění. Objevují se nové barvy, které si hrdina do té doby nedokázal představit. Tato změna ovšem probíhá na podvědomé úrovni a barevné ztvárnění obrazu se tedy pro symboliku nemění. I divák musí poznat tuto cestu spíše podvědomě a vžít se do neopakovatelné atmosféry filmu. Té přispívá mimo jiné působivý hudební doprovod Neila Younga. Jim Jarmusch se ani nesnažil přiblížit skutečnosti v replikách a reáliích. Očividně nebyla účelem až dokumentární historická přesnost. Příběh je spíše filosofickou úvahou z poněkud zvráceného světa, kde je až překvapivě docela všechno možné. Inu, William Blake byl možná z těch "zrozených pro noc bez konce". Se "smrtí" však přišel pomalý osvobozující úsvit. (16.01.2006)

Neskutečně nudná a dlouho se vleklá záležitost s Johnny Deppem mě hodně překvapila hlavně tím, jak vlastně nudná a nezáživná vůbec je. Od Jima Jarmusche jsem už pár věcí viděl, ale vždy mě zarazili spíše svým osobitým stylem vyprávění, při kterém se toho příliš neděje a všecko se vlastně odehrává v dialozích. Mně dialogy tedy přišly rozhodně průměrné, a možná i něco víc. Ani Johnny Depp a jeho uhlazený ksicht fešáka nic z toho tady nezachrání. To jak se film vleče totiž utrápenýho mezka s indiánem nezastaví a tak se příběh vlaje dál a dál a já u toho začínám pomalu ale jistě kvýst. Každopádně jsem to přetrpěl a pochopil, že filmy Jima Jarmusche rozhodně nejsou pro mě a že mě Johnny Depp pobaví v dozajista jiném typu filmů než je právě tento. --- That's terrible. - It's horrible. - Terrible is what it is. (03.05.2008)

Někdo je zrozen pro radost a někdo pro nekonečnou tmu..... Pomalé vypravěčské tempo, atmosférická hudba (Neil Young), mladíček Depp s výrazem indiánských předků. Nebo účetního. Pár vtipných věcí a podivných chlápků v příběhu jenž ctí pravidla westernu a nese jasnou výtvarnou stopu tvůrce. Nečekejte ,,špageťárnu“. Žádnej S.Leone. Prostě Jarmusch. A tedy film, na který bych se, nebýt ČSFD, nepodíval. PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** Víte, že? Anglický básník William Blake opravdu existoval?. (11.01.2010)